A pak s uspokojením sledovali, jak na semaforu přeblikne žlutá, pak červená – a u přechodu pro chodce zazáří zelený panáček. Někteří poslušně přešli přes ulici, směrem k místnímu „Šnek baru“, o málo staršímu než semafor, anebo zase zpátky, ale ostatním stačilo se pokochat mocí čudlíku, který rychle a spolehlivě plnil jejich přání. V té době zastavovali na červenou všichni řidiči, snad s výjimkou pár pirátů silnic z řad tajných policajtů a šoférů vysokých politiků s auty o několik řádů vznešenějšími.
PEKÁRKOVÁ: Kááávu si osladím |
Všechny škodovky, lady, žigulíky, zkrátka mašiny obyčejných smrtelníků, se pokaždé poslušně zastavily. Řidiči dosud nebyli obeznámeni s etiketou dopravní zácpy, která i těm nejvlídnějším, nejtišším, nejumírněnějším, nejzdvořilejším mužům přikazuje sprostě nadávat, ťukat si na čelo, zuřivě gestikulovat, případně vylézat z aut a vyřizovat si to pěstmi s ostatními účastníky silničního provozu, a tak dobrodružství se semaforem probíhalo v relativním klidu.
Věřím, že někteří jeli autem do centra Šumperka a trčeli tam v zácpě u semaforu jen proto, aby se vzápětí proměnili v chodce a sami mohli zácpu způsobovat pouhým mačkáním čudlíku.
PEKÁRKOVÁ: Kachní žaludek |
Ovladatelný semafor tam byl tehdy nainstalován jen proto, aby auta nemusela pro nic za nic čekat na červené, když zrovna nikdo nepřechází ulici. Způsobil ale přesně to, čemu měl zabránit.
Výše popsaná situace trvala skoro rok. Pak se obyvatelstvo vyřádilo a po silnici u šumperského „Šnek baru“ se zase dalo projet. Časem správci komunikací přišli na to, že je zázračný semafor možné nastavit tak, aby mezi zmáčknutím čudlíku a přebliknutím světel bylo zpoždění.
PEKÁRKOVÁ: Terorismus a třetí strana |
A tak měli Šumperčané už koncem sedmdesátých let semafor podobný těm, jaké dnes najdete v každém evropském městě: semafory si jedou ve svém tempu a chodci je zmáčknutím čudlíku jen upozorní, že chtějí přecházet.
Čudlíky zkrátka už nefungují jako kdysi. Chodci v provozu a vůbec my, obyčejní smrtelníci, kterých je na světě čím dál víc a víc, toho ovládáme čím dál míň a míň. Ale jisté mocnosti světa usilují o to, abychom věřili, že máme pořád velkou moc.
PEKÁRKOVÁ: Žebrání je těžká práce |
Instalují čudlíky s označením „přechod pro chodce“, „široká nabídka možností“, „chráníme životní prostředí“ či „svobodné volby“ a my mačkáme a mačkáme a mačkáme.
A nestane se nic.
