Ultraortodoxní Židé tvoří deset až 12 procent izraelské populace. Mezi nimi pracuje polovina mužů a 63 procent žen. Mladí ultraortodoxní Židé také nevstupují do armády, ale věnují se náboženskému studiu za státní stipendium. Výjimky se vztahují zhruba na 60 tisíc ortodoxních židovských věřících. Jinak Izraelci v armádě povinně slouží tři a ženy dva roky a mnozí rukují už v 18 letech.
Na ultraortodoxních školách se většinou neučí přírodovědné předměty, angličtina či informatika. Pokud chtějí tito lidé po ukončení studia vstoupit do zaměstnání, často naráží na mnohá úskalí.
Organizace Bizmax v Jeruzalémě už přes rok poskytuje mladým ultraortodoxním Židům lekce angličtiny nebo je učí zacházet s emailem. Také si zde mohou pronajmout kancelář, či pracovní stůl a organizace je v jejich podnikaní podporuje, ať už při psaní životopisů, nebo jim radí s marketingem nebo získáváním vstupního kapitálu.
Asi polovina klientů Bizmax tak pracuje v oblasti high-tech, další se věnují obchodování a prodeji nemovitostí.
Důvodů proč ultraortodoxní Židé často nepracují, je mnoho, říká šéf Bizmaxu Jicik Crombie, který k nim sám patří. Mají svůj způsob života, studují náboženské texty, muži a ženy fungují odděleně, nechtějí do armády, která je v Izraeli vnímána jako místo, kde se smazávají rozdíly a tvoří se izraelská identita, řekl Crombie. Bizmax však umožňuje obou pohlavím využít stejných služeb a nenutí je pracovat společně, dodal.
Ještě před osmi lety se zaměstnanost ultraortodoxních mužů v Izraeli pohybovala okolo 35 procent. Následná reforma jim podle Crombieho ale umožnila vzít si pauzu ve studiu a vstoupit do zaměstnání ve 28 letech, od kdy už do armády nemusí a nepotřebují tak ani výjimku, podle které musí být zapsáni na celodenní studium v náboženské škole. Ke vstupu do zaměstnání také mnohé přinutila ekonomická situace, zejména výrazné snížení příspěvků rodinám s více než pěti dětmi v roce 2003, které prosadil tehdejší ministr financí a současný premiér Benjamin Netanjahu.
V Bizmaxu pracují i vývojáři mobilní aplikace Screenshop, jejíž mluvčí je Kim Kardashianová. Aplikace uživatelům umožňuje nahrát do ní fotografie módně oblečených celebrit, a software vyhledá podobné oblečení a doplňky za nižší cenu co nejblíže k bydlišti. Aplikace je celosvětová, v Evropě ale společnost spolupracuje zejména s módními značkami v Londýně, odkud klientům nabízí dovoz.
První verze aplikace vznikla před dvěma lety. Kim Kardashianová se Screenshop začala spolupracovat poté, co se o aplikaci dozvěděla od matky, která chodila ke stejnému zlatníkovi jako matka spoluzakladatelky společnosti Molly Hurwitzové. Kardashianová, která je známá spíše extravagantní módou, prý se spoluprací souhlasila za podmínek, že aplikace bude vyhledávat cenově dostupné alternativy.
„Proč by někdo chtěl být oblečen jako já, když to stojí 8000 dolarů (160 tisíc korun) a většina toho oblečení je z limitované editace. Lidé chtějí věci, jako mám já, ale za 84 dolarů (1700 korun),“ citoval Kardashianovou jeden z představitelů Screenshopu, dvaatřicetiletý Chaim Simcha, původem z Chicaga. Na otázku, jak se jeho zaměstnání srovnává s jeho vírou, řekl, že odděluje osobní život od práce. „Nejde jen o integraci. Dostalo se nám velké pozornosti právě proto, že jsme ortodoxní. Respektuji všechny kultury, ale nemusím být jejich součástí,“ řekl. S kritikou ve vlastních kruzích se prý setkal, ale bere jí s nadhledem. „Pokud se se svou prací ztotožňuji a rabínovi to nevadí, tak je mi jedno, co dělají ostatní,“ řekl s úsměvem. Svou dcerku by prý ale na videa Kardashianové dívat nenechal.
Dalším příkladem podnikajících ultraortodoxních Židů je Tikva Schmidtová, která vede společnost TIDE Technology, jež vyvíjí cloudové aplikace pro firmy. Ve čtyřiačtyřiceti letech má deset dětí a zaměstnává deset ultraortodoxních Židovek. V této komunitě je běžné mít mnoho dětí. Ženy jsou podle Schmidtové těhotné každý rok nebo dva roky a tak s tím v plánování práce počítá. Na rozdíl od jiných firem v oboru, pracují zaměstnankyně TIDE od časného rána do odpoledne, kdy přijdou ze školy jejich děti.
Schmidtová je v branži už dvacet let a většinou pracovala v Tel Avivu ve firmách, kde převažovali muži. Pracovat ve výlučně ženském kolektivu jí vyhovuje víc. V její firmě déle zaměstnané ženy školí nově příchozí. A na rozdíl od smíšených kolektivů na jejím pracovišti podle ní panuje přátelštější atmosféra. „Mé kolegyně jsou zároveň kamarádky,“ řekla.
