Italský režisér a scenárista Bernardo Bertolucci, který v pondělí zemřel ve věku 77 let, patřil k „těžkým vahám“ světové kinematografie. Neminuly jej oscarové pocty, hned devět prestižních sošek posbíral jeho velkolepý opus Poslední císař. Na svém kontě ale měl i jeden z největších skandálů v historii kinematografie - erotický film Poslední tango v Paříži.
Režisér filmů Konformista, Svůdná krása, Dvacáté století, Malý Buddha či Snílci o sobě tvrdil, že nemá rád stejně úspěšný vzorec, stejnou atmosféru a stejný druh příběhů, ale vždy se snaží objevovat různé světy. Jeho filmy nicméně mají společné prvky - obsahují téměř psychoanalytickou analýzu postav, vyznačují se barevnou vizuální stránkou, v řadě z nich se objevují erotické scény a příběhy se často dějí na pozadí skutečných politických událostí.
  |
Typickým amalgámem všech těchto témat je pak například Bertolucciho předposlední film Snílci z roku 2003, jímž se autor jakoby vrátil ke svým kontroverzním začátkům. Dekadentní příběh netradičního milostného trojúhelníku v podání Michaela Pitta, Evy Greenové a Louise Garrela se odehrává na pozadí studentských nepokojů v roce 1968 v Paříži. Nechybí v něm odvážné erotické scény ani intelektuálské debaty na téma kinematografie.
Pasoliniho žák
Bertolucci se narodil 16. března 1941 (některé zdroje uvádějí i rok 1940) v severoitalské Parmě. Talent podědil po svém otci, básníkovi a filmovém kritikovi Attiliovi Bertoluccim, který se přátelil například s režisérem Pierem Paolem Pasolinim. Jako mladík získal Bertolucci několik literárních cen a zapsal se na studia moderní literatury na univerzitě v Římě, která ale nedokončil. U filmu začal v roce 1961 jako Pasoliniho asistent při natáčení dramatu Accattone.
Bertolucciho debutem se v roce 1962 stal snímek Smrt kmotřička, ve filmu s názvem Před revolucí (1964) se odrazila politika na příběhu levicového mladíka bouřícího se proti konvencím společnosti. S fašistickou minulostí se Bertolucci vypořádal v Konformistovi (1970), kterého natočil podle románu Alberta Moravii. Za scénář k tomuto portrétu muže, jenž se zaprodal fašistickému režimu (v podání Jeana-Louise Trintignanta), byl Bertolucci nominován na Oscara.
V roce 1972 způsobil režisér poprask Posledním tangem v Paříži. Příběh staršího Američana (Marlon Brando), který hledá útěchu v anonymním sexu s mladou Francouzkou, byl některými označen za perverzní pornografii, podle jiných změnil kinematografii. V roce 1976 byl Bertolucci kvůli filmu odsouzen a poté odešel z Itálie, kam se vrátil asi po deseti letech. Tango si kromě zákazu promítání vysloužilo i dvě nominace na Oscara.
Výjimečným dílem, ne jen délkou, je Bertolucciho pětihodinová epopej Dvacáté století (1976), která na osudech kamarádů z dětství (Gérard Depardieu a Robert De Niro), stojících na opačných koncích nejprve jen sociálních a posléze i ideologických, vykresluje Itálii první poloviny 20. století. Ohlas pak režisér sklidil za „východní velkofilmy“ - ságu o posledním čínském císaři z roku 1987 a epos o střetu dvou rozdílných světů s názvem Malý Buddha (1993).
Poslední císař ohromil
Poslední císař je kronikou historických zvratů, které zmítaly nejlidnatější zemí světa ve 20. století: Pchu I byl korunován císařem ve třech letech a mládí strávil v izolaci za branami Zakázaného města, aby se poté opakovaně stal vězněm vlastní země i loutkou v rukou cizích mocností. Dožil jako zahradník. Film vznikl na základě Pchuovy autobiografie z poloviny 60. let. Z celkem devíti Oscarů pro film získal Bertolucci sošku za režii a za adaptovaný scénář. V roce 1988 přijel představit svého Posledního císaře i na Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech. Bertolucciho posledním snímkem bylo drama dospívajícího chlapce a jeho starší nevlastní sestry s názvem Já a ty (2012).
Režisérova celoživotní tvorba se dočkala ocenění v roce 2007 na festivalu v Benátkách, kde získal Zlatého lva. Obdržel i čestnou Zlatou palmu z filmového festivalu v Cannes (2011).
Bertolucci byl od roku 1990 podruhé ženatý s režisérkou a scenáristkou Clare Peploeovou, která pochází z Tanzanie. Jeho první ženou byla o sedm let starší herečka Adriana Astiová.
