„Nelituj, budeš si tam jak pán hnít věčný sen svůj,“ neslo se v říjnu 1986 z pódia pražského karlínského divadla. Píseň o smrti nevinného blázna v muzikálu Zvonokosy mrazila. Laďka Kozderková v ní zpívala o hrobu jako o „bejváku blátivém“ a sama bojovala o život, do divadla jezdila z nemocnice. Zemřela o pár dnů později, bylo jí pouhých 37 let.
POHNUTÉ OSUDY: Eva Bosáková si objednala toasty, víno a – zemřela |
Měla za sebou roky, kdy rozdávala radost, stoupala vzhůru. „Jako když někde praskla hráz u přehrady a vznikla povodeň, která vzala všechno, co jí stálo v cestě. To byl příchod Laďky,“ vystihl herec Ladislav Županič, když v televizním cyklu Předčasná úmrtí vzpomínal na energii, která z ní sršela.
Brom, Vlach. A táta
První nahrávku nazpívala v rodném Brně. V roce 1961 – táhlo jí na dvanáct. Píseň Na klouzačce doprovodil legendární Gustav Brom, podepsaný pod ní je i otec, muzikant Ladislav Kozderka. Laďka neměla trému. A tak hned po konzervatoři, místo studia JAMU, dala přednost kumštu. Doprovázela dirigenta Karla Krautgartnera a jeho orchestr, tvůrce seriálu Píseň pro Rudolfa III., v roce 1968 společně s Petrem Ulrychem hrála v brněnské Redutě v muzikálu Gentlemani. A zamířila do pražského Rokoka k Darku Vostřelovi.
Bylo jí jen devatenáct, když si roku 1968 vzala o 25 let staršího trumpetistu Richarda Kubernáta, manželství po několika letech zkrachovalo i (či možná hlavně) kvůli jeho lásce k alkoholu. Kozderková o něj pečovala, když ho zradilo zdraví – ale když s pitím nepřestal ani poté, bylo jasno. Soužití končí. Její umělecká kariéra naopak dál letí vzhůru.
Smekla i Streisandová
Hrála s Oldřichem Novým, v karlínském divadle souzněla s jedinečným Karlem Vlachem, před jejím pojetím hlavní role v muzikálu Hello, Dolly! tam v roce 1982 smekla i filmová Dolly Barbra Streisandová. Úspěch za úspěchem, byť do jisté míry komplikovaný jejím širokým záběrem. Její hlas si poradil téměř se vším, nešla „zaškatulkovat“.
Laďka Kozderková
„Laďka byla divadelní živel. Patřilo jí jeviště, které ovládala s bravurou a dokonalostí, byla absolutně bezprostřední. Nebylo jednoduché tenhle tryskající gejzír zvládnout, ale když se to podařilo, výsledek stál za to. Za tím vším byla dokonalá profesionalita, to, co velmi chybí dnešním různým rádoby hvězdičkám,“ vzpomíná Mojmír Weimann, režisér čtyř z jejích představení. Kolegové na ni vzpomínají jako na živel, jenž je spojoval, dokázal je vzpružit.
Chci do čistého...
Kozderková dobývala i televizi. Scénka Techtle mechtle s Jiřím Lírem z roku 1980 patří ke klenotům. Podobně jako listonoška Zuzka, jedoucí ve filmovém Trháku na kole a dávající na odiv vše, co k nádherné ženě patřilo. Kočky Kozderková-Růžičková-Zázvorková v menšíkovském Silvestru 1978 také září dodnes.
To už v životě herečky figuroval druhý manžel, herec Vlastimil Bedrna (vzali se roku 1974) a s ním i druhá dcera. Ale nastoupila i osudová nemoc. O své rakovině moc nemluvila – poprvé ji operovali v roce 1984, o dva roky později se nemoc vrátila. Sílu snad nasávala z přízně publika. Zářila, žertovala, i když někdy krutě. Bedrna líčil, že se nechala pustit na tříhodinový reverz a šla čistit hrob na Vinohradském hřbitově. „Abych šla do čistého,“ říkala prý.
POHNUTÉ OSUDY: Statečný úsměv Markétě Fišerové nezmizel ani poté, co ochrnula |
I jako nemocná se nechala vozit do divadla, opět na reverz. Pokud jí síly stačily, hrála. Z divadelních rolí ale zůstal zaznamenaný jen zlomek. Z obav, že by natočení snížilo zájem o divadlo. I z legendárního muzikálu Hello, Dolly! tak zbyl obrazově jen záznam ústřední scény, točený navíc jinde – v roce 1986 v Paláci kultury. Podle choreografa Zdeňka Prokeše, který se o něj zasloužil, ani to nebylo jednoduché: „Věděli jsme, že je to s Laďkou bohužel špatné, ale šla do toho. Podařilo se alespoň část její životní role zaznamenat. Přesto v plném znění zazněla ta píseň jen v přímém přenosu. Byla delší než tři minuty, autorskoprávní věci se hlídaly. V reprízách už nezazněla.“
Publicista a herec Jan Herget, který s přáteli provozuje webové stránky o Laďce Kozderkové, v knize s podtitulem Lady muzikál sčítal její dílo. Došel k 33 rolím v divadle (dvě už nestihla zahrát), 17 ve filmu, desítkám v televizi a v rozhlase. Seznam písní zahrnuje desítky skladeb, ale profilové desky vyšly až po její smrti. Muzikálového boomu 90. let se nedočkala, zemřela přesně tři roky před 17. listopadem 1989, který mu otevřel cestu. Zpívala prý téměř do poslední chvíle. I v nemocnici.
