Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Lidé

PEKÁRKOVÁ: Vánoční večírek pro chudé a ubohé

ilustrační snímek

ilustrační snímek foto: Shutterstock

Kdyby mě Štefan neukecal, nešla bych tam. Ale vánoční večírek pro nás, čerstvé emigranty do Rakouska, uspořádaný jakýmsi dobročinným krajanským spolkem, se konal u Stephansplatzu – a on měl pro svého svatého jmenovce slabost.
  5:00

Dopravili jsme se do centra Vídně a čekali, co se bude dít.

Nejdřív jsme hodinu čekali na mrazu. Organizátorky se dostavily pozdě. Ale pak nás všechny pozdravily, každému nabídly ponaučení v lámané češtině (tyhle dámy už bydlely ve Vídni několik desítek let) a pak nás vpustily dovnitř. Připravily prý pro nás štědrovečerní večeři a taky malý dárek. Konečně se najíme poctivého, s láskou uvařeného mahl. Už se nám sbíhaly sliny. V lágru nás krmili docela dobře, tedy: ingredience měli kvalitní, ale nikdo tam neuměl vařit.

PEKÁRKOVÁ: Co vy víte o Vánocích?

Dámy z krajanského spolku nás posadily za veliký stůl. Bylo nás hodně, nejmíň pětadvacet, a tak nás usadily těsně vedle sebe, až jsme se třeli rameny. Potom jedna z nich dlouho řečnila – říkala cosi o Bohu, o naději a o našich nuzných, nebohých duších, které ony dnes pozdvihnou výš. Mluvila hrozně srandovní češtinou – a my nuzné, nebohé duše jsme se snažily hlasitě nesmát. Kdyby nám to neřekla, nenapadlo by nás, že jsme tak nuzní a ubozí. Hladoví, to jsme byli. Po půl hodině už nám sborově kručelo v břiše.

Konečně přišla hostina: ryba a bramborový salát, k pití malinovka z pravých lesních malin. „Vy máte jako zu hause, t-toma!“ rozplývala se matrona a kydala nám tu dobrotu na talíře. „Jako u mutter – u matičky!“

Netuším, jestli jídlo bylo dobré. Vrhla jsem se spolu s ostatními na ten kus žvance a cpala se, až mi za ušima lupalo. Jedli jsme všichni s lokty u těla, ale i tak jsme jeden druhého dloubali do žeber. Dobročinné dámy se posadily ke stolku v rohu místnosti a sledovaly naše počínání s jakousi blahosklonnou štítivostí. Oči jim zářily, dělalo jim dobře, že nám ubožákům takhle pomáhají. Nakonec každý z nás obdržel kapesní bibli (v němčině, leider gottes) a ocitli jsme se zas v mrazu na ulici. Dobročinné krajanky nám požehnaly a rozjely se domů v taxíkách.

My lágerníci jsme chvíli tiše zapadávali sněhem, veřejná doprava už nejezdila a do Traiskirchenu to bylo dvaadvacet kiláků. Nakonec jsme se rozdělili do čtveřic a složili se na tága. Cesta nás přišla na dva tři denní platy. A pokud nás někdo z vesničanů spatřil, jak vysedáme z drožek přímo před branou, jistě si pomyslel něco o té auslanderské špíně, která si pořád stěžuje na chudobu, ale aby si vozila zadek v taxíku, na to prachy má.

Autor:
Témata: Rakousko, Vídeň, Vánoce

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...