Začalo to nevinně, v roce 1976: režisér Oldřich Lipský potřeboval do filmu Marečku, podejte mi pero, malého chlapečka, který coby žáček sotva k vidění přinese roztržitému profesorovi vzkaz do vyšší třídy.
Barrandovský rekvizitář nabídl svého synovce. Na tu směšně roztomilou postavičku žádný divák často vysílaného filmu nezapomene: mrňavého kluka není přes chemikářův pult vidět, ale hraje se studenty svou hru dokonale až po ten bombon ve vyboulené tváři, který pak celý umolousaný bezelstně podal Františku Filipovskému. Tomáškův úděl herecké hvězdy byl zpečetěn.
Herectví se vzdal dobrovolně
Přestože měl všechny předpoklady k velké kariéře, nemínil Tomáš Holý (narodil se 17. března 1968 v Praze) zůstat hercem navždy. Jakmile vyrostl, zaměřil snažení jinam. Své dětské angažmá si však užil dosytosti. Ve filmu Ať žijí duchové byl jedním z kluků okouzlených malou „bílou slečnou“ Leontýnkou.
Tomáš Holý
V Setkání v červenci neodolatelně neposedným synkem trochu nakyslé paní profesorky, které překazil dobrou partii a „zařídil“ lásku, ve filmech Pod jezevčí skálou a Na pytlácké stezce nadšeně asistoval v objevování a zachraňování přírody…
Nejvíc se ovšem zapsal do paměti a určitě i srdcí diváků dospělých i malých jako Vašík ve dvou televizních snímcích s Janou Preissovou a Františkem Němcem Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny, které napsala a natočila Marie Poledňáková.
Přitom režisérka připouští, že i ona si Tomáše při konkurzu skoro nevšimla, asi že byl malý, nenápadný a moc nemluvil a všude bylo plno dychtivých chlapečků, celkem se jich prý tehdy sešlo sto čtyřicet. Jenže ten jediný na odchodnou udělal svoje typické gesto na pozdrav – a bylo rozhodnuto.
Ušatý milovaný kluk
Různé peripetie kluka bez otce a posléze se znovunalezeným, ale nejprve odmítaným tátou si vybaví každý, kdo příběhy viděl (a viděl je v Česku asi opravdu každý). Jeho dospělí partneři nešetřili chválou – podle Františka Němce byl Tomáš velmi inteligentní, takže jim všechny fígle, jimiž chtěli udržet pozornost a soustředění osmiletého „herce“, rychle prokoukl.
Z dětské roztomilosti pak vyrostl, stal se z něj normální dospívající mladík a s herectvím dobrovolně skončil. A to zažil zástupy dětí, které postávaly na chodníku před jeho domem s památníčky, dostával desítky, možná stovky dopisů, neminuly jej ani ceny za jeho herecký výkon.
Herecké povolání ale hodnotil jako stereotypní a namáhavé. Ať už byl Vašík vášnivě zaposlouchaný do četby o zdolávání osmitisícovky nebo se nadšeně učil lyžovat a brázdil svahy zaštiťován autoritou horského vůdce, ať k snídani roloval vajíčka natvrdo po stole nebo si hrál na inspektora Columba a sledoval mámu s Lubošem v nejnejvhodnějších situacích, vždycky byl ušatý Tomáš přirozený, věrohodný, milý a sympatický. A taky hezký kluk.
Pracovní léto
Poslední role, kterou byl ochoten ještě absolvovat, byla ta v německém seriálu Připoutejte se, letíme nad Atlantidou. Tomáši Holému bylo třináct, když začal s natáčením, ve čtrnácti skončil a rozhodnutí zanechat hraní nemínil změnit.
V jednom z mála rozhovorů, které se zachovaly, prohlašoval, že sice hrál rád, bavilo ho to, ale nezapomněl ani na to, jak se celé prázdniny musel učit role, jak čas trávil jenom mezi dospělými, a zdá se, že pronesl i rozumně předvídavou větu: „Co kdyby ze mě jednou byl neúspěšný herec, to musí být k zbláznění.“
POHNUTÉ OSUDY |
O tom, jak žil po ukončení své dětské kariéry, svědčili jen jeho kamarádi, po případě jeho láska a přítelkyně, tehdy ještě začínající zpěvačka s pseudonymem Lucie Bílá. Tomáš byl o dva roky mladší než ona. Bílá o něm mluví dodnes hezky, i když říká, že by spolu asi nezůstali, protože byli každý jiný.
Chtěl zaplatit v hospodě
„Kamarádi mu říkali Božský, protože opravdu božskej byl... Z okna spouštěl kýbl na piva, hráli jsme pořád karty,“ řekla v Magazínu DNES. Ve své knize Teď už to vím napsala, že dospělý Tomáš „měl stejně dobrácký a bezstarostný výraz tváře a kulatou hlavu jako ten neodolatelný šibal z filmů“. A taky že se těšila na každý Tomášův příchod. „On se někdy dělal vzácným, mizel občas na den nebo dva.“
Všichni se shodují, že byl Tomáš spíše plachý, že mu nějaký čas trvalo, než se ve společnosti otrkal, že potom ale dokázal být vtipný a že s ním byla legrace. Měl normální záliby a zájmy, bylo to prý rybaření, miloval koně, odmalička sbíral modely autíček.
Moc podrobností ze života Tomáše Holého na veřejnost neproniklo ani po jeho smrti. I to o něčem svědčí. Nejenže tehdy ještě nebyla bulvární média, ale i blízké okolí Tomášovo se chovalo s pietou, podobně i ti, kteří s ním kdy pracovali. A navíc – v době jeho havárie, na jaře roku 1990, byly noviny plné převratných politických událostí, takže zpráva o předčasném úmrtí nejpopulárnější české dětské hvězdy vlastně zanikla.
Faktem je, že v osmnácti začal studovat práva a krátce před dvaadvacátými narozeninami tragicky zemřel. Zabil se 8. března 1990 v autě, když zjevně ne zcela střízlivý narazil do stromu. Jako tak často v podobných případech, důvod, proč sedl za volant, když předtím pil, byl malicherný a vlastně banální.
S kamarády popíjeli v hospodě a neměli na zaplacení, Tomáš se rozhodl dojet do chaty v nedalekých Kytlicích pro chybějící peníze. Kdyby zůstal dlužen, mohl z něj být dnes možná úspěšný právník. Kdo ví.
