Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

POHNUTÉ OSUDY: Nevinný s cejchem devianta. Příběh plachého Jana Šafránka skrývá příliš absurdit

Právo

  6:11
Kdyby jeho příběh někdo zfilmoval, zřejmě by to nefungovalo. Osud tichého muže s plachým úsměvem skrývá až příliš absurdit. Jen stěží uvěřitelných.

Jan Šafránek. foto: Lidové noviny

Byl srpen roku 1992. Léto, na něž rodina z Hlinska, městečka na Vysočině, nikdy nezapomene. Tehdy dvacetiletý Jan si šel zrovna pro výplatu do firmy, kde pracoval jako noční hlídač. Kromě peněz ho čekalo i nepříjemné překvapení. Mistr mu vzkázal, že má jít na služebnu policie. Netušil proč, ale šel.

Soudy 'přehlédly', že je nevinný. Na odškodnění čeká marně

Kriminalisté Janovi oznámili, že je podezřelý ze znásilnění sedmnáctileté dívky. Snažil se jim vysvětlit, že se mýlí. Marně. Policisté mu dali ruce za záda, nasadili pouta a přivázali ho k topení. Nechyběly prý ani facky a rány pěstí.

„Advokát, který tam v té době vůbec nebyl, mu pak doporučil, aby podepsal, co chtějí,“ vzpomínala po letech mužova sestra Jana. Její bratr netušil, že se tak doznal. Až za pomoci nového právníka vzal později svůj podpis zpět. Samozřejmě to nestačilo.

Přibližně pět týdnů se kromě rekonstrukce přepadení a dalšího výslechu – tentokrát v Chrudimi – nic nedělo. Pak dostal příběh dnes dvaačtyřicetiletého vyučeného řezníka rychlý spád.

Znásilnil, neznásilnil...

Jednoho zářijového dne se Jan vydal na fotbal. V polovině zápasu si pro něj na stadion přijela policie a dovezla ho do Žďáru na Sázavou. Tam nevěřil vlastním uším. Dozvěděl se, že jej podezírají ze sexuálního obtěžování další ženy, tentokrát na Žďársku.

Nevinného odsoudili za znásilnění. Žádá po státu 32 milionů

„Přitom bratr byl v době, kdy se toto stalo, doma. Táta mu tehdy řekl, ať s policisty jde. Že když je nevinný, nemá se čeho bát. A tak se stalo, že se bratr rok nevrátil domů,“ vzpomínala Jana Šafránková.

Po dvou dnech výslechů mladíka odvezli do vazební věznice v Kuřimi, později byla vznesena obžaloba. U žďárského soudu byl uznán nevinným za znásilnění sedmnáctileté dívky, ovšem za přepadení druhé ženy vyfasoval tři a půl roku vězení.

Rodina se proti tomu odvolala ke Krajskému soudu v Brně. Verdikt ji zlomil. Soudce sice Janův trest zmírnil na rok, ovšem ne za znásilnění ženy ze Žďárska, ale za znásilnění první - sedmnáctileté dívky. V té době byl Šafránek už deset měsíců ve vazbě, zbývalo mu tudíž „odsedět“ dva měsíce.

Když se vrátil, přihlásil se na pracovní úřad, ale nikde ho kvůli cejchu násilníka nechtěli zaměstnat. Nakonec začal pracovat na jatkách a ještě později nastoupil k silničářům.

Léta po propuštění z vězení byla pro Jana možná ještě tísnivější než vězení samotné. Nálepka devianta se s ním táhla. A nejen s ním. Hořce to pocítila i jeho rodina. Už proto, že byla v Hlinsku poměrně známá – jiní lidé, kteří chovali koně, ve městě nebyli. Šafránkovy soudní oplétačky se rychle rozkřikly.

„Dříve u nás bývaly poměrně často návštěvy, ale po tom, co se stalo, přátel a rádoby kamarádů ubylo,“ řekla Jana, která sama ztratila důvěru nejen v policii, justici, ale i v lidi. Jan se uzavřel do sebe. Nikdy se neoženil, děti nemá. Jeho jedinou opravdovou radostí zůstali koně. Sám o tom, co prožil, už mluvit nechce.

Důkaz byl na stole

Zlom v životě zkoušené rodiny nastal v roce 2006. Tehdy se Jana dívala na televizi, kde kriminalisté mluvili o muži, který na Svitavsku, Havlíčkobrodsku, Chrudimsku a Žďársku přepadával osamělé ženy. Takřka okamžitě pochopila, že něco nehraje. Násilník, kterého vyšetřovatelé popisovali, byl ten, za něhož její bratr neprávem seděl ve vězení. Překousla svou nedůvěru k uniformám a vytočila číslo na policii.

POHNUTÉ OSUDY: Srpen '68 a '69. Vrazi dívek se nenašli, střílel Sovět a esenbák

O případ se začali zajímat dva kriminalisté z Hradce Králové. Chtělo to hodně trpělivosti, ale nakonec se jim všem dohromady podařilo dát věci do pohybu. Janův případ se dočkal nového procesu.

A Nejvyšší soud jej nakonec viny zprostil. Jako první se „odvážil“ vzít v potaz důkaz, který – ač to zní neuvěřitelně – ležel celou dobu ve spisu. Jen z liknavosti nebo možná i záměrně, aby se někteří soudci a policisté vyhnuli nepříjemnostem, byl přehlížen.

„Součástí dokumentace byl doklad, že sperma nalezené na spodním prádle poškozené dívky nemohlo mému klientovi vůbec patřit,“ upozornil Janův advokát Petr Kočí.

Boj o odškodné

Žalobou, kterou Šafránek na stát podal kvůli zničené pověsti a vymáhal 32 milionů korun, se soud začal zabývat v prosinci 2012. Soudkyni Markétě Jiráskové nejprve nevyhovovala. Nakonec se advokátovi podařilo shromáždit dostatek dokumentů, aby žalobě vyhověla.

POHNUTÉ OSUDY:Záhada živé pochodně č. 3. Evžen Plocek si v krabičce nechal jedinou sirku

Protože částka zdaleka neodpovídala požadovanému obnosu, Šafránkovi zvažovali odvolání. Nakonec couvli. „Už se dál soudit nechtěli,“ vysvětloval advokát Kočí. Proti pětimilionové satisfakci se nevymezil ani žalovaný resort spravedlnosti. I když v mnohem menší míře, než rodina požadovala. Šafránkovi „přiklepla“ necelých pět milionů. A pro doplnění: už po vynesení očišťujícího rozsudku vyplatilo ministerstvo spravedlnosti Janovi nejprve 409 tisíc a později ještě 366 tisíc korun.

Za letitými peripetiemi udělal pomyslnou tečku ministr Pavel Blažek (ODS). Poslal rodině dopis, pak se s Janem sešel osobně. Za příkoří, která Šafránkovi justice způsobila, se omluvil, slíbil, že rodina vysouzené odškodné dostane, a slib splnil.

Soudci, návladní a policisté, kteří na dlouhá léta osud zrzavého koňáka zpečetili, zůstali stranou. Na omluvu nebo alespoň vyjádření lítosti z jejich strany Jan nečeká. Bylo by to zbytečné...

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...