Hrdým partnerem rubriky Kalendář hrdinů je společnost Česká zbrojovka  |
Obě medaile patří v britských i amerických ozbrojených silách k těm nejprestižnějším. Za boje u severofrancouzského Dunkerku je spolu s Čs. válečným křížem 1939 a dalšími čs. vyznamenáními získal dnes prakticky zapomenutý příslušník Čs. samostatné obrněné brigády Josef Kajzr.
Josef Kajzr na poválečném snímku.
Narodil se 3. srpna 1914 v rodině továrního dělníka v Dolních Beřkovicích jako Josef Kaiser. Po vychození škol se roku 1932 v Mělníku vyučil truhlářem. V letech velké hospodářské krize se jen těžko protloukal a nacházel pouze krátkodobá zaměstnání. Od roku 1936 až do března 1939 vykonával prezenční vojenskou službu na Slovensku.
Příběhy Čechoslováků od Dunkerque |
Po návratu do civilu doma dlouho nezůstal. Nebezpečnou cestou přes Německo a Belgii se v létě 1939 dostal do Francie. Krátce musel sloužit v Cizinecké legii v Alžíru, avšak po vypuknutí války byl poslán k formujícím se čs. jednotkám do jihofrancouzského Agde. V červnu 1940 se s 1. čs. pěším plukem zúčastnil ústupových bojů. Nepodařilo se mu však odjet do Velké Británie a uvízl ve vichystické Francii.
Když byla i ta v listopadu 1942 okupována nacisty, přešel přes Pyreneje do Španělska, kde jej až do září 1943, kdy se mu podařilo odjet do Velké Británie, frankistické úřady věznily v nechvalně proslulém internačním táboře Miranda de Ebro. Na konci října 1943 znovu oblékl uniformu čs. zahraniční armády.
Od počátku října 1944 až do konce války se účastnil bojů u Dunkerku – naposledy jako zástupce velitele tankové čety (VÍCE O BOJÍCH U MĚSTA ČTĚTE ZDE ). Domů se vrátil v hodnosti rotmistra. Zatímco Military Medal mu byla udělena za hrdinství prokázané při bojových akcích na samém počátku obléhání, americké vyznamenání získal za podíl na záchraně posádky sestřeleného letadla, která dopadla do „země nikoho“ mezi německými a československými jednotkami.
Na frontě u Dunkerquu. Gustav Svoboda v letech 1944 a 1945 velel předsunuté dílně brigádních tankových dílen. Řídil mimo jiné i vyprošťování techniky v první linii, tomu se snažili v přístavu obklíčení Němci zamezit. Českoslovenští vojáci v šarvátce museli použít i kanon nepohyblivého tanku.
V roce 1945 se rozhodl zůstat v armádě a stal se vojákem z povolání. Po komunistickém převratu se zdálo, že se mu vlna čistek nakonec vyhne. Přestože byl nestraníkem, jako technický odborník mohl zůstat. V poslední velké vlně čistek v armádě, která byla rozpoutaná až ve druhé polovině 50. let, však musel předčasně odejít do civilu také on. Začátkem prosince 1957 začal pracovat jako technik na Státní traktorové stanici v Pardubicích, kde pak zůstal až do odchodu do důchodu počátkem srpna 1969.
