Neděle 26. ledna 2020svátek má Zora 0 °C zataženo Předplatné LN
Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

PEKÁRKOVÁ: Vánoční večírek pro chudé a ubohé

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy ilustrační snímek | foto: Shutterstock

Kdyby mě Štefan neukecal, nešla bych tam. Ale vánoční večírek pro nás, čerstvé emigranty do Rakouska, uspořádaný jakýmsi dobročinným krajanským spolkem, se konal u Stephansplatzu – a on měl pro svého svatého jmenovce slabost.

Dopravili jsme se do centra Vídně a čekali, co se bude dít.

Nejdřív jsme hodinu čekali na mrazu. Organizátorky se dostavily pozdě. Ale pak nás všechny pozdravily, každému nabídly ponaučení v lámané češtině (tyhle dámy už bydlely ve Vídni několik desítek let) a pak nás vpustily dovnitř. Připravily prý pro nás štědrovečerní večeři a taky malý dárek. Konečně se najíme poctivého, s láskou uvařeného mahl. Už se nám sbíhaly sliny. V lágru nás krmili docela dobře, tedy: ingredience měli kvalitní, ale nikdo tam neuměl vařit.

Dámy z krajanského spolku nás posadily za veliký stůl. Bylo nás hodně, nejmíň pětadvacet, a tak nás usadily těsně vedle sebe, až jsme se třeli rameny. Potom jedna z nich dlouho řečnila – říkala cosi o Bohu, o naději a o našich nuzných, nebohých duších, které ony dnes pozdvihnou výš. Mluvila hrozně srandovní češtinou – a my nuzné, nebohé duše jsme se snažily hlasitě nesmát. Kdyby nám to neřekla, nenapadlo by nás, že jsme tak nuzní a ubozí. Hladoví, to jsme byli. Po půl hodině už nám sborově kručelo v břiše.

Konečně přišla hostina: ryba a bramborový salát, k pití malinovka z pravých lesních malin. „Vy máte jako zu hause, t-toma!“ rozplývala se matrona a kydala nám tu dobrotu na talíře. „Jako u mutter – u matičky!“

Netuším, jestli jídlo bylo dobré. Vrhla jsem se spolu s ostatními na ten kus žvance a cpala se, až mi za ušima lupalo. Jedli jsme všichni s lokty u těla, ale i tak jsme jeden druhého dloubali do žeber. Dobročinné dámy se posadily ke stolku v rohu místnosti a sledovaly naše počínání s jakousi blahosklonnou štítivostí. Oči jim zářily, dělalo jim dobře, že nám ubožákům takhle pomáhají. Nakonec každý z nás obdržel kapesní bibli (v němčině, leider gottes) a ocitli jsme se zas v mrazu na ulici. Dobročinné krajanky nám požehnaly a rozjely se domů v taxíkách.

My lágerníci jsme chvíli tiše zapadávali sněhem, veřejná doprava už nejezdila a do Traiskirchenu to bylo dvaadvacet kiláků. Nakonec jsme se rozdělili do čtveřic a složili se na tága. Cesta nás přišla na dva tři denní platy. A pokud nás někdo z vesničanů spatřil, jak vysedáme z drožek přímo před branou, jistě si pomyslel něco o té auslanderské špíně, která si pořád stěžuje na chudobu, ale aby si vozila zadek v taxíku, na to prachy má.

Premium

Do dvou let se ukáže neudržitelnost elektroaut, říká bývalý šéf Škoda Auto

Vratislav Kulhánek v lednu 2020 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Vadili jsme hlavně značce Volkswagen, když jsme postavili Octavii proti Golfu, říká v rozhovoru pro LN Vratislav...

Premium

Parkování zadarmo díky fíglu. Stačí si připlatit za vlastní espézetku

Parkuj na modré | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Češi parkující v centru Prahy na takzvaných modrých zónách zkoušejí fígl, jak nezaplatit za parkovné svého auta ani...

Premium

Proč vyhraje vodík. Vynálezce Tůma má o budoucnosti automobilů jasno

Popularizátor vědy, novinář a pedagog Jan Tůma vynalezl v 60. letech výukový... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Už před dvaceti lety se projel vodíkovým autem, kterým chtějí Japonci na letošní olympiádě v Tokiu propagovat...