Harlan se brání: má prý čisté svědomí. Údajně nemohl nic dělat – natáčel na výslovný rozkaz Josepha Goebbelse. S pýchou v hlase říká, že k přípravě filmu přistoupil s mimořádnou důkladností. Dokonce odjel do Polska, aby tu studoval zvyky ortodoxních Židů.
Renčova Baarová se začne točit v březnu. Po 14 letech čekání |
Je předvolán důležitý svědek. Svědkyně. Česká herečka Lída Baarová. Soud však čeká marně... „Bylo to krátce po mém útěku z Prahy,“ vysvětlovala mi o desítky let později Lída Baarová. „Obsílka přišla do Salcburku, kde jsem, abych měla vůbec na chleba, dělala barmanku. Ale těsně před tou zásilkou jsem odjela do Argentiny, abych tam získala občanství a dostala vízum do Itálie, kde jsem měla opět začít filmovat. Mimochodem, než jsem to vízum dostala, dělala jsem v továrně na mýdlo...“
A pak se Lída Baarová rozpovídala o okolnostech, které k natáčení nejznámějšího antisemitského filmu vedly.
Večeře u Goebbelse
„Měla jsem kamarádku Hildu Körberovou. Stála při mně i v době, kdy propukl ten můj nešťastný skandál s Goebbelsem a spousta lidí, a myslím, že i právem, se ke mně začala točit zády. Hilda byla nejenom skvělá herečka, natočila přes padesát filmů, ale psala také velmi dobrou poezii. Však také po válce vydala několik knih. A byla mi blízká také tím, že i když se narodila ve Vídni, prožila své dětství v Liberci.“
Jeden z mála snímků, na němž je Lída Baarová s nacistickým ministrem propagandy Josephem Goebbelsem (vpravo). Baarovou ještě doprovází její předchozí přítel, herec Gustav Fröhlich (uprostřed).
Lída Baarová pokračuje: „No a jejím bývalým mužem byl právě Veit Harlan. Byl hodně ctižádostivý, ale také mimořádně talentovaný a říkalo se o něm, že měl v mládí dost blízko ke komunistům. V době, kdy jsem ještě byla na výsluní a leckdo chtěl, abych u Goebbelse zařídila to nebo ono, svěřil se mi Harlan, že ho Goebbels nemá kvůli jeho minulosti rád. Trápil se tím. Natočil film Kreutzerova sonáta a velmi si přál, aby Goebbels přišel na premiéru. A tak jsme s Hildou vymyslely plán. Goebbels nás dvě totiž pozval na večeři. A udělaly jsme to tak, aby ke stolu přišel také Veit Harlan. Goebbels pak na projekci toho Harlanova filmu šel. Veit byl v sedmém nebi. Nezapomeňte, že Goebbels byl nejmocnějším mužem německého filmu. Záleželo jen na něm, kdo bude točit. Těžko se to dnes chápe... Nikdo nemohl tušit, co přijde později. Třeba také to, že Goebbels si Harlana opravdu oblíbí a nakonec mu přihraje ten film... no, toho Žida Süsse,“ dodala Lída Baarová.
Herec a režisér
V době, kdy Veit Harlan začal Žida Süsse točit, mu už bylo 41 let a patřil mezi nejschopnější režiséry v Německu. V Berlíně poznává svou první ženu, herečku a kabaretní zpěvačku Doru Gersonovou. V době, kdy bude Harlan prominentním režisérem nacistů, skončí Dora s celou rodinou v plynové komoře v Osvětimi.
V roce 1929 se Harlan ožení s Hildou Körberovou. To už se čím dál více věnuje filmové režii. Posléze Veit Harlan potká mladičkou švédskou herečku Kristinu Söderbaumovou. „I Kristina byla moje dobrá kamarádka,“ vzpomínala Lída Baarová, „po válce žila v Mnichově a často za mnou do Salcburku jezdívala.
Naposledy se obě přítelkyně potkaly v roce 1995. Měl jsem to štěstí být u toho. Ovšem na téma filmu Žid Süss odmítla paní Söderbaumová jakkoliv hovořit.
Pražští komparzisté
V některých pražských scénách filmu vystupují také židovští statisté. Dělo se to na přímý rozkaz Úřadu pro řešení židovské otázky, který řídili příslušníci nacistické bezpečnostní služby SD.
Děj filmu se odehrává ve Württembersku ve třicátých letech 18. století. Židé ovládají celý kraj. Jsou, jak je líčí Harlanův film, vychytralí, stále intrikující a při cestě za dosažením moci se neštítí ani prznění nevinných křesťanských žen a dívek. Hlavní roli takto „postižené“ dívky – Dorothy – ztvárnila právě Kristina Söderbaumová. Ve filmu se utopí, a protože se utopí i v několika dalších snímcích, začne se jí posléze říkat „říšský utopenec“.
Když točil Veit Harlan v Praze, byl českými novináři považován za – z dnešního pohledu – celebritu první velikosti. Například v Kinorevui (č. 47 z roku 1940) se o Harlanovi píše jako o režisérovi, který se stal „uměleckou osobností mimořádné tvůrčí síly“, a tvůrci, v němž „vyrostl německému filmu režisér opravdu světového formátu“.
Česká premiéra filmu Žid Süss se uskutečnila 21. listopadu 1940 v kině Na Příkopě. Zúčastnili se jí nejvyšší představitelé Úřadu říšského protektora i protektorátní vlády. Obecenstvo bouřlivě tleskalo – hlavně prý během scény popravy Süsse a také při závěrečné scéně, při vypovězení Židů z Württemberska.
„Pravá tvář židovstva,“ psala Národní politika o několik dní později. A v článku Zhouba cizí rasy (Nedělní České slovo) se lze dočíst, že „film na konkrétním historickém příkladě ukazuje židovskou cestu za světovládou. Nejdříve jde o peníze, potom o moc, následuje ovládnutí celé společnosti.“
Na Příkopě se film promítal čtyři týdny, poté se projekcí ujalo kino Metro – třikrát denně, v neděli pětkrát. Zájem veřejnosti byl mimořádný. 17. prosince 1940, necelý měsíc po premiéře, píše Večerní České slovo, že „film o zápasu s židovstvem“ zhlédlo již 50 000 Pražanů.
Zhruba rok po premiéře zmíněného filmu začaly první židovské transporty do Terezína. „Do konce života mě nepřestane mrzet, že jsem tenkrát Harlanovi pomohla,“ řekla mi Lída Baarová. „Ten film byl opravdu strašný.“ Vzápětí však s nevídanou sebekritičností připustila, že tehdy, v roce 1940, si onu hrůzu, která z filmu pramenila, neuvědomila.
Potlesk pro Harlana
Přestože státní návladní požadoval v hamburském procesu pro Veita Harlana dva roky vězení a vysokou pokutu, soud nakonec režiséra osvobodil. V rozsudku se sice konstatuje, že film Žid Süss je opravdu antisemitský, natočený v duchu nacistické propagandy, přičemž Harlan se na něm podílel nejenom režijně, ale částečně i scenáristicky, nicméně že tribunál neshledal příčinnou souvislost mezi natočením filmu a deportacemi, včetně genocidy Židů.
Dobové zprávy hovoří o tom, že po vynesení rozsudku skoro celý sál tleskal. Lidé volali: „Národ ti blahopřeje!“ Režiséra pak jeho obdivovatelé vynesli na ramenou.
Žena, která se zapletla do dějin
Na osudy Lídy Baarové (1914–2000) se za léta nabalila řada výmyslů. Mnohé z nich herečka přiživovala a ještě začátkem 90. let rezolutně popírala svůj poměr s Goebbelsem.
Lída Baarová ve filmu Dívka v modrém.
Stanislav Motl, který se věnuje problematice protektorátu, vydal v roce 2009 knihu Lída Baarová a Josef Goebbels, opřenou o studium nových pramenů a o rozhovory se samotnou Baarovou. Motl se s herečkou setkával v letech 1990–97 a jezdíval za ní i do Salcburku, kde v posledních letech svého života pobývala. A byla to také ona, která mu při těchto setkáních prozradila, že ji sledovala neuvěřitelná plejáda zpravodajských služeb od gestapa přes StB až po britskou vojenskou rozvědku.
Jsem jenom žena
Motl popisuje, jak nelehké bylo získat si hereččinu důvěru a přesvědčit ji, aby vyprávěla detaily ze svého života, které do té doby zapírala nebo zamlžovala. Líčí i to, jak byla osamělá a jak mu také často volávala do Prahy – i v noci. Právě lidský aspekt jejího dramatického života neztrácí Motl ze zřetele, a i když by mohl, nesnaží se svou knihu prvoplánově vyšperkovat pikanteriemi – jde mu o postižení osobní tragédie ženy, která se jako mladičká a lehkovážná zapletla do „velkých dějin“.
Filmový režisér Otakar Vávra a herečka Lída Baarová při setkání v Salcburku v roce 1995.
Baarová do své smrti těžce nesla a cítila jako spoluvinu sebevraždu své mladší citlivé sestry Zorky Janů. Tato talentovaná začínající herečka skočila v roce 1946 z okna, protože byla vyobcována z divadla, které nade vše milovala. Předtím, krátce po osvobození, byla totiž vykázána ze zkoušky v Komorním divadle, kde jí jeden kolega zastoupil cestu a řekl, že sestra kolaborantky nemá v českém divadle co pohledávat.
Pro Baarovou nebylo ospravedlnění, a to i přesto, že svůj román s Goebbelsem prožila před německou okupací Československa. Z říše musela téměř uprchnout a stala se nežádoucí personou tam i doma. Ani kolegové herci ji nijak vřele nevítali, je to pochopitelné, situace byla zlá a ona se v Německu stýkala i s Hitlerem a v německých novinách ho veřejně obdivovala.
Goebbels a Lída
|
Lída Baarová si prostě s nacisty zadala, o tom není sporu, ale z velké části se tak chovala, protože byla mladá, hloupá a oslněná světem politických pohlavárů, v němž se začala pohybovat a také jako krásná žena zářila.
V Čechách býváme rádi nesmiřitelní a s oblibou stavíme na odiv vlastní bezúhonnost, které je mnohdy dosaženo jen nedostatkem příležitostí chovat se nemravně. Jednoduše Češi nejsou Francouzi, kteří, jak Motl připomíná, své milované herečce Arletty galantně odpustili, že měla poměr s vojenským velitelem Paříže. A to prosím na svou obhajobu uvedla jedinou větu: Co chcete, vždyť jsem jenom žena.
Schůzky s Vůdcem
Baarová se sešla celkem čtyřikrát i s Hitlerem. Vůdce prý dlouze hleděl do krbu a pak řekl, že mu připomíná jistou ženu. Tou měla být neteř Geli, která spáchala sebevraždu. Neznámé jsou i další peripetie vztahu s Goebbelsem, včetně styků s jeho ženou Magdou. Vše nakonec nabylo podoby jakéhosi podivného trojúhelníku, který se odehrával v ministrově vile i na jachtě.
Mimořádná jsou také svědectví o stycích Baarové po návratu do protektorátu. Herečka
byla samozřejmě zajímavá pro politiky už v předchozím období, na jaře 1938 ji například kontaktovali lidé z okruhu Milana Hodži, kteří chtěli, aby je zkontaktovala s Goebbelsem, ale ten prý vůbec nereagoval.
Baarovou v protektorátě sledovalo gestapo i Sicheheitsdienst, pozoruhodná je například historka jejího setkání se známým agentem československé rozvědky A-54 Paulem Thümmelem, který se ji pravděpodobně pokusil naverbovat a seznámil ji s admirálem Canarisem, který zřejmě usiloval o totéž.
 |
Pohnuté osudy |
Motl sice upozorňuje, že si herečka mohla leccos vyfantazírovat, ale i tak připouští, že
některé detaily jsou prazvláštní, zejména pak asistence záhadného hochštaplera jménem Felix Achille de la Cámara. Tento scenárista a producent, ale také český fašista se věnoval okultním vědám a údajně ho zaživa upálili čeští revoluční gardisté v květnu 1945. Baarová o něm vůbec nechtěla mluvit, prý ji přivedl ke spiritismu a to jí ublížilo. Podivných figur se kolem ní vždy motalo dost...
