Před pár dny se horolezec Marek Holeček vrátil z výpravy na himalájský Gasherbrum I. Jeho zápisky, které sepisoval pro Lidovky.cz, vypadaly třeba i takto: „Spád těchto několika posledních dnů jako by neměl konce. Neboli, už dost a brzdit. Ještě lépe, nemusím ani šlapat na brzdný pedál, jednoduše není již oproti čemu se zapřít. Síla a vůle se vypařila. Zbyla kostra potažená kůží, k tomu vzpouzející se mechanizmus, který z neznámých důvodů stále běží, aniž by hledal zásadní důvod proč. Nejspíš do té chvíle, než dojde zdroj... Pak tma a diody zhasnou“. (všechny zápisky najdete ZDE)
Zápisky horolezce Holečka: Gasherbrum nás pustil dolů, každý náš pohyb je toporný |
Své fanoušky i širší veřejnost výkon expedice fascinoval. Čtenáři serveru Lidovky.cz proto mohli úspěšnému sportovci během úterního dopoledne pokládat otázky o jeho zkušenostech.
V redakci, kde Holeček seděl ještě celý znavený a s bolestivými následky krutých podmínek vysoko nad zemí, jim s s úsměvem na tváři odpovídal. „Měli jste v nějaký okamžik pocit, že to nedáte? Že budete muset ustoupit?“ zněla například jedna z otázek.
  |
„Okamžiků pochyb je celý pytel, ale vůle a pokud je i stále možnost, jsou hnací motory. Dokud nemusíte volit z jiných variant, proč se zaobírat něčím jiným a tradá,“ napsal Holeček.
A jak složité byly skalnaté úseky cesty? Ve kterých místech byla stěna nejobtížnější? Jak je možné lézt bez rukavic, případně v jaké teplotě? zajímalo také čtenáře. „Těžkost skalních úseků, se slovně dost z obtížemi popisuje. Nicméně problémy nám začaly od 7700 metrů a prolezení trvalo celé tři dny do 8 tisíc. Což je ta asi relevantní výpovědní hodnota. No a rukavice člověk sundá na dobu určitou a nezbytně nutnou. Jinak je to průšvih,“ odpověděl sportovec. Všechny odpovědi najdete ZDE.
Jako zkušený horolezec má ale i své „tajné“ recepty, jak přežít ukrutnou zimu. Na otázku týkající se silných omrzlin na nosu, napsal pobaveně: „To na nosu je z alkoholu... Nejlepší variantou proti zamrznutí vnitřní je promazání“.
Zápisky horolezce Holečka: Síla se vypařila, zbyla z nás kostra potažená kůží |
Co Holečka mimochodem táhne na vrchol a co je to magické „něco“, co nemůže najít dole? „Na vršku je prdlajs...., dole pulzuje život. Co je tudíž fascinujícího na kontrastních místech? Uvědomění si podstaty bytí,“ vysvětluje úspěšný sportovec, kterého někteří čtenáři nazývají sportovcem roku.
Že se pohybuje na hraně života a smrti, si prý nepřipouští. „Dokud dýchám jsem vždy na straně života a tak se snažím mrskat. Vše je limitováno pouze představivostí a fyzickými možnostmi a s tím jsem zatím neměl v zásadě problémy,“ říká.
