Čtvrtek 23. ledna 2020svátek má Zdeněk -2 °C polojasno Předplatné LN
Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

PEKÁRKOVÁ: Co bylo dřív

Pohled na Dům U Kamenného beránka vlevo a Staroměstskou radnici poškozenou... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pohled na Dům U Kamenného beránka vlevo a Staroměstskou radnici poškozenou... | foto: Repro © Vlado Bohdan, ÚDU. © Josef Sudek, dědicové.

V sedmnácti jsem měla tajný hřích – staršího pána, který mi vyprávěl, co bylo dřív. To pro mě bylo tak děsně důležité, že jsem snad ani nevnímala, že je pánovi skoro šedesát, že má prořídlé šedivé vlasy a v obličeji takové divné vrásky, jaké se dělají lidem, když se pořád tváří znechuceně. Tohle všechno jsem viděla, ale bylo mi to fuk. Karel byl první dospělý, který „to všechno pamatoval“ a byl ochotný mi o tom vyprávět.

Když na to nyní vzpomínám, nechce se mi věřit, že jsem s Karlem skoro dva roky bydlela. Přimkla jsem se k němu, byla jsem přesvědčená, že bez něj život nemá smysl.

Už odmalička jsem trpěla pocitem jakési – jak tomu říct – neukotvenosti v historii. Nikdo z rodiny mi nevyprávěl, co se dělo za války, v padesátých letech ani za sovětské invaze (pardon, bratrské pomoci) v srpnu 1968. To poslední se stalo pouhých dvanáct let předtím a já jsem se na ty dny matně pamatovala, bylo mi v té době pět. K mým vzpomínkám ale nikdo nepřiřadil historická fakta. Dávno jsem věděla, že poválečné dějiny, jak se je učíme na gymplu, jsou jen komunistická propaganda zasazená do rámce pečlivě překroucených historických faktů. Mí vrstevníci nevěděli o mnoho víc než já, i jejich znalosti byly útržkovité. Věděli jsme, že se o všem dočteme v knihách, co jsou „na indexu“ – zapovězené. Ale ty mi nikdo nepůjčil – poté, co u mě otec jednu našel a dramaticky ji roztrhal a spálil, „aby mě uchránil před nebezpečím“.

Dodnes se pamatuju na pocity zoufalství nad tím, že jsem se narodila příliš pozdě a propásla všechny historické události, které zformovaly dobu, ve které musím žít.

Karel byl u toho. A vždycky ve významné roli. V květnu 1945 bojoval na barikádách. V padesátých letech převáděl politické vězně na Západ. V osmašedesátém donesl „osvoboditelům“ basu kořalky a podařilo se mu otrávit metylalkoholem půl sovětské armády.

Věřte tomu, nebo ne, já mu to žrala skoro dva roky. Tak moc jsem toužila vědět, co bylo dřív.

Tohle se událo skoro před čtyřiceti lety. Teď, když je sametovce třicet a každý Čech pod šedesát strávil nejméně půl života ve svobodné zemi, se události roku 1989 propadají hloub a hloub do minulosti. A spousta dnešních mladých o nějaké sametovce, natož o totalitním zřízení, které jí předcházelo, snad vůbec nechce slyšet. Některým starším se to nelíbí. Já ale v nezájmu mladých o vlastní historii nevidím jenom negativní věc. Znamená to, že nemají pocit, že se „narodili moc pozdě“ a ty nejdůležitější dějinné události jim unikly. A to je jistě dobře.

Premium

Pošťák, který vůbec nezvoní. U balíčků z Číny totiž nemusí

Pošta z Číny, ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Lidé si objednávají z čínských e-shopů zboží s bezplatnou dopravou a diví se, že nedostanou balíček do ruky. Pošta má...

Premium

Tři roky od věznění v garáži. Daniel dnes pracuje a stará se o miminko

Daniel Příhoda, jehož v roce 2016 věznil s jeho tehdejší přítelkyní Zdeněk... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Daniela před několika lety unesl vyšinutý Zdeněk Hryščenko. I s jeho kamarádkou Janou. Věznil je několik dní ve...

Premium

Pohádky na odpis: kterým hrozí zákazy a cenzura kvůli korektnosti

Jiří Korn v pohádce Honza málem králem (1977) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Zahrajme si na prognostiky. Magazín DNES se zamýšlí nad tím, které nejoblíbenější české vánoční pohádky začnou vadit a...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!