Poté přešel k 1. srbské divizi v Oděse. V lednu 1917 vstoupil do Čs. brigády. U Zborova velitel 1. praporu 2. čs. pluku, při útoku 2. 7. 1917 velel ovšem prakticky celému jižnímu úseku Čs. brigády. Od 2. 3. 1918 velitel 7. čs. střeleckého pluku. Po vypuknutí bojů proti bolševikům velel postupně Novonikolajevské, Sibiřské a Východní skupině. Dobyl Mariinsk, Novonikolajevsk a Irkutsk a obojživelnou operací u Posolské překročil Bajkal.
Od září 1918 generál a od října 1918 velitel 2. čs. divize a celé Uralské fronty. V prosinci 1918 dobyl Perm. Od ledna 1919 velel Sibiřské a posléze 2. armádě ve vojsku admirála Kolčaka. Pro neshody s ruskými generály se v létě vzdal funkce av listopadu 1919 se ve Vladivostoku neúspěšně pokusil o převrat proti Kolčakovi.
Do ČSR se vrátil v lednu 1920. Působil ve velitelských funkcích v armádě, v roce 1926 náčelník hlavního štábu. Sovětskými diplomaty v témže roce paradoxně obviněn ze špionáže pro SSSR a propuštěn z armády.
Angažoval se poté ve fašistickém hnutí. Za okupace podporoval čs. odboj, po válce zatčen pro lživé obvinění z kolaborace a dva roky vězněn. Zemřel v Praze 2. 10. 1948.
