Tihle vojáci měli za sebou opravdu dlouhou cestu. Od francouzského přístavu Dunkerk, který obléhali, projeli až do západních Čech. Jejich cesta vedla poničenou západní Evropou. A připadlo jim tak jedno prvenství: byli prvními ze Západu, kteří se dostali do osvobozené vlasti. Šlo o tzv. Kombinovaný oddíl o síle 139 mužů, vyčleněný z Československé samostatné obrněné brigády. Velitelem této symbolické jednotky přidělené k americké 3. armádě generála George Pattona byl podplukovník Alois Sítek.
Narodil se 11. září 1903 v Orlové. Po maturitě na reálce v roce 1921 se zapsal k dalšímu studiu na nově zřízené Vojenské akademii v Hranicích na Moravě a o dva roky později se stal důstojníkem z povolání. Po celou meziválečnou dobu sloužil u různých útvarů v Brně. Okupace jej zastihla jako velitele roty v hodnosti štábního kapitána.
Příběhy Čechoslováků od Dunkerque |
V létě 1939 se mu podařilo odejít z okupované vlasti a 25. srpna byl prezentován v čs. vojenské jednotce v Malých Bronovicích u Krakova. Krátce po vypuknutí války se dostal přes Skandinávii do Francie. Po jejím pádu v červnu 1940 evakuoval do Velké Británie. Počátkem března 1944 se stal velitelem protitankového oddílu Čs. samostatné obrněné brigády, s nímž odjel na přelomu srpna a září téhož roku do Normandie. Této jednotce také velel během obléhání Dunkerku, od počátku října 1944 až do druhé poloviny dubna 1945, kdy mu bylo svěřeno zformování Kombinovaného oddílu, s nímž odjel do západních Čech. Ve dnech 7. a 8. května 1945 se u amerického velení v Plzni marně snažil, aby jeho jednotce bylo povoleno odjet na pomoc bojující Praze. Zákaz překročit demarkační linii, striktně vyžadovaný sovětskou stranou, se týkal i čs. vojáků. Konec války zastihl pplk. Sítka a jeho muže v obci Kyšice nedaleko od Rokycan.
Za boje u Dunkerku získal mimo jiné Čs. válečný kříž a britský Řád za vynikající služby (Distinguished Service Order). Byl však také nositelem francouzských, amerických i sovětských vyznamenání.
Po válce sloužil na Ministerstvu národní obrany a vystudoval Vysokou školu válečnou. V roce 1947 se stal jejím profesorem. Po komunistickém převratu byl na jaře 1949 odeslán na „zvláštní dovolenou“, což bylo předzvěstí nuceného odchodu z armády. V té době byl již plukovníkem generálního štábu a vedl katedru výsadkového vojska. Následně se mu však podařilo odejít za hranice. Vrátil se do Velké Británie, kde pak žil až do své smrti 12. června 1993. Krátce po té, v září 1993, byl jmenován generálmajorem Armády ČR „in memoriam“.