Byl to klasický antidepresivní pes, jakého by psychiatři mohli předepisovat namísto prášků. Bára byla plná energie a energickým ťapáním každého vytáhla z letargie. Pak se zase ráda tulila, přála si být hlazena a drbána a dotek její hrubé srsti působil jako lék na všechny zlosti a smutky. Ve Věřině rodině Bára sloužila jako stabilizující prvek. „Bez ní bychom se,“ svěřovala se Věra, „nejspíš už dávno rozvedli.“
PEKÁRKOVÁ: O praktickém využití zákona schválnosti |
Jenže pak udeřilo jaro. A na Báru přišlo hárání. „To bude dobrý,“ myslela si Věra, „vždyť už hárala kolikrát – a vždycky jsme ji uhlídali.“ Bára nesměla zabřeznout, a s nějakým ratlíkem už vůbec ne. Co by si počali se štěňaty? Celá rodina ji hlídala, aby neutekla ze zahrady. Bára, která za normálních okolností hned přicupitala, jakmile na ni někdo zavolal, přestala na povely slyšet. Na lidi neměla čas. Pinožila se po zahradě jako omámená a hledala skulinku, kudy by mohla utéct. Ale mezírka pod plotem byla příliš malá.
Brzo se začali sbíhat nápadníci. Procházeli se kolem plotu, čenichali, občas zaštěkli a neustále Báru sledovali zamilovanýma psíma očima. Jistý vlčák ze sousedství sebou bacil na zem, prostrčil čenich mezerou pod plotem a takhle rozplácnutý čučel na Báru. Vydržel tam celé hodiny a tak pilně vrtěl ocasem, až do trávníku vydusal olysalou plochu. Jeho pokusy podhrabat se pod plotem zůstaly bezúspěšné, ale vlčák se nevzdával naděje. Tak oddanou lásku dovede projevit málokterý lidský muž a málokterá lidská žena se může vyhřívat v jejím žáru. Bára dělala, že o ničem neví.
A pak to přišlo. Jak blesk z čistého nebe. K Věře dolehly ze zahrady jakési podivné zvuky, a když vyběhla ven, už bylo dokonáno. Neuhlídali jsme ji.
Kdyby vám někdo říkal, že na velikosti nezáleží, nevěřte tomu. Křivonohý čoklík z druhého konce vesnice využil svých krysích rozměrů a protáhl se pod plotem, dírou, kterou vyhrabal zamilovaný vlčák.
A Bára mu… Hanba mluvit! Všichni jsme se za ni styděli.
Co s ní? Štěňata by nikdo nechtěl. Musela k doktorovi na interrupci či jak se tomu u psů říká. Dostala infekci, antibiotika nezabrala a Bára...
Celá rodina to obrečela. Kromě Věřina manžela, který neměl rád výlevy citů. Teď, když neměli Báru, šiřitelku dobré nálady a zaháněčku chmurů, Věra se rozvedla.
Bára, zabitá psí láskou, spočívá pod rybízem.
Spi sladce, Barunko.
