PEKÁRKOVÁ: PekloAir International. Cestující po letu zatleskali |
Dlouho mi smlouvání bylo trapné i všude jinde. Dokud mě nevyléčil přítel K.
K. vyrostl v Nigérii, zemi, kde se většina obživy stále kupuje na trhu. U zboží nejsou cenovky – proč taky? Každý ví, že si obchodníci řeknou o dvojnásobnou cenu, než s jakou počítají. Když popadnete pěkný urostlý jam a znalecky ho proklepete prstem, jestli není vevnitř nahnilý, trhovkyně bojovně prohlásí: „Dvě stě nair!“
„Co?“ podivíte se právě tak bojovně. „Dvě stě nair za tuhle pitomou špinavou hlízu, olezlou, prohnilou, počůranou od koz? Padesát nair!“
„Pro tebe je můj jam až moc dobrej, ty ksichte, cos měl matku ropuchu a otce zlýho ducha. Sto padesát nair!“
A tak si chvíli z plných plic povídáte a zatracujete se až do pátého kolene. Pak si jam koupíte za sto nair a obě strany jsou spokojené, jak se jim obchod povedl. Kdybyste nesmlouvali a zaplatili „první“ cenu, celá tržnice se vám vysměje.
K. má smlouvání vyryté tak hluboko do mozkových závitů, že je pro něj nesmlouvání doslova bolestné. Radši půjde do krámku u Vietnamců svést nelítostnou bitvu o korunu, než aby si zboží koupil v nedalekém supermarketu za fixní cenu, leckdy nižší. V Londýně chodí do halal shopů, kde se smlouvat dá. Snad proto jsou tyhle muslimské krámky tak populární mezi Afričany a Karibičany – tenhle rituál je tam láká víc než etnické potraviny včetně kozích hlav.
Tohle smlouvání může být problematické.
PEKÁRKOVÁ: ‚Ale nějaký názor přece mít musíte!‘ Nemusím |
Stejně trapné ovšem je, když situace o smlouvání doslova prosí, ale vy se k němu neodhodláte.
Stalo se mi to v Turecku. Můj tehdejší přítel, plachý Američan, si toužil koupit vyřezávanou pěnovku. Byla u ní cedulka s cenou – v přepočtu asi pět dolarů – a Raymondovi se zdála laciná. Ukázal na ni a vyndal peněženku.
Obchodník se zarazil. Chvíli mlčel, pak vytáhl tužku a zapsal cenu na papírek.
„Ano, my víme,“ přikývli jsme.
Zavrtěl hlavou. Popadl tužku a starosvětsky ji naslinil. Zamyslel se. „Dýmka turecká. Minus dvacet procent. Vy poprvé v mém obchodě. Minus padesát procent. Vy odvezete pryč. Minus deset procent. Jasný vám?“
Pak nám vysvětlil, že není vhodné koupit jednu, a přibalil nám další. Za všechno si započítal asi dva dolary, zbytek nám vnutil zpátky. Vypadal spokojeně, splnil svou povinnost dobrého obchodníka. Když jsme se ke smlouvání neměli, udělal to za nás.
