Zuzana Li, přední překladatelka a tlumočnice z čínštiny, má Čína zemi osahanou ze všech stran. Pět let žila v Pekingu, kde dělala doktorát z moderní čínské literatury, a žila v rodině svého tehdejšího čínského muže.
Mluví pomalu, rozvážně a spisovně, čemuž možná pomáhá moravský původ. Často se zastavuje v řeči a hledá nejtrefnější slovo. Pro edici Xin, kterou spoluzaložila, překládá to nejdiskutovanější, co se v Číně čte. Její překlad Čtyř knih Jen Liou-kcheo získal cenu Magnesia Litera. A na pultech je další překlad – Manželky a konkubíny od Su Tchunga.
Takže jaká ta Čína vlastně je?
Čína se jako každá velká země nějak prezentuje. A my slyšíme dva hlasy. Podle jednoho se jeví jako světová ekonomická velmoc s obrovským trhem a sebevědomím. Druhý hlas je kritičtější, má blíž k disentu. U nás jej zastupuje třeba Olga Lomová, v zahraničí čínští exulanti. Ti zase varují, že ekonomický boom je bublina, že Čína má obrovské problémy, že tam pořád vše ovládá silný autokratický systém, který přes všechny demokratizace a liberalizace demokratický není. Nelze oslyšet ani jeden hlas. Přitom je nutné se dostat za tu otázku, jaká Čína je, všímat si konkrétních věcí.
Jak nahlížíte na nástup intenzivních kontaktů s Čínou?
Teoreticky bych je měla uvítat. Vztahy se rozmrazují, Čína už není na černé listině. Je příliš jednoduché ji odmítnout jako komunistickou zemi, realita je mnohem složitější a Čína nás zajímat musí. Je to důležitý strategický hráč. Všimněme si i současných velmi nadstandartních kontaktů čínského prezidenta Si Ťin-pchinga s ruským prezidentem Putinem, který se v čínském politickém systému veřejně vzhlíží. Ty dvě země mají mezi sebou historicky mnoho nevyřešeného, ale v současné chvíli se bratří. Pokud budou po jistou dobu táhnout za jeden provaz, může to být pro Evropu a potažmo USA nebezpečné. Také si nejsem jista, že mnoho českých podnikatelů s vidinou velkého zisku skutečně prozkoumala terén, na který se pouští. Jestli třeba vědí, že je naprosto nezbytné prodiskutovat a odsouhlasit si věci do detailu, aby se co možná nejvíc zúžil prostor pro lavírování a různé výklady.
Čínští podnikatelé se zase u nás cestou na Hrad mohli potkat se skupinou lidí volajících po nezávislosti Tibetu.
To je ta druhá extrémní pozice. Jsem zastáncem toho, že každý by měl mít prostor říkat to, co si myslí. V podstatě jsem ráda, že se to děje. On to je ale spíš vzkaz nám než Číňanům, je to naše diskuse, nikoli jejich. Aktivity za nezávislý Tibet vnímám jako symbol havlovské politiky a důrazu na lidská práva. Kdyby zůstaly součástí naší národní identity, byla bych osobně ráda. Na druhou stranu, bereme-li to z pohledu tibetsko-čínského, nejsem zastáncem volání po nezávislosti Tibetu zvenčí. Je bez debat, že by tam měli mít větší míru svobody a že dialog musí být otevřen, ale měli by si to vyřešit mezi sebou. Je však dobré, že mohou čínští podnikatelé vidět, že u nás se takové demonstrace mohou beztrestně odehrávat. Myslím si, že je to pro nás dobrá vizitka.
Jsou čínští spisovatelé v něčem výjimeční, třeba v důsledku oné složité, mnohovrstevnaté čínské reality?
Možná mají lépe prozkoumanou temnou stránku člověka. Není divu, po takových zkušenostech, dlouhých obdobích, kdy na vlastní oči mohli sledovat, jak se člověk chová, je-li vystaven extrémům. Mnoho současných světových autorů asi nemůže popsat například zkušenost s hladomorem, jaké to je hladovět rok, dva. Je to samozřejmě ošemetné srovnávat, ale lidská důstojnost na našem území, myslím, nestrádá. Neustálé, každodenní pošlapávání lidské důstojnosti je přitom další aktuální téma pro tamější autory. Právě o tom by si měli přečíst někteří naši představitelé a obchodníci, i to by měli mít stále na vědomí. Totiž, že bez neustálého ohýbání hřbetu to nepůjde. Dnes poprvé přijmou to, že ohnou hřbet, třeba jako kulturní a povrchní věc, jako vyjádření vstřícnosti. A že po čase přijme druhá strana zase naše kulturní zvyklosti. Ale ono to z mých zkušeností dopadá tak, že se pro samý zisk té povinné servility už nezbavíte. Zní to jako neveselá prognóza, ale jak jednou tuto hru přijmete, musíte ji hrát dál. A když se postavíte a řeknete, že už dál nechcete, vyřadí vás z kroužku a bude z vás znovu nepřítel.
Čínský byznys prý hraje nelítostnými, tvrdě konkurenčními, kapitalistickými kartami. Zde ani nadstandardní vztahy nepomohou.
Spousta menších českých podnikatelů se to už asi na vlastní účet dozvěděla. V Číně jsou podnikatelé zvyklí na to, že víc jak polovina jejich obchodů úplně zkrachuje, že přijdou o peníze. Ale pak se zase jeden obchod velmi povede.
Celý rozhovor se Zuzanou Li o skutečné Číně a o tom, jaké autory číst, abychom tuto zemi pochopili, si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 5. září.
Dále v magazínu najdete:
Kdo je český učitel. Osm kantorek a kantorů, kteří vybočují z tradiční představy o učiteli.
Rozhovor s archeologem Bořivojem Nechávatalem o nálezu století na Vyšehradě.
