Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Portrétům jsem se vyhýbal dlouho, nakonec jsme si k sobě cestu našli, říká oceňovaný fotograf

Lidé

  5:54
Před třemi lety ho v Česku znal málokdo. Dnes mladý fotograf Martin Stranka, který sbírá po celém světě prestižní ocenění, slaví úspěch se svou zatím největší výstavou. „Tři roky uplynuly jako voda a hodně se toho změnilo. O tom svědčí i rekordní návštěvnost naší momentálně probíhající a doposud největší výstavy v pražském Mánesu. Je to fajn, že se o mé práci dozvěděli i lidé zde doma, kde bydlím a žiju. I přesto naší další výstavou po Mánesu bude opět Florida,“ říká v rozhovoru pro server Lidovky.cz.

Martin Stranka na vernisáži výstavy Dechem foto: Martin Faltejsek/Milan VopálenskýLidovky.cz

Vernisáž výstavy Dechem v pražském Mánesu
Vernisáž výstavy Dechem v pražském Mánesu

Lidovky.cz: Když jsme spolu dělali rozhovor poprvé, byl jste poměrně známý v zahraničí, ale v Česku ne. Změnilo se to za ty tři roky?
Tři roky uplynuly jako voda a hodně se toho změnilo. O tom svědčí i rekordní návštěvnost naší momentálně probíhající a doposud největší výstavy v pražském Mánesu. Zahraniční galerie se rozrostly, sběratelů přibylo a v České republice je nárůst obrovský. Je to fajn, že se o mé práci dozvěděli i lidé zde doma, kde bydlím a žiju. I přesto naší další výstavou po Mánesu bude opět Florida. 

Lidovky.cz: Během posledních pár let jste v zahraničí posbíral velké množství cen, máte za sebou několik výstav, rozhovory pro zahraniční deníky i weby. Proč jste se rozhodl uspořádat svou dosud největší výstavu právě v Praze a ne ve světě?
Je to asi díky mému čím dál tím silnějšímu vztahu k zemi, kde jsem se narodil, kde pracuji a bydlím. A asi také i proto, abych umlčel ty, kteří se neustále stále ptali, kdy konečně bude výstava i v Česku. Je to takový pomyslný návrat zpět domů. Jsem neskonale rád, že nám vyšel tak úžasný prostor, jakým Výstavní síň Mánes je. Vždyť je to centrum metropole!

Martin Stranka a jeho oceněný snímek

Lidovky.cz: Vaše výstava je přístupná všem, neplatí se vstupné. Zastáváte názor, že umění by měl možnost vidět každý?
Přesně tak. Nemálo lidé říkalo ať vstupné určitě zavedu, že se mi tím zaplatí náklady. Ale změnit názor mě to nedonutilo, takže na výstavu se dostane opravdu každý. Chtěl jsem, aby mezi zájmem návštěvníka a uměním nestálo nic. Lidé za námi každý den přicházejí a ptají se, kde mají platit vstupné a pro mě je neuvěřitelně příjemné, že jim mohu odpovídat, že je výstava zdarma a ať si ji užijí. 

Lidovky.cz: K výstavě vyšla i kniha Dechem... Když se vyprodá, plánujete dotisk? 
Kniha se ještě nevyprodala. Udělali jsme dostatek, abychom ustáli enormní zájem o výstavu i knihu. Zatím běží výstava první týden a knihy mizí rychle. Takže, kdo by měl zájem ať si pospíší. Navíc jsme pouze pro tuto příležitost nechali připravit archivní limitované tisky ve formátu A3, o které se návštěvníci doslova perou. Moc mě to těší, nečekal jsem to. Ukazuje to, že moje práce budí zájem už i doma, nejen v zahraničí. 

Lidovky.cz: Jedním z vašich posledních projektů je série Portraits. Většina fotografů s portréty začíná, vy jste se k nim propracoval.. vyhýbal jste se jim? Nebo vás nelákaly?
Dřív jsem se portrétům hodně vyhýbal ale nakonec si ke mě cestu našly stejně. Potkával jsem v životě mnoho inspirativních lidí a přišlo mi líto, že si je nezaznamenávám. A jakou jinou formou by to udělal fotograf? Tak vznikly výtvarné portréty. Je to nová cesta a jsem rád, že mám kolem sebe takové lidi, kteří si před můj objektiv stoupli. Častokrát se jedná o lidi z kulturního veřejného dění, ale taky o mé přátele. 

I Bloom For You

Lidovky.cz: Jak moc jiné je fotografovat portrét?
Je to úplně jiná práce, taková instatní. Jsem zvyklý nad  fotografiemi trávit týdny i měsíce. Projekt Portraits vždy začíná společně stráveným časem. Je to trošku vzájemná terapie, napluje mě to. Jen jinak. 

Lidovky.cz: Určitě se potkáváte s mnoha zajímavými lidmi, není ale sociálně mnohem nárocnější být s někým v ateliéru a „věnovat“ se pouze jemu?
Jak jsem zmiňoval, je to vzájemná forma terapie a bourání osobních bariér, otevírání vnitřního světa. Mám vzpomínky z focení. Buď slyším nekonečný smích nebo si vzpomínám na poskakování Hanky Vagnerové. Ale jsou v nich i slzy slovenského herce Národního divadla Michala Režného. Je to opravdu různé. A to mě na tom baví. 

Lidovky.cz: Dokázal byste popsat, co se vám honí hlavou, když zvednete foťák a začnete fotografovat?
Hezky položená otázka. Já to vždy vnímám jako takový velmi osobní specifický trans. Člověk tak nějak přestane vnímat vše kolem sebe, naopak vše okolo se zpomalí a ztichne. Je to skoro, jako když zmáčknete pauzu a čas se zastaví. Jako kdyby kolem mě vznikla neproniknutelná bublina, která vytvoří svůj vlastní čas a prostor a já se můžu soustředit na zachycení správného okamžiku. 

Lidovky.cz: Máte v hlavě před focením jasnou vizi, jak by měl výsledek vypadat?
Jsou snímky, které vzniknou velmi spontánně, ale většina jich je výsledkem dlouhého plánování. Poslední roky si dávám dohromady stále složitější koncepty a to je pak potřeba opravdu plánovat vše do posledního detailu. 

Lidovky.cz: Lze si takto „vyprojektovat“ dopředu i portrét?
Portréty jsou opravdu velmi instantní, není potřeba dělat dopředu velké plány. 

We Met In The Sky

Lidovky.cz: Přednášíte ještě o fotografii v zahraničí, nebo už trávíte více času prací v Česku?
Veškeré cesty do zahraničí jsou takové rychle tam a zase zpět. Stále žiju a fotografuji především v Česku. V červenci nás čeká velká výstava ve floridském Orlandu, takže zase vyjedu ven. 

Výstava Dechem

Výstava Dechem ve Výstavní síni Mánes získala jako jediná událost záštitu světové organizace World Photography Organisation. K výstavě také vyjde kniha Dechem, která bude v omezeném počtu k dispozici na místě. 

Lidovky.cz: Když jedete na dovolenou, fotíte více vy, nebo váš partner?
Milá otázka, řekl bych, že oba stejně, ale možná fotografuje více Tomáš. Tím, že opravdu dávám dohromady za rok tak dvě až tři fotografie, ještě nejsem fotografování „přejezený“. Fotím rád a často a v podstatě cokoli. Je fajn, ze dnes tolik lidí fotí, vzniká tak největší možný dokument celé planety pro budoucí generace. 

Lidovky.cz: Dokázal byste vybrat jednu ze svých fotografií a říci o ní, že ji máte nejraději, že je vám nejbližší?
Jednou jsem měl u sebe sběratelku umění a ta se mě ptala přesně na to samé. Zeptal jsem se ji, jestli má dvě děti. Ihned jí došlo, kam mířím. Fotografie jsou pro mě jako děti a opravdu bych si nerad vybíral. Ale asi dokážu říct, které jsou pro mě nejniternější -Until You Wake Up a nebo Dreamers and Warriors. Dodnes ve mě rezonují.

Martin Stranka, Česká republika, 'Dreamers and Warriors' (Snílci a válečníci)....

Lidovky.cz: Čím pro vás fotografie je? Komunikačním prostředkem či spíše zhmotněním vašeho já?
Asi bych řekl oboje. Více bych se přiklonil ke zhmotnění vlastního světa. Stále jsou díla otiskem mého vnitřního světa, který se snažím zhmotnit právě skrz fotografii. Proto by měla být tvorba autentická a ryzí. 

Lidovky.cz: Váš snímek Snílci a válečníci (Dreamers and Warriors) uspěl v celosvětově uznávané soutěži Sony World Photography Awards. Získal jste první místo v kategorii Creative Open (kreativní tvorba, volný styl). Co jste chtěl touto fotografií především vyjádřit? 
Myslím, že už samotný název hodně napovídá a prozrazuje. Celý život nejen na profesní úrovni razím teorii o vlastních snech a o tom, že by je člověk měl s ostatními sdílet. Život má pak hlubší smysl. O tom přesně je fotografie  Dreamers and Warriors. O bojování s vlastními sny. Pilot symbolizuje svodobu - létání, stějně jako sýkorky, které mu pomáhají. Symbolika je pro mě velmi důležitá. 

Lidovky.cz: Lidé, nebo zvířata. Koho fotíte raději?
Oboje dohromady a nejlépe oboje na jedné scéně. 

Lidovky.cz: Jak si vybíráte lidi, které chcete fotografovat? A když má někdo o portrét od vás zájem, vyfotíte ho?’
Všechno jsou to moji přátelé a blízcí lidé. Potřebuju vždy osobní kontakt s člověkem, které ho fotím, abych díky těm vazbám, které spolu máme, mohl co nejlépe vystihnout emoce. Vzájemné focení je vždy otázka domluvy, někdy to vyjde, někdy to čas neumožní. 

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...