POHNUTÉ OSUDY: Zemřel kvůli své slušnosti. Velíšek z Novy chtěl ochránit dívku, vrah ho zastřelil

Možná si nevšiml zbraně, kterou držel v ruce. Snad do poslední chvilky nevěřil, že je schopen ji proti němu použít. Chtěl se jen zastat mladé dívky, kterou podivný zakuklený muž obtěžoval na lavičce na Karlově náměstí.

Ale pak se ozvala střelba. Dvě neúprosné rány ho zasáhly do břicha. Ta první prolétla skrz a poranila mu ruku. Druhá nevratně poškodila játra a ledvinu.

Tělo Michala Velíška, dvaatřicetiletého střihače televize Nova, se skácelo k zemi...

Svědci: Velíšek křičel bolestí

Zatímco jeho vrah, jednatřicetiletý recidivista David Lubina, prchal ulicemi, v bytě u Velíšků zazvonil telefon. Manželka Iva, známá redaktorka televize Nova, toho času na mateřské, právě bez obav žehlila prádlo. Než uslyšela zdrcující slova: „Dobrý den, paní... vašemu muži někdo ublížil, přijďte do parku na Karlovo náměstí. Rychle!“ hlásí policista.

O pár chvil později už stála nedaleko fontány na Karlově náměstí. Lékaři nakládali jejího manžela do sanitky, opodál stál kočárek s jejich ani ne devítiměsíční dcerou Valentinkou. Co se před pár okamžiky v pondělí 13. října 2005 krátce po osmnácté hodině vlastně stalo, ví kromě vraha už jen Eliška, dvacetiletá brunetka, kterou si Lubina vybral za svou oběť.

„Přisedl si ke mně muž v kukle a přiložil mi pistoli k páteři,“ vypoví později kriminalistům. „A pak řekl: ‚Zvedni se a pojď se mnou.‘ Nabízela jsem mu peníze nebo mobil. Tlačil se na mě, měl kuklu, mikinu a sepranou kapuci. Řekl, že když s ním nepůjdu, budu mít kulku v páteři nebo v ledvinách.“

Lubina si ji vybral náhodou. Později u soudu vypoví, že šel vyloupit nějakou banku a dal si pár piv na posilněnou. Mladá dívka mu vlastně jen vešla do cesty. A Michal Velíšek také.

Zprávu o postřelení svého kolegy se brzy dozvědí i na Nově. „Najednou se zastavil svět. To, že někdo Michala postřelil, zasáhlo všechny. Byl hodně oblíbený. S Ivou a malou Valentinkou tvořili ideální rodinu. Byla to taková pohádka, kde prince bohužel potkal špatný osud,“ vyprávěla o osudném dni tehdy marketingová ředitelka Novy Míla Nováková. „Ten den odcházel z práce dřív, protože měli nějaké výročí. Chlapi mu řekli, že to vezmou za něj. Šel s kočárkem na procházku, aby Iva mohla doma všechno připravit.“

„Měli jsme pár dnů před pátým výročím naší svatby, pár dnů před odletem na dovolenou, kterou jsme si k výročí koupili, pár dnů před mými narozeninami a Michalovým svátkem,“ dodává Iva Velíšková, která si tu noc protrpěla marný boj chirurgů o život jejího manžela. „Můj manžel Michal, otec devítiměsíční holčičky, zemřel,“ napsala ráno Elišce. Podobnou zprávu dostali i Michalovi kolegové na Nově.

„Ten pocit se nedá popsat. Byl to obrovský smutek. Michal byl kamarád. V životě si už prošel leukemií, a když se vyléčil, přišlo tohle,“ říká tehdejší nadřízený Petr Ďurica, který si o tři roky dříve vytáhl nadějného střihače pracujícího na Nově v oddělení techniky.

Podobné pocity prožíval v Amsterdamu i předchozí šéf Jaroslav Vaňous. „Nikdo tomu nechtěl věřit. Byl to takový rovný, správný kluk. Na rozdíl od mnohých se nebál říct věci přímo na rovinu. Bez vytáček a přímo do očí,“ vypráví.

Volila se cena Michala Velíška. Nestatečnější jsou manželé Kučerovi

Nova ještě ten den vyhlásila odměnu sto tisíc korun za informace, které povedou k dopadení vraha. Zároveň ve spolupráci s Nadací Adra vyhlašuje sbírku pro manželku a malou dcerku. První emotivní tisková konference se odehrála přímo na Karlově náměstí. Jen pár metrů od místa, kde vyšly výstřely.

„Bylo to velmi dojemné, lidé stáli kolem toho místa a plakali. Ale snad ještě dojemnější bylo, jak se zachovali kolegové z ostatních televizí. Okamžitě volali z České televize i Primy a ptali se, jak mohou pomoci,“ vzpomíná Míla Nováková.

Smrt Michala Velíška ale zasáhla snad každého v republice. Pod petici prezidentovi za udělení medaile za hrdinství se podepsaly tisíce z nich. Syn Vítězslava Vursta, šéfa Adry, přišel s myšlenkou, aby se každoročně udělovala Cena Michala Velíška: za neobyčejné hrdinství a odvahu, jakou ten den prokázal Velíšek.

Doživotí neprošlo

Prezident Klaus medaili za hrdinství 28. října opravdu udělil. Pro většinu lidí nejen z Velíškova okolí přišla důležitější zpráva už o čtyřiadvacet dní dříve. Tehdy totiž policie zadržela Davida Lubinu, který se více než tři týdny skrýval v lesním porostu v Klánovicích. Měl u sebe nůž a bajonet. Že na Karlově náměstí střílel právě on, nebylo pochyb. Usvědčili ho svědci i analýza DNA z odhozené mikiny a tašky.

Lubina se také k činu přiznal. Před soudem první instance, který mu vyměřil třiadvacet let, klidně odpovídal i na otázky, proč vlastně vystřelil dvakrát.

„Nechci, aby to znělo cynicky, ale první rána je nástřelná a druhá na jistotu,“ vysvětlil šokujícím způsobem muž, který si v minulosti odseděl 8,5 roku za přepadení pošty, při kterém si vzal rukojmí.

V červnu roku 2005 byl navíc odsouzen na osmnáct měsíců za to, že v autobuse ohrožoval lidi plynovou pistolí. I proto státní zástupce požadoval doživotní vězení, vrchní soud však přidal pouze dva roky navíc.

„Můj soukromý názor je takový, že David Lubina už nemá právo vůbec na nic. To dnešní rozhodnutí soudu na mojí a Valentinčině věci nic nemění. Jsem jenom zvědavá, kdo, až bude David Lubina propuštěn, ohlídá, aby se něco podobného nikdy nestalo. Jestli to bude předseda senátu, jeho zástupce, nebo pan obhájce si vezme Davida Lubinu na vodítko a řekne: Tohle se nedělá? To by mě fakt zajímalo,“ okomentovala rozhodnutí Iva Velíšková. Ta se i přes velké utrpení zúčastnila soudu a pohlédla Lubinovi do očí.

Před tribunálem se znovu potkala i s Eliškou. A postupem času se sblížily. Na začátku byl dopis, který Eliščina matka poslala Velíškové jako obrovský výraz díku za statečnost jejího manžela. „Tak jako vy se ptáte, proč zrovna váš manžel na onom místě, tak i já se ptám, proč to byla zrovna má dcera...,“ stálo v něm.

Následovaly SMS i osobní setkání. 

„Dnes beru Elišku jako součást mé okleštěné rodiny. Představuji si, že Michalův život tak trochu pokračuje v ní,“ řekla Velíšková pro iDNES v roce 2006, osm měsíců po tragédii. „Nějaké pouto tam vzniklo. Když jsem poprvé viděla Valentinu, dojalo mě to. Poznala jsem oči Michala Velíška,“ dodala Eliška.

Obě ženy se stýkají dodnes. Byť se Iva Velíšková snaží vzpomínat na osudný den co nejméně. Po měsících totální beznaděje a terapeutických sezení v sobě našla sílu na další život. Nedávno se jí dokonce narodilo druhé dítě. Přesto každý rok usedne do poroty, která vybere nominace na Cenu Michala Velíška. Z těch pak televizní diváci zvolí toho nejodvážnějšího, kdo ukázal mimořádné hrdinství. „Na předávání cen si ale naordinuji dvojitou dávku antidepresiv,“ přiznává.

Ceny pojmenované po manželovi předala už například Filipu Korostenskému, který zachránil ženu v devátém měsíci těhotenství, jež omdlela za volantem, nebo manželům Kučerovým, kteří zachránili ženinu tetu před násilníkem. „Jméno Michala Velíška jako symbolu hrdinství žije dál. Každý z těch příběhů, kdy ti lidé nemysleli na sebe, je důležitý. Ale za každým je také velký smutek, protože nám připomene Michala,“ dodává Nováková.

A Lubina? Ten ještě v roce 2007 žádal Nejvyšší soud o zmírnění trestu. Naštěstí bezúspěšně...