Pokud má žena zvládnout práci i domácnost sama, těžko dosáhne orgasmu, věděli českoslovenští sexuologové už v 50. letech minulého století, říká socioložka Kateřina Lišková z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a autorka publikace Sexual Liberation, Socialist Style: Communist Czechoslovakia and the Science of Desire, 1945–1989. Jako vůbec první mapuje historii sexuálního osvobození ve východní Evropě.
LN Jak jste se vlastně dostala k výzkumu lidské sexuality v době komunismu?
Svou dizertaci jsem věnovala pornografii a už tehdy jsem narazila na zajímavé reakce na toto téma českých sexuologů a kriminologů. Věděla jsem, že Sexuologický ústav v Praze existuje od roku 1921, a tak mě zajímalo, čemu se věnovali. Navíc jsem v té době zjistila, že toto téma nebylo výzkumně ani „naťuknuté“. Nejen u nás, ale ani v zahraničí se nikdo nevěnoval sexualitě v zemích východního bloku v době komunismu, ačkoliv se jedná o velmi zajímavé téma.
Kateřina LiškováPřednáší na oborech genderová studia a sociologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Přednášela na několika amerických a britských univerzitách, v Česku jí vyšla kniha Hodné holky se dívají jinam. Feminismus a pornografie (Sociologické nakladatelství, 2009). Její knihu Sexual Liberation, Socialist Style. Communist Czechoslovakia and the Science of Desire, 1945–1989, letos vydalo nakladatelství Cambridge University Press.  |
LN Bylo tehdejší Československo v tomto ohledu odlišné?
Ano, a to jak ve srovnání se státy východního bloku, tak západními zeměmi. Díky existenci Sexuologického ústavu tu u nás už od konce druhé světové války pracovala řada lékařů, kteří se věnovali výzkumu sexu a jejich činnost nebyla nijak přerušena. Takto unikátní situace neexistovala v žádné jiné socialistické zemi. V Polsku se podobně systematicky začali sexuologii věnovat v šedesátých a v Maďarsku až v osmdesátých letech. Ani na západě ale neprobíhal nijak intenzivní výzkum. V USA sice existoval Kinseyho institut, který v letech 1948 a 1953 publikoval slavné výzkumy o lidské sexualitě, ale poté žádnou veřejně viditelnou činnost nevyvíjel. Výzkumy zaměřené na fyziologii orgasmu pak byly publikovány až v roce 1966 Williamem Mastersem a Virginií Johnson. Během tohoto dlouhého období, kdy se sexuologicky nic viditelného a slyšitelného nedělo ani na východě, ani na západě, náš ústav existoval a vědecky se zde pracovalo.
LN Jaká témata zde zkoumala?
Probíhal například výzkum ženského orgasmu nebo mužské homosexuality. Tento výzkum pak vedl k tomu, že v roce 1961 byla v Československu dekriminalizována homosexualita, což je ve srovnání s východními i západními zeměmi velmi brzy. Československo bylo v mnoha ohledech poměrně sexuálně progresivní zemí, kterou sexuologové ze zahraničí vnímali jako vzor.
LN Kdy u nás začal výzkum ženského orgasmu?
Už v roce 1952 na popud gynekologů z Františkových Lázní, kam se jezdily léčit ženy, které měly problémy otěhotnět. Tamní lékaři u některých žen neviděli somatické důvody k tomu, proč by nemohly počít. Byly naprosto zdravé. Všimli si však, že si stěžují na „problémy v manželském soužití“, tedy sexuální problémy. Tehdy se tito gynekologové obrátili na sexuology z Prahy. Ti se rozhodli pro poměrně velký výzkum zahrnující 500 žen trpících neplodností, u nichž nebyla tělesná příčina, a kontrolní skupinu 250 těhotných žen, jež v té době navštěvovaly těhotenské poradny.
LN K jakým závěrům dospěli?
Zjistili, že ženy, které nemohou počít dítě, skutečně častěji ve srovnání s ženami, které úspěšně otěhotněly, trpí sexuálními problémy. Sex si neužívaly a nedosahovaly orgasmu. Naopak těhotné ženy zahrnuté do studie, byly sexuálně spokojenější a častěji prožívaly orgasmus. Sexuologové přemýšleli, proč to tak je, a na začátku 50. let označili jako hlavní důvod, proč si ženy neužívají sex, nedostatek lásky v manželství. Vycházeli z představy, že manželství je svazek, pro který se lidé rozhodují dobrovolně na základě vzájemné lásky.
LN Znamená to, že už tehdy si naši sexuologové mysleli, že muž a žena jsou si v manželství rovni?
Ano, v minulosti byly zásadními důvody pro sňatek peníze či rozhodnutí příbuzných. Socialismus v tomto ohledu ale vše měnil, protože součástí tehdejší představy o světě byla nejen třídní, ale i genderová rovnost. Tedy že muži nemají rozhodovat o ženách a že ženy mají ve všech oblastech života stejná práva jako muži. To znamená i stejné právo užívat si sex v manželství. V roce 1961 v Praze proběhla sexuologická konference věnovaná pouze ženskému orgasmu. Na ní se odborníci shodli, že příčinou ženské sexuální nespokojenosti je skutečnost, že jsou přetížené a veškerá péče o rodinu a domácnost je jen na nich. Jak pak mají mít sílu a chuť na sex, když chodí do práce a pak mají doma druhou směnu? Pokud bychom četli texty z této konference a neznali kontext, mohli bychom si myslet, že se jedná o texty druhé vlny západního feminismu.
LN Jak dalece takové myšlenky pronikaly na veřejnost?
Už v příručkách o manželském soužití, které u nás vycházely v padesátých letech, bylo zřejmé, že sexuologové vidí sex jako důležitou součást manželství, která má být pro oba partnery příjemná. Také v té době dávali konkrétní rady, jak sexuální život zlepšit. Pokud porovnáme situaci v tehdejším Československu s ostatními socialistickými zeměmi, byli jsme v tomto ohledu poměrně napřed. Naši sexuologové předávali veřejnosti konkrétní a na tu dobu otevřené informace o lidské sexualitě. Také se v padesátých letech velmi pozitivně stavěli k otázce předmanželského sexu. Zdůvodňovali to tak, že sex je důležitou součástí manželství, a proto by člověk neměl vstupovat do manželského svazku, aniž by tuto část osobnosti svého partnera či partnerky neznal. To samozřejmě neznamená, že by doporučovali promiskuitu.
LN Jenže sex se neodehrává jen v manželství, ale často i mimo něj.
V rámci výzkumu jsem studovala také složky z občanského soudu v Bratislavě, které se věnovaly rozvodům, a to po celou dobu trvání komunismu. Zajímalo mě, jak tehdy lidé hodnotili svůj sexuální život, i jakou důležitost mu v případě, že sex v manželství nefungoval, přikládali soudci, kteří vedli rozvodové řízení.
LN Co jste zjistila?
Zajímavé bylo, jak se v průběhu let měnil přístup soudu ohledně toho, jaké důvody jsou dostatečné pro rozvod manželství. Do roku 1950, kdy se změnily zákony, bylo manželství hierarchickou institucí. Manžel a otec rozhodoval o své manželce a dětech ve všech oblastech života. Rozvod byl velmi obtížný, protože už před ním manželé neměli sdílet společnou domácnost a ani mít sex. Teprve po určité době odděleného života se mohli rozvést. Od začátku padesátých let ale stačil k rozvodu jediný důvod: hluboký a trvalý rozvrat.
LN To je ale velmi obecné vymezení. Co všechno zahrnovalo?
V té době byl brán jako dostatečný důvod k rozvodu to, že manželé tvrdili, že spolu nemají několik měsíců sex. Pak jejich manželství soud vnímal jako hluboce a trvale rozvrácené, tedy hodné rozvodu. Zajímavé bylo, že soudy v té době nijak zvlášť neřešily péči o děti a buď je svěřovaly do výhradní péče ženám nebo dokonce sourozence rozdělily. Během šedesátých let rostl počet žen, které žádaly o rozvod z důvodu domácího násilí. Často vyprávěly srdcervoucí příběhy mnoha let trvajícího násilí. Na konci sedmdesátých let, což bylo období, kdy počet rozvodů stále rostl, najednou nastala zvláštní situace, na krátko dramaticky počet rozvodů poklesl.
LN Šlo o státní antirozvodové opatření?
Soudy tehdy odmítaly rozvádět manželství, kdy manželé uváděli, že spolu sexuálně nežijí a případně si našli jiného sexuálního partnera. Tedy ten samý důvod, který byl v 50. letech vnímán jako legitimní pro rozvod manželství, byl najednou na konci 70. let považován za špatný. Tím se soudy zřejmě snažily reagovat na rostoucí křivku rozvodovosti. Začaly tvrdit, že najít si sexuálního partnera či partnerku mimo manželství je lehkomyslné a lidé by to neměli dělat. Společenský tlak byl ale silnější.
LN Změnily se v následujících letech důvody pro rozvod?
V 80. letech, což mi přišlo opravdu pozoruhodné, narůstal počet žen, které si velmi výrazně stěžovaly na nekvalitní sex s manželem a udávaly tuto skutečnost jako hlavní důvod, proč v manželství už nechtějí setrvávat. Obvykle se má zato, že to jsou naopak muži, kterým vadí nedostatek sexu, ale v tomto období to byly výrazně ženy, které jasně říkaly, že chtějí více a kvalitnějšího sexu. Většinou rozvodu z tohoto důvodu dosáhly.
LN Jaký byl tehdejší pohled na nevěru? Traduje se, že Miroslav Plzák radil „zatloukat, zatloukat, zatloukat“.
On sám tvrdil, že tento výrok nikdy nepronesl, byť je mu připisován. Z jeho pohledu bylo nesmyslné stavět trvání manželství na sexuální spokojenosti. Podle něj byla tou nejdůležitější funkcí manželství výchova dětí a cokoliv dalšího považoval za nepodstatné. Plzák se vyloženě vysmíval manželům, kteří říkali, že si nerozumí v sexu. Podle něj se měli zdisciplinovat, domluvit se a mít sex pravidelně každé úterý a pátek, aniž by se o tom vedly diskuse. Manželská nevěra podle něj byla něčím, s čím se musí nevěrný partner vyrovnat sám a hlavně s tím nemá zatěžovat rodinu. Jen na okraj, v Maďarsku byli v tomto ohledu mnohem liberálnější.
LN Jak konkrétně se to projevovalo?
Také Maďarsko se na přelomu 70. a 80. let potýkalo s vysokou rozvodovostí, která tam byla ještě vyšší než v Československu. Tamní sexuologové ale přišli s velmi neobvyklým řešením. Sexuálně nespokojeným párům radili, že jednou z cest, jak setrvat i nadále v manželství, je sexuální otevřenost, a tak doporučovali více sexuálních partnerů i mimo svazek. Říkali, že manželská věrnost je něco hlubšího a trvalejšího než samotná sexuální věrnost a že je normální řešit stav, že je jejich manžel či manželka už sexuálně nepřitahuje, nevěrou. Tuto situaci označovali jako otevřené manželství.
LN Pojem otevřené manželství zmiňoval i Miroslav Plzák. Co tím myslel on?
Něco podstatně jiného. Myslel tím, že manžel i manželka budou mít jedno odpoledne v týdnu, kdy se budou věnovat svým zálibám. Rozhodně pojem otevřené manželství nespojoval se sexem. Naopak on sám se na manželství díval velmi pragmaticky.
