Lidovky.cz: Plavbu jste realizovala po vzoru světových sportovců, kteří podobným způsobem pomáhají hendikepovaným. Zároveň jste si chtěla prověřit, zda jsou Češi ochotni přispět na potřebnou věc. Co jste zjistila?
Zjistila jsem, že jsou mezi námi tací, kteří umí podpořit dobrou věc, ale stále to není mnoho lidí. Na druhou stranu je to možná tím, že jsou lidé charitou přehlceni. Neustále vznikají nové neziskovky, které nás bombardují žádostmi o přispění, aniž by byl vlastně zřejmý účel. Takže nechuť lidí chápu, chtělo by to změnit systém charity v Čechách.
Lidovky.cz: Jak konkrétně?
Myslím, že by měly být trochu těžší podmínky pro založení neziskovky a taky bych nastavila trochu průhlednější systém. Přijde mi, že neziskovek je u nás moc a lidi ve většinu z nich nemají důvěru. Velký boom nových malých neziskovek nastal hlavně v posledních letech a málokdo se v tom množství dokáže zorientovat.
Přeplavala Gibraltar. Studentka nyní pokořila Vltavu z Budějovic do Prahy |
Lidovky.cz: Peníze pro vozíčkáře Radka jste vybírali přes Konto Bariéry. Krátce po dokončení vaší plavby po Vltavě bylo na účtu pouze něco málo přes 10 tisíc korun. Co se stalo, že se vám do měsíce podařilo sehnat patnáctinásobek?
Myslím, že hodně pomohly rozhovory v novinách a rozhlasu, kterých běželo nejvíc právě až po plavbě. Taky mě oslovilo pár dárců, kteří po schůzce se mnou věnovali třeba 10 tisíc. A naplnila se i crowdfundingová sbírka na internetu, což mi udělalo asi největší radost.
  |
Lidovky.cz: Nakolik byla nezbytná pomoc sponzorů?
Byla potřeba hodně. Jednak jsem samozřejmě potřebovala mít k dispozici auto, které mi zapůjčil jeden ze sponzorů, pak také nějaké vybavení na plavbu, hodně se prodražil i benzín a podobné věci. Sponzorům rozhodně vděčím za mnoho, bez nich bych plavat nemohla.
Lidovky.cz: Otevřela vám tato akce v něčem oči?
Hodně věcí jsem si za těch pár měsíců uvědomila. Některé příběhy, které jsem v rámci charity slýchávala, byly tak smutné, že jsem pak přišla domů a třeba dvě hodiny jenom seděla a brečela. Utvrdilo mě to v tom, že bychom měli pomáhat lidem, kteří to potřebují a hlavně být vděční za to, že jsme zdraví. Možná to zní jako klišé, ale kdyby každý z nás strávil třeba aspoň jedno odpoledne v měsíci jako dobrovolník třeba někde v nemocnici, bylo by na světě hned líp.
Lidovky.cz: Na svém facebooku uvádíte, že se budete charitě věnovat i dál. Už máte v plánu nějaký další podobný kousek?
Mám v plánu něco podobného jako letos, ale podrobnosti vypustím asi až na začátku příštího roku. Jinak se hodlám angažovat v charitě i drobnějšími příspěvky, jsem ambasadorkou projektu Sport pomáhá, se kterým chystáme program na letošní zimu.
LUCIE LEIŠOVÁ
|
Lidovky.cz: Jak nyní probíhá vaše sportovní kariéra?
V půlce září jsem odplavala čtyřicetikilometrový závod a teď jsem si vzala 14 dní volna. Ráda bych přes zimu zkusila zimní plavání, ale musím na to nejdřív sebrat odvahu . Taky mě čeká škola, studuji prezenčně na UK, takže musím skloubit tréninky, práci a školu tak, abych všechno stíhala. Zkrátka nudit se nebudu.
Lidovky.cz: Díky vybrané částce v projektu si váš svěřence Radek může zakoupit elektrické kolo - handbike. Zkoušela jste na něm někdy jezdit?
Handbike jsem zkoušela, ale hned jsem se z něj zřítila, je šíleně vratký a šlapat na něm je fuška.
