Je odpoledne 24. listopadu 1971, den před díkuvzdáním. Amerika se chystá na slavení federálního svátku, při kterém se na stolech podává krůta. Všude panuje předsváteční pohoda a klid. V Portlandu přistupuje k letištní přepážce muž, který se představí jako Dan Cooper. Kupuje si lístek na 30minutový let do Seattle se společností Northwest Orient Airlines.
Když se Boeing 727 o několik desítek minut později vznese k oblakům, objednává si Cooper, sedící v zadní části letadla, bourbon a limonádu a k tomu připaluje cigaretu. Cooper je podle líčení svědků zhruba čtyřicátník vysoký mezi 1,78 -1,83 metry Krátce po startu ve 14.50 místního času oslovuje Cooper letušku Florence Schaffnerovou a předává jí lísteček se slovy: „Slečno, bylo by lépe, kdybyste se na to podívala. Mám bombu.“
Cooper letušce řekl, ať si sedne vedle něj, což učinila. Pak jí ukázal válečky s dráty a baterií, které měl v kuříku. Letuška neměla důvody pochybovat, na palubě proudového letadla, které bylo ve svátek zaplněno jen z jedné třetiny, byla podle všeho bomba.
Únosce pak kufřík zavřel a sdělil podmínky: dvě stě tisíc dolarů ̈v drobnějších směnitelných bankovkách, čtyři padáky (dvě hlavní a dva rezervní) a dotankování paliva po přistání. Schaffnerová odešla sdělit požadavky do kokpitu. Když se vrátila, měl Cooper na očích už tmavé sluneční brýle.
Kapitán letadla William Scott kontaktoval úřady. 36 pasažérů se jen dozvědělo, že bude jejich let zpožděn kvůli drobným technickým potížím. Šéf aerolinek okamžitě povolil vyplacení výkupného a přikázal posádce s únoscem plně spolupracovat. Let kroužil okolo Seattlu zhruba dvě hodiny, což dovolilo FBI připravit peníze a požadované padáky.
Zatímco let kroužil v okolí, Cooper se ukázal jako znalec terénu, poznal některé orientační body. Co bylo zvláštní? Hlavně chování vzdušného piráta. Cooper se choval klidně a slušně, na nikoho nekřičel, nebyl nervózní. „Působil jako slušný člověk. Nezacházel s námi krutě ani sprostě. Byl k nám pozorný,“ řekla Schaffnerová později detektivům.
Cooper si s klidem Angličana při čekání na přistání objednal další rundu bourbonu a limonády. Ačkoliv čekal na 200 000 dolarů, za drink zaplatil a letušce se pokoušel dokonce předat spropitné...
Agenti FBI mezitím nezaháleli, v seattleských bankách dokázali shromáždit 10 000 dvacetidolarových bankovek, z nichž mnoho začínalo sériové číslo písmenem L. Agentům se podařilo všechny bankovky ofotografovat.
V 17.24 přichází informace, že je Seattle připraven na výměnu. Boeing 727 přistál na letišti Seattle-Tacoma o 15 minut později. Cooper nařídil pak zajet na opuštěnou část ranveje a zhasnout palubní světla - jistil se tak proti palbě sniperů. Když pak obdržel peníze, propustil všechny pasažéry, Schaffnerovou a dalšího člena posádky. Cooper mezitím dostal i padáky. odmítl ty nové sportovní a nechal si staré, neřiditelné.
Zatímco čekali na dotankování, nařídil Cooper zbytku posádky, že poletí do Mexico City za předem určených podmínek: na hranici pádové rychlosti 190 km/h a ve výšce ne větší než 3000 metrů a s otevřenými zadními dveřmi v kabině.
Je 19.40. Unesený Boeing vyráží po dráze seattleského letiště s Cooperem a dalšími čtyřmi lidmi na palubě. Za ním se vydávají, mimo Cooperův dohled, dvě stíhačky Convair F-106 Delta Dart a cvičný proudový letoun Lockheed T-33, který se však pak musel brzy vrátit kvůli nedostatku paliva.
Na palubě boeingu vládne Cooper pevnou rukou, nařizuje posádce se zavřít v kokpitu a nevycházet. Okolo 20.00 signalizace letounu prozrazuje, že se Cooper chystá vyskočit, když otevírá zadní východ. Posádka nabízí Cooperovi pomoc, což on odmítá. Ve 20:13 zaznameli piloti v chování letadla změnu, která naznačovala, že Cooper Boeing opustil.
Ve 22:15 přistál letoun v Renu za asistence FBI a policie. Prohlídka letadla odhaluje, že únosce opravdu zmizel i s penězi. FBI okamžitě zahájila pátrání, vyrobila několik Cooperových kreseb a sebrala z letadla otisky. Jedním z vyslýchaných se stal i známý kriminálníček D.B Cooper z Oregonu. Jeho možné zapojení bylo brzy vyvráceno, ale několik horlivých reportérů jej uvedlo jako pachatele. Od té doby si veřejnost zapamatovala jako únosce D.B. Coopera, přestože ten se u přepážky představil jen jako Dan Cooper.
Stovky agentů, policistů a vojáků pak dlouhé měsíce prohledávaly předpokládanou oblast přistání. Po únosci se totiž slehla zem. Piloti stíhaček neviděli otevření padáku, proto se pracovalo s variantou, že se mohl Cooper při seskoku z rychle letícího boeingu zabít. Jenže okolo osmé večer už panovalo skoro tma a tak piloti padák vůbec nemuseli vidět, namítali experti.
Výsledek pátrání? Nalezená kostra. Tu však forenzní experti označili jako za pozůstatek vraždy ženy, zřejmě indiánky. Později odborníci vypočítali, že pátrání v roce 1971 a 1972 zřejmě probíhalo ve špatných oblastech. první opravdový důkaz byl nalezen až v roce 1978. Tehdy lovec jelenů objevil cedulku s instrukcemi na spouštění schodů v boeingu 727 - 21 km východně od Castle Rock ve Washingtonu.
Agenti FBI potvrdili, že jde opravdu o důkaz z Cooperova letu. O dva roky později přišla opravdová bomba. Osmiletý Brian Ingram objevil u řeky Columbia tři balíčky výkupného. Bankovky se téměř rozpadaly, přesto je bylo možno identifikovat. Prvotní nadšení a zprávy o brzkém rozřešení záhady ale brzy vystřídaly rozpaky. Převažovalo totiž více otázek než odpovědí.
Jak se tam peníze dostaly? Byla to skrýš? Nebo připlavaly peníze v řece? Pokud opravdu připlavaly, jaktože byly tři balíčky pohromadě a přesto v nich chybí deset bankovek? Odborníci na vodní proudění navíc tvrdili, že řeka měla vyplavit bankovky o mnoho let dřív. Objevilo se tak mnoho teorií - peníze prý mohla přemístit divoká zvířata, nebo lidé. Další teorie tvrdila, že Cooperovi část peněz ulétla ve vzduchu. Žádná z teorií ale přesně neodpovídala nálezu.
Faktem je, že cedulka a tři balíčky peněz jsou jediné nalezené důkazy po Cooperovi mimo letadlo. Někteří badatelé uvádí, že další důkazy zničila v roce 1981 obří erupce sopky Mount St. Helens.
V roce 2007 oznámila FBI, že má k dispozici tři vzorky DNA z Cooperovy kravaty, kterou nechal v letadle. Později pak ale policisté cimrmanovsky přiznali, že vůbec nevědí, zda vzorky opravdu náležely únosci.
Kdo tedy byl tedy tajemný D.B. Cooper a jaký byl jeho osud? Agenti určili, že Cooper znal okolí Seattlu ze vzduchu a mohl tak být veterán vojenského letectva, který si za přezdívku zvolil jméno belgického komiksového hrdiny, letce a parašutisty kanadského letectva.
„Původně jsme si mysleli, že byl Cooper zkušeným parašutistou, možná že se tím živil i v armádě,“ říkal speciální agent Larry Carr, který velel pátracímu týmu FBI od roku 2006 až do jeho úterního rozpuštění. „Až po několika letech jsme zjistili, že to prostě není pravda. Ani zkušený parašutista by totiž nevyskočil v naprosté tmě, dešti a do větru o rychlosti přes 300 km/h, navíc v naprosto nevhodném civilním oblečení. Prostě by to bylo moc riskantní. Také nepožádal o helmu a vybral si starý a technicky strašný padák. Neměl také žádnou ochranu proti extrémnímu chladu, skákal totiž v teplotě -57 °C.“
FBI proto od začátku nevěřila, že Cooper seskok přežil. „Skok do divočiny bez plánu, správného vybavení a v tak strašných podmínkách? Pravděpodobně se mu ani neotevřel padák,“ myslí si Carr.
FBI přesto během let vyšetřovala řadu podezřelých, ale nikdy žádný přímý důkaz nedokázal spojitost s únosem.
V úterý pak FBi oznámila, že končí aktivní vyšetřování a dá přednost urgentnějším případům. Složky putují do archívu. Záhada únosu Boeingu 727 zůstává nevyřešena. Už navždy?
