OSUDY 11. ZÁŘÍ11. září 2001 došlo v USA k prvnímu velkému útoku džihádistů na západní civilizaci. Po útoku čtyř buněk Al-Kájdy zahynulo v New Yorku, Washingtonu a Shanksville 2977 lidí. Server Lidovky.cz při příležitosti 15. výročí největšího úderu radikálních islamistů v dějinách připravil seriál, který bude vycházet mezi 1. - 11. zářím. Přiblížíme v něm 11 osudů – 11 příběhů onoho tragického dne. |
Dostat se do ESU je pro policisty prestižní záležitostí. Tahle práce je náročná fyzicky i psychicky, zvládnou ji opravdu jen ti nejlepší. Jedním z těch, kteří se do ESU dostali, byl Joe Vigiano. V roce 2001 mu bylo 34 let a patřil mezi nejoceňovanější členy NYPD. „Denně pracujete v týmu s osmi dalšími policisty. Vznikne mezi vámi unikátní pouto. Vždyť na tom chlapovi vedle vás závisí váš život,“ říkal Joseph „Joe“ Vigiano v dokumentu Twin Towers.
Muži a ženy z ESU jsou trénováni na všechno. Po nebezpečném zatčení mohou být povolání do zříceného domu, záchraně dělníka na střeše domu či k v hloubce uvízlému potápěči.
Policisté ESU musí být schopní zasahovat všude.
„V NYPD máme 55 000 lidí. 350 z nich slouží v ESU. Jsou naší speciální silou. Když se normální polda dostane do úzkých, volá je,“ popisoval šéf policie Bernard Kerik.
„Když mě poprvé postřelili, byli u mě nejdřív kluci z ESU a dostali mě do nemocnice. Když mě postřelili podruhé, dotáhli mě k sanitce a pak dostali toho chlapa, co po mně střílel,“ vysvětloval Vigiano, proč se toužil do speciální jednotky dostat.
„Pro rodiče je to děsivé,“ vyprávěl o Joeově zaměstnání v létě 2001 jeho otec John Vigiano senior. „Několikrát syna postřelili, pokaždé to bylo horší. Po poslední přestřelce jsem se ho ptal, jak dlouho to ještě bude dělat. Říkal jsem mu, že má dvě malé děti a třetí na cestě. Odpověděl mi, že to je prostě jeho práce. Jsem na něj moc hrdý, jen se bojím, že ho zase zraní.“
Sám moc dobře ví, jaké je to pohybovat se v nebezpečných podmínkách. 40 let pracoval jako hasič v FDNY, získal mnoho medailí za riskantní záchranné operace a dotáhl to až na hodnosti kapitána.
Otec John se stal hrdinou u hasičů, syn Joe byl legendou u policie.
Starý pan Vigiano měl dva syny, Joea a o dva roky staršího Johna. „Joe už od mládí byl velmi soutěživý, začalo to asi ve skautu. V 11 letech dostal ocenění za záchranu života, když pomohl topící se kubánské rodině s malými dětmi,“ vyprávěl John Vigiano senior. John Vigiano junior šel na rozdíl od Joea v otcových šlépějích. Stal se také hasičem a čtyřikrát odmítl „laso“ na vstup do policie.
V létě 2001 se dočkal Joe Vigiano dalšího povýšení. „Jestli chcete mluvit o hrdinovi, podívejte se na něj. V létě 1989 on a další policista vyjeli na případ nahlášené střelby. Podezřelý na Vigiana vypálil několik střel, jen neprůstřelná vesta zabránila tomu, že není mrtvý. Vrátil se do práce. O pět let později jako detektiv hledal muže podezřelého z vraždy. Ten se najednou objevil za ním a střelil ho do hrudníku.Celkem byl pětkrát postřelen a nevzdal to,“ říkal policejní šéf Kerik.
  |
Když ráno 11. září 2001 narazilo letadlo do World Trade Center, byli příslušníci ESU mezi prvními, kdo mířili k věžím. John Vigiano senior viděl v televizi hořící mrakodrap a věděl, že je zle. V tom mu zazvonil telefon. Volal mu Joe, aby oznámil, že tam jede. „Řekl jsem mu, ať je opatrný.“
Když další letadlo vletělo do druhé věže, věděli policisté, že čelí velkému útoku. Ze záchranářské mise se stala zároveň i ochrana před dalšími útoky. K lanům a dalšímu vybavení tak přibyly neprůstřelné vesty, helmy a samopaly. Někteří muži zamířili po schodech do věží, jiní nasedli do vrtulníku a pokoušeli se o záchranu přes střechu. Když se chystali na ni spustit (přistát se tam kvůli změti antén nedalo), začala věž padat. O 30 minut následovala i druhá.
„Když jsem sledoval, jak ty budovy padají, došlo mi to. Jsou tam oba. Věděl jsem to, cítil jsem to. Začali mi volat známí a ptát se, kde jsou kluci. Věděl jsem, že Joe tam jel a tušil jsem že i John. Nedalo se jim dovolat,“ říkal jejich otec.
„Jednomu synovi bylo 34 let, druhému 36 let. Všechno dělali spolu. Hráli si spolu, chodili do skauta, ženili se v rozmezí dvou měsíců. Ironií osudu zemřeli ve stejný čas na stejném místě. Několik měsíců před 11. zářím, když povyšovali Joea, ke mně přišel jeden novinář a označil kluky za dvě věže. Tehdy jsem říkal, že to sedí,“ přiznal John Vigiano senior.
„Mnoho rodin trpí. Ale tahle musela podstoupit opravdu velkou oběť,“ řekl na jejich pohřbu newyorský starosta Rudy Giuliani.
Když mu otec a strýc zahynuli, bylo Josephu Vigianovi juniorovi osm let. Od té doby věděl, že bude policistou, stejně jako táta. Letos v červenci se mu sen splnil. Dokončil akademii a nyní slouží u NYPD.
