Za dvanáct let, co bydlel v Londýně, se Ďuro neobtěžoval naučit se anglicky. Znal samozřejmě sh*t a f*ck, ale nejčastěji si ulevoval starým dobrým slovanským ku*va. Nadával na tuhle pos*anou zemi, na její pos*ané obyvatelstvo, na pos*aný migranty i na Ilonu. Neměl nic, protože mu tady nabízeli jen samou pos*anou práci.
PEKÁRKOVÁ: O čaromocnosti čudlíku |
Občas s mnohým žehráním, spíláním a hekáním odpracoval týden jako zedník nebo malíř pokojů, ale většinou ho živila Ilona. Dokonce mu dávala peníze, aby každý pátek mohl jít popíjet s kamarády. Odvděčil se jí za to výrobou dalšího dítěte, jehož matce Ilona přispívá z těžce vydělaných peněz.
Za deset let, co se známe, jsem Iloně nepomohla. Vždycky jsem vyslechla její nářky („Ďuro se vrátil domů ožralý a rozflákal mi kuchyň.“ – „Ďuro hrozně utrácí a já už na to nemám.“ – „Ďuro se mnou souloží jen zezadu a přes mé rameno sleduje porno.“) a pak jsem s ní donekonečna probírala, co s tím udělat. Iloně se ulevilo a ztratila odhodlání se Ďura zbavit. Je to přitažlivá žena. Za dobu, co byli spolu, ji balila řada mužů včetně dobře situovaného bankéře, ale zůstala s Ďurem. Prý ho má ráda. A na rozdíl od bývalého manžela ji nebije.
Navrhla jsem jí, ať si pořídí pejska. Ten ji bude mít taky rád, pokud ho bude krmit. A když ho nechá vykastrovat, nebude trousit po světě potomstvo. Urazila se.
PEKÁRKOVÁ: Kááávu si osladím |
Potom na Ďura přišla nemoc. Měl cosi s plícemi, museli ho operovat. Ilona trávila celé noci u jeho postele a ráno s kruhy pod očima utíkala do práce. Když ho propustili, pečovala o něj jako o miminko. Ďuro nadával.
A potom Ďuro Ilonu opustil. Vrátil se na Slovensko, kde měl ještě po letech zázemí v podobě bývalých manželek, bývalých přítelkyň a matek svých dětí. Iloně už se neozval, neví, kde ho hledat.
Plakala skoro měsíc. Pak jsme šly do útulku a ona si tam vybrala roztomilého pejska. Měl už jméno, ale Ilona ho okamžitě přejmenovala na Ďura. Občas si voláme a Ilona mi vykládá, co Ďuro zase provedl. Sežral do hodiny speciální kost, která mu měla vydržet týden. Když nechce, dělá, že neslyší. Ale pokaždé, když se vrátí domů, psí Ďuro ji radostně vítá s takovou láskou a radostí, jaké se od lidského Ďura nedočkala.
Myslím, že je s ním šťastná.
