Paul byl už dlouho postrachem všech kolegů i nadřízených. Měl na stanici uklízet, což nedělal, zato komandoval ostatní a vymýšlel další a další důvody, proč je diskriminován. Už dvakrát ho vedení varovalo, ale nepomohlo to. „Co tu děláš?“ spustil Paul, jakmile K. zmerčil. „Šichta ti začíná v devět, teď dovnitř nemůžeš. Padej!“ K. měl samozřejmě právo do práce přijít dřív a také to Paulovi řekl, zdvořile, ale srozumitelně. Ten ale trval na svém: K. dovnitř nesmí.
Co k tomu dodat? Pohádali se. Ječeli na sebe k velkému pobavení spolupracovníků, dokud je nepřišel uklidnit šéf. Zhruba dvě hodiny byl na pracovišti klid a nuda. A pak Paul způsobil vykolejení vlaku. Slezl z perónu na koleje, kde neměl co dělat, a přehodil výhybku. Proč, to nikdo neví. A on, když už seděl v kanceláři manažera a čekal, až dorazí zdravotnický personál a odebere mu moč a krev, prohlašoval, že netušil, k čemu to povede. Vlak sjel z kolejí vcelku nedramaticky a nikomu se nic nestalo. Ale bylo jasné, že doby Paulovy nadvlády nad nadzemkou definitivně skončily. „Sakra, to bylo mocný džu-džu,“ poznamenal Angličan Ian směrem ke K. „V osm ráno si vjedete do vlasů, o půl jedenáctý už je po všem.“
„Včera jsem ho viděl v Brixtonu, kupoval živou slepici,“ přidal se Jamajčan Colin. „Na Karibiku máme schopný čarodějnice, ale na tebe, K., nemaj!“ A tak se K. stal čarodějnicí. (S genderem si nikdo hlavu nelámal, „witch“ může být žena i muž.) „Hele, brácho,“ oslovil ho Ian, „jestli jsem ti něco udělal, hned mi to pověz, já to napravím. S tebou si není radno zahrávat.“ Dvě Jamajčanky, které mu občas dělaly přednášky na téma, že se pro černocha nehodí, aby chodil s bílou ženskou, teď za ním přišly s prosíkem: „My jsme to tak nemyslely!“ volaly jedna přes druhou. „Máme tvou ženu rády. Neubližuj nám!“
Brzo se za ním začali trousit další. Jedna mladá kolegyně ho požádala o recept, jak se zbavit bradavic: to má přece každá čarodějnice v malíčku. Jistá Ghaňanka se otázala, kolik by si počítal za odstranění tchyně. Marně přísahal, že čarovat neumí. Nevěřili mu. A já bych ho o posledním dubnovém dnu ráda vzala k ohni za Noci čarodějnic. Myslíte, že je to bezpečné?
