15. října 2017 18:12 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

Rakeťák a krvavá dynastie. Severokorejský diktátor Kim Čong-un kráčí ve stopách svého otce i děda

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 33Diskuse
Severokorejský vůdce Kim Čong-Un vyjádřil svůj názor na postoj Donalda Trumpa... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Severokorejský vůdce Kim Čong-Un vyjádřil svůj názor na postoj Donalda Trumpa... | foto: Reuters

Neomezený vládce malé asijské země dráždí svět odpalováním raket a výměnou urážek s americkým prezidentem. severokorejský diktátor Kim Čong-un kráčí v krvavých stopách svého otce i děda. V čem se jim podobá a čím je předčí?

Bezmála sedmdesát let. Tak dlouho už vládne Severní Koreji, nejizolovanější zemi světa, dynastie Kimů. Tajnostmi a hávem zbožštění obestřená rodina se drží u moci navzdory všem předpokladům a neustále se vracejícím zvěstem o nevyhnutelném kolapsu jejich totalitního režimu. Základy dynastie po druhé světové válce položil první severokorejský vládce a „věčný prezident“ Kim Ir-sen. Po jeho smrti roku 1994 moc uchvátil jeho ambiciózní syn a „drahý vůdce“ Kim Čong-il. A od jeho úmrtí v roce 2011 stojí v čele ultrakonzervativního komunistického režimu zakladatelův vnuk a „vynikající soudruh“ Kim Čong-un.

Nejmladší z rodu Kimů

Kim Čong-un se k moci dostal, když mu ještě nebylo ani třicet, bez jakýchkoli zkušeností. Než v prosinci 2011 vykročil po boku generálů a vrcholných stranických funkcionářů ve smutečním průvodu s rakví svého otce, nevěděl o něm svět o moc víc než pár útržkovitých informací z výpovědí lidí, kteří ho před lety letmo poznali, a z hrstky jeho fotografií. Z několika málo rozostřených skupinových snímků z 90. let, kdy pod falešným jménem Pak studoval se svými dvěma vlastními sourozenci, starším bratrem Kim Čong-čcholem a mladší sestrou Kim Jo-čong, ve švýcarském Bernu. 

Byli sice nejmladšími z nejméně šesti potomků, tří synů a tří dcer, které Kim Čong-il zplodil se čtveřicí manželek a milenek vyhlédnutých v uměleckých souborech, ale vzešli ze svazku s jeho největší láskou, krásnou tanečnicí Ko Čong-hui, jež po boku severokorejského vůdce prožila dvě desetiletí. Má se za to, že to byla právě ona, kdo sourozenecké trio – a zejména nejmladšího z vůdcových synů Kim Čong-una – později protlačil až na vrchol mocenské pyramidy. 

Zatímco nejstarší Čchol studoval na mezinárodní škole s dětmi diplomatů a byznysmenů, mladšího Una a jeho sestru zapsali do veřejné školy. Un, narozený pravděpodobně v roce 1984, se zpočátku prý hodně rval a byl samotář. Později se však podle výpovědí někdejších kantorů začlenil do kolektivu a naučil se vcelku obstojně německy. Nejvíc ho prý tehdy bavily videohry a basketbal, který hrával po škole. Studijně však patřil k průměrným žákům. 

Přesto to byl právě on, kdo byl nakonec o mnoho let později vybrán postavit se do čela země. Když „drahý vůdce“, jak oficiálně zněl Kim Čong-ilův titul, utrpěl v roce 2008 těžký infarkt, začala sháňka po novém vládci 25milionové totalitní země na severu Korejského poloostrova. Dřív, než vůdce zřejmě kdy zamýšlel. 

Jeho prvorozený syn Kim Čong-nam, kterého zplodil se starší, vdanou herečkou Song Hje-rim, byl politicky zdiskreditován poté, co ho v roce 2001 zadrželi v Japonsku, když se tam pokoušel vycestovat na falešný pas Dominikánské republiky. S vysvětlením, že prý chtěl navštívit tokijský Disneyland. Obskurní incident a mezinárodní ostuda tehdy zásadně přispěly ke konci jeho slibné kariéry a vyhnaly ho do čínského exilu. Ani druhorozený Kim Čong-čchol se pro nejvyšší funkci nehodil. Byl podle otce příliš zženštilý. Než nakonec v prosinci 2011 Kim Čong-il podlehl druhému, rozsáhlému infarktu, stačil ještě prohlásit nástupcem svého třetího a nejmladšího syna Kim Čong-una. 

Severokorejský vůdce Kim Čong-un.
Kim Čong-Un po testu rakety.


I díky tomu, že spolu se svými sourozenci ve škole dostával lekce švýcarské demokracie a poznal bezprostředně západní kapitalismus, upírali mnozí své naděje k tomu, že až převezme otěže země, mohla by se Severní Korea otevřít světu a tržnímu hospodářství jako kdysi Čína za prezidenta Teng Siao-pchinga, otce čínského ekonomického zázraku. Záhy se však ukázalo, že víc se snad ani mýlit nemohli.

Krutý vládce, milující otec

Kim Čong-un převzal moc naráz a tvrdě. Ze sedmera generálů a vrcholných straníků, kteří tehdy s ním kráčeli ve smutečním průvodu s rakví jeho otce, dnes nežije jediný. Mladý vůdce rozpoutal čistky, které měly jediný účel – zlikvidovat starou gardu, jejíž moc se koncentrovala v armádě, a nahradit ji novými, loajálními elitami především z řad vládnoucí partaje. 

Diktátorův děd a otec

  • Kim Ir-sen Zakladatel severokorejské diktatury se narodil 15. dubna 1912. Od roku 1949 byl generálním tajemníkem Korejské strany práce a faktickým vládcem země. v roce 1972 se stal prezidentem Korejské lidově demokratické republiky, nástupce ve funkci neměl, neboť byl jmenován věčným prezidentem a funkce se zrušila. V roce 1987 se stal držitelem nejvyššího státního vyznamenání socialistického Československa, Řádu Klementa Gottwalda. Zemřel 8. července 1994. 
  • Kim Čong-il Narodil se 16. února 1941 (podle sovětských zdrojů), nebo 1942 (podle severokorejských zdrojů). Nejvyšším vůdcem Korejské lidově demokratické republiky byl v letech 1994 až 2011. Roku 2012 byl jmenován věčným tajemníkem. 

Čistkám neunikla ani Kim Čong-unova vlastní rodina. Svého strýce, manžela Kim Čong-ilovy sestry Čang Song-čeka, muže, o němž se svého času spekulovalo, že by snad mohl jednou nahradit v čele země samotného „drahého vůdce“, nechal mladý diktátor dva roky po nástupu nemilosrdně popravit za údajně chystaný převrat. Do té doby obligátní dopravní nehody a tichá zmizení z povrchu zemského vystřídala veřejná a demonstrativní poprava. Traduje se, že rozsudek smrti byl vykonán střelbou z kulometu nebo protiletadlovou střelou. 

To, že se neštítí krveprolití ani mezi vlastními příbuznými, pak Kim Čong-un naposledy ukázal letos v polovině února, když si po letech exilu stráveném v čínském Makau políčil na svého nevlastního bratra Kim Čong-nama. Na letišti v malajsijském Kuala Lumpuru ho otrávila dvojice mladých žen chemickou látkou známou jako VX. Jedna ho popadla zezadu a kapesníkem mu zakryla nos a ústa, zatímco druhá ho podle všeho potřísnila bojovým nervovým plynem. Dvojici atentátnic, 28letou Vietnamku a o tři roky mladší Indonésanku, dopadla policie poměrně záhy a v ostře sledovaném procesu, který začal toto pondělí, jim hrozí trest smrti. Obhajoba tvrdí, že ženy nevěděly, oč se jedná, a měly za to, že jde o žert pro některou z televizních show. 

Severokorejcům však ukazuje Kim Čong-un zcela odlišnou tvář. Jako laskavý a vždy usměvavý vůdce neustále nadšeně objevuje nové a nové pokroky režimu, který vybudoval jeho otec a dědeček. Ať už zkoumá lůžka v nejmodernější severokorejské nemocnici, ochutnává u výrobního pásu sušenky, které později zaplaví místní obchody, nebo testuje atrakce v zábavním parku ve snaze přesvědčit vlastní národ i svět, že pod jeho rukama vstává z popela nová Korea. Není náhodou, že právě od nástupu Kim Čong-una režim v Pchjongjangu nebývale pokročil a urychlil vývoj balistických střel i nukleárních bomb. Existenčních pojistek totalitního režimu, jehož základy v roce 1948 položil jeho děda Kim Ir-sen, který mu velel neuvěřitelných 46 let. 

Mladý diktátor ho v mnohém věrně připomíná – ať už jde o náklonnost k davům, jimž nadšeně kyne, nebo burcující proslovy. Na rozdíl od svého otce, který masy nikdy nevyhledával a ostýchal se před nimi mluvit. Za víc než dekádu a půl, již strávil v čele země, severokorejská propaganda neodvysílala byť jediný film, kde by byl slyšet jeho hlas. Traduje se, že se styděl za svoji řečovou vadu, případně za pištivý hlas. Kim Čong-il se také na rozdíl od svého syna a nástupce nikdy neukazoval na veřejnosti s rodinou. Zato po Kim Čong-unově boku se už pět let, byť sporadicky, objevuje pohledná Ri Sol-ču, podle oficiální verze Pchjongjangu jedna z někdejších členek elitního pěveckého sboru. Už přinejmenším dvakrát si zahraniční média na oficiálních fotografiích všimla, že se jí pod volným oblečením nápadně rýsuje zakulacené břicho. Severokorejský režim narození potomků nikdy neohlásil. Tím, kdo světu potvrdil, že se Kim Čong-un stal otcem, byl americký basketbalista Dennis Rodman. 

„Choval jsem jejich miminko Ču-e. Je to dobrý otec a má krásnou rodinu, užili jsme si relax u moře,“ prozradila novinářům po návratu z KLDR v září 2013 basketbalová hvězda, kterou se severokorejským diktátorem pojí poněkud obskurní přátelství. Hovoří se však o tom, že Kim Čong-unovi a Ri Sol-ču se první dítě narodilo už v roce 2010. Když proto loni první dáma na dlouhé měsíce zmizela z očí veřejnosti, spekulovalo se, že možná čeká už třetího potomka. 

Tři generace polobohů

Kim Čong-un

Narodil se 8. ledna 1984. Jeho matkou je bývalá tanečnice Ko Čong-hui. V letech 1993 až 1998 studoval pod falešným jménem Pak na mezinárodní škole ve švýcarském Bernu. V roce 2011 se stal nejvyšším vůdcem Korejské lidově demokratické republiky. Je předsedou Strany práce, předsedou Výboru národní obrany, nejvyšším velitelem Korejské lidové armády. Jeho manželkou je Ri Sol-ču, mají podle všeho nejméně jedno dítě, dceru Kim Ču-e.

Podobně jako jeho otce a dědu, obestírá i Kim Čong-una kult osobnosti, jaký by mu svého času mohl závidět Stalin i Mao Ce-tung. Zatímco jejich odkaz časem vybledl, kult vládnoucí severokorejské dynastie a zejména Kim Ir-sena žije svým podivně zvráceným životem dál. Prostřednictvím jeho portrétů zdobících školy, úřady a domácnosti i na odznáčcích s jeho podobiznou, kterou každý Severokorejec musí nosit připevněnou na hrudi. Dál shlíží na svou zemi v podobě majestátních soch jako „věčný prezident“, což mimochodem činí z KLDR jedinou zemi, v jejímž čele oficiálně stojí mrtvý muž. Výročí jeho narození je v Severní Koreji největším svátkem a slaví se jako Den slunce. Zlí jazykové by na to konto možná poněkud škodolibě dodali, že 15. dubna 1912 potkaly svět hned dvě velké tragédie: potopil se Titanic a narodil se jeden z nejkrvavějších diktátorů 20. století. 

Tím, kdo legendu o polobohu, jenž zvítězil nad japonskými okupanty a vyhrál korejskou válku, která nesmlouvavě rozdělila Korejský poloostrov podél 38. rovnoběžky, stvořil, nebyl přitom nikdo jiný než jeho syn Kim Čong-il. Poté, co ho v roce 1964 otec jmenoval šéfem propagandy, tedy obsadil do pozice, o níž si myslel, že ho bude bavit, to byl právě on, kdo v severokorejském podání povýšil film na nástroj dokonalé indoktrinace mas. A nezapomněl ani na sebe. Severokorejské zdroje uvádějí, že když se Kim Čong-il narodil v únoru 1942 na posvátné hoře Pektu, objevila se dvojitá duha, na nebi přeletělo hejno jeřábů a vyšla nová hvězda. Pravděpodobnější je však verze, že se narodil o rok dříve na ruském Dálném východě ve vojenském táboře, když tam jeho otec velel praporu sovětské armády. 

Z Kim Čong-ila vyrostlo rozmazlené princátko, které na rozdíl od svých vrstevníků nemuselo na vojnu a holdovalo divokým večírkům a četným pletkám se zpěvačkami a tanečnicemi. Mladý Kim Čong-il miloval Elvise Presleyho a zahraniční filmy. Dožadoval se po otcových diplomatech, aby mu oblíbené filmy vozili z ciziny. Největší slabost však prý měl pro Jamese Bonda a Ramba. 

Zdá se, že špionskými a akčními filmy se inspiroval někdy až příliš. Neváhal mimo jiné vylákat do Hongkongu a nechat unést hvězdu jihokorejského stříbrného plátna Čcho Un-hui a jejího bývalého manžela, režiséra Sin Sang-oka. Pár byl v severokorejském zajetí pod taktovkou Kim Čong-ila donucen natočit několik filmů, než se mu podařilo po osmi letech v roce 1986 utéct na Západ. 

Když se v 80. letech Kim Čong-il stal šéfem severokorejských tajných služeb, nechal sledovat dokonce i svého otce a odstranil všechny, kdo by snad mohli stát v cestě jeho nástupnictví. Od někdejších Kim Ir-senových partyzánských spolubojovníků až po své příbuzné. Ve světle série podivných autonehod, náhlých úmrtí a odsouzení do pracovních táborů potkal jeho mladšího nevlastního bratra Kim Pchjong-ila ještě ten nejmírnější možný trest. V tichosti byl odklizen do ciziny jako kariérní diplomat. Působil jako vojenský atašé v Jugoslávii, později na ambasádách v Maďarsku, Bulharsku, Finsku či Polsku, až nakonec před dvěma lety zakotvil v Česku coby jedné z hrstky zemí, která dnes udržuje s Pchjongjangem diplomatické styky a má tam své velvyslanectví. Do vlasti se Kim Pchjong-il už nikdy nevrátil. 

Po smrti Kim Ir-sena v roce 1994 stanul Kim Čong-il fakticky v čele země a nakonec se po tříletém státním smutku chopil vlády i oficiálně. Severní Koreu převzal v době, kdy se zastavily dodávky sovětské pomoci budící zdání ekonomické soběstačnosti. Absence životně důležité vzpruhy pro skomírající ekonomiku si spolu s ničivými povodněmi, které zasáhly zemi v roce 1995, v dalších letech vyžádaly katastrofální hladomor, při němž zemřela asi desetina obyvatelstva. Některé odhady však mluví až o 3,5 milionu obětí, které se staly symbolem takřka sedmdesátileté hrůzovlády jediné rodiny, jež navzdory všem předpokladům přetrvává dodnes. Jako smutné memento studené války, která však na Korejském poloostrově ve skutečnosti nikdy neskončila.

  • 33Diskuse


Ivana Milenkovičová

Autor

Ivana Milenkovičováivana.milenkovicova@lidovky.czČlánky