„Povaha veselá, samorostlá, ale nikoliv lehkomyslná. Je miláčkem sokolského publika. Ale i mezi cvičenci v cizině je hodně oblíben,“ popisoval v historických materiálech Ladislava Váchu populární sokolský cvičitel František Erben.
POHNUTÉ OSUDY: Kulak Jindřich Hašek: komunisti mu dovolili jezdit s koňmi jeho otce |
Paradoxně je to jedna z nejobsáhlejších pasáží, které se o slavném předválečném gymnastovi objevují. Slávu pětinásobného olympijského medailisty překryla druhá světová válka i odpor komunistického režimu k sokolským sportovcům. „Je to zvláštní. Zatímco o dalších slavných gymnastech, jako byli Gajdoš nebo Hudec, je v našem archivu mnoho podrobností, Vácha jako by zůstal zapomenut,“ přiznává archivář Sokola Brno I Michal Doležel.
Co se tedy ví jistě? Ladislav Vácha se narodil 3. března 1899 v Brně a velmi brzy začal cvičit v místním Sokole Brno I. Do domácí gymnastické špičky se dostal v roce 1920, když skončil třetí na přeborech Československé obce sokolské, čímž se nominoval na VII. olympijské hry v Antverpách. V soutěži družstev skončil s ostatními sokoly na čtvrtém místě.
Vyhrál a koupil ho Baťa
„Česká obec sokolská se zprvu stavěla k olympijským hrám dost skepticky, vadilo jí až přehnané zápolení a soutěživost za každou cenu,“ vypráví Doležel. „I když díky všestrannosti neměli její borci ve světě téměř konkurenci.“
Ohromnou nadvládu ukázali sokolové už na následující olympiádě v Paříži 1924, kde pobrali celkem devět cenných kovů. A to i přesto, že se v soutěži družstev zranili Josef Kos a Stanislav Indruch.
O tom, jak kvalitní tam Čechoslováci měli výpravu, svědčí i pohled na pořadí ve víceboji. Ladislav Vácha v něm skončil na šestém místě, přesto byl až čtvrtý z národní reprezentace.
GRAFIKA: Ladislav Vácha.
Vynahradil si to ale dvěma bronzy. Nejprve na kruzích a pak i ve slavném závodě ve šplhu, ve kterém Bedřich Šupčík vybojoval vůbec první zlatou medaili pro samostatné Československo.
Ze stejného kovu byla i medaile družstev z mistrovství světa 1926 v Londýně, která však Váchův život poznamenala ještě víc.
„Tomáš Baťa mu hned poté nabídl práci ve své továrně ve Zlíně – vlastně jej přetáhl, jako se dnes kupují fotbalisté. Chtěl, aby propagoval Zlín i jeho firmu,“ líčí Yvona Činčová, historička z Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně.
POHNUTÉ OSUDY: Neobyčejný příběh a Lustigovy démanty na temném nebi beznaděje |
Vrchol Váchovy sportovní kariéry přišel o čtyři roky později na olympijských hrách v Amsterdamu, kde sváděl úchvatné bitvy s jugoslávskými soupeři.
Legendární Leon Štukelj ho ještě na kruzích těsně porazil, Josip Primozič se ale na bradlech musel před výkonem brněnského rodáka sklonit. Československo slavilo druhé historické zlato, které o pár dní později zopakoval František Ventura v parkuru.
„Váchovy sestavy byly na tehdejší dobu velice obtížné. Byl opravdu mimořádným závodníkem,“ vypráví Zdeněk Růžička, který na předválečné úspěchy sokolů v gymnastice navázal dvěma bronzy v Londýně 1948.
Jak úchvatné bylo Váchovo cvičení, vzpomínal i již zmiňovaný cvičitel František Erben. „Byl po mém hlubokém přesvědčení nejkrásnějším zjevem tělocvičným olympijského stadionu amsterdamského. On si doslova pohrává se všemi výdržemi. Je nejspolehlivějším ze všech našich závodníků.“
Vácha jeho slova potvrdil ještě stříbrem v soutěži družstev a z nizozemské metropole odjížděl s bilancí jednoho prvního a dvou druhých míst. Proto se mu dostalo ve Zlíně velkolepého uvítání. Tomáš Baťa jej oslovil v legendárním projevu: „Vítězi! V daleké cizině, v boji národů na olympijském závodišti vybojoval jste vítězství a obhájil čest naší vlajky před zraky celého světa. Gratuluji vám k vašemu velkému vítězství.“
POHNUTÉ OSUDY: Pepi Bican. Nejlepší střelec 20. století a ‚příslušník buržoazie‘ |
Váchova sportovní kariéra se blížila k závěru. O rok později sice ještě pomohl Čechoslovákům k dalšímu vítězství v družstvech na světovém šampionátu v Lucemburku, ale hned poté ukončil kariéru a věnoval se výchově dalších gymnastů ve Zlíně.
Své dovednosti ale i nadále předváděl studentům. „V roce 1935 k nám přijel na besedu do gymnázia v Uherském Hradišti. Předváděl i cviky na kruzích, měl neskutečnou výdrž a my jsme jen valili oči,“ vzpomíná olympijská vítězka v hodu oštěpem z Helsinek 1952 Dana Zátopková. „Byl to první olympijský medailista, kterého jsem viděla v akci. Možná to ve mně zasadilo semínko, bylo mi tehdy třináct,“ dodává s úsměvem.
Váchova obliba ale neutichala ani ve Zlíně, kde spolu s manželkou a dcerou žili. Dvakrát byl zvolený náčelníkem místní sokolské župy. „Z vyprávění pamětníků víme, že byl nejen vynikající sportovec, údajně nejlepší z předválečných gymnastů v konkurenci Hudce, Šupčíka nebo Pražáka, ale také že byl opravdu velmi oblíbený pro svou veselou povahu. A také proto, že se dokázal obětovat pro kolektiv,“ říká historik Českého olympijského výboru František Kolář.
Ani trénované tělo výslechy gestapa nevydrželo
Tato vlastnost se mu ale také stala osudnou. Přišla válka a on se stejně jako další bratři ze sokolského spolku zapojil do odbojové činnosti. Gestapo, kterému vadilo i to, že cvičil mladé sportovce, mu bylo neustále v patách.
„Vácha, Gajdoš i Hudec byli pod dohledem gestapa. Gajdoše odvezli do koncentračního tábora, Vácha byl vězněn a Hudce zachránila šťastná náhoda,“ vypráví brněnský archivář Sokola Doležel. „Když Hudec vyhrál na olympijských hrách v Berlíně, Hitler mu nepodal ruku, poslal mu však fotografii s podpisem. A když tehdy přišlo gestapo, Hudec si prý na na fotku vzpomněl a ukázal ji. Od té doby ho neotravovali,“ dodává.
POHNUTÉ OSUDY: Utrpení básníka Zahradníčka. Život mu zničili komunisti, dcery se otrávily houbami |
Vácha takové štěstí neměl. 25. března 1943 byl již podruhé zatčen gestapem a vězněn na Špilberku, o dva měsíce později byl sice propuštěn, ale ani jeho trénované tělo útrapy věznění nevydrželo.
Zemřel 28. června roku 1943. „Od jeho příbuzných vím, že mu před propuštěním píchli nějakou injekci. Prý mu rozložila krev,“ říká Růžička. Archivy ale o Váchových výsleších zarytě mlčí.
„Zřejmě zažil různá martyria výslechů, ale jeho složka neexistuje. Ten příběh je celý zvláštní, kdyby na něj něco věděli, určitě by ho nepropustili nebo by jej nechali odvézt do koncentračního tábora,“ řekl v pořadu Sláva vítězům historik Jan B. Uhlíř. Oficiálním důvodem úmrtí nakonec byla diagnostikována mozková příhoda.
POHNUTÉ OSUDY: Zdeněk Němec. Český vítěz Camel Trophy, s nímž se utrhlo lano na vodopádu |
Váchův pohřeb se každopádně stal tichou manifestací proti nacismu. Mnozí ze sokolů, kteří jeli na pohřeb, se ale k hrobu vůbec nedostali. Měli strach z gestapa, které čekalo na nádraží. Podle pamětníků zadrželo kolem šesti osob a odvleklo je do vězení.
„Na pohřbu byli sokolové nejen ze Zlína, ale i z Brna. Jelikož byl Sokol zakázaný, byli všichni v civilním oblečení,“ vysvětluje zlínská historička Činčová.
Ani ostatní ale na nejúspěšnějšího sportovce ze svého středu nezapomněli. Krátce po válce, v červnu 1945, se sešli ve velkém počtu znovu, aby uctili jeho památku. „Od sokolovny až k hrobu na hřbitově v Loukách proudily davy lidí. Tím si vynahradili to, že mu nemohli vzdát čest v sokolském oblečení už po jeho smrti,“ dodává Činčová. Komunistický režim ale jeho jméno opět uvrhl v zapomnění...
