8. dubna 2018 6:29 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

‚Stereotypům podléháme všichni. Ale není to nutné’

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 2Diskuse
Denisa Dědičová | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Denisa Dědičová | foto: Archiv Denisy Dědičové

Lektorka osobní vize, hrdosti a spokojenosti, konzultantka prokrastinace, zakladatelka módní značky Deedivine a vzdělávacího projektu Hodnotový učitel. Ačkoli by se mohlo na první pohled zdát, že se představí čtyři různé osobnosti, všechny zmíněné aktivity má pod taktovkou třicetiletá Denisa Dědičová. Jak se žena, která působí v tolika oblastech, vypořádává s předsudky, co pro ni představuje pojem feminismus a jaké stereotypy spatřuje ve vzdělávání?

Lidovky.cz: Jak se z mladé dívky stane lektorka osobní vize a konzultantka prokrastinace?
V roce 2013 vyšla kniha Konec prokrastinace a mě tehdy téma strašně zaujalo. Už delší dobu jsem se v rámci vzdělávání podílela na několika výzkumech a studiích, a tak mě hned napadlo: Kdo nejvíce prokrastinuje? Studenti. Kdo může prokrastinaci odnaučit? Učitelé. Od té doby jsem začala přednášet i učit a je to pro mě srdeční záležitost. Baví mě aplikovat naše know-how na konkrétní příběhy lidí a předávat nástroje k tomu, aby zlepšovali nejen sami sebe, ale i okolní svět.

Lidovky.cz: Brzy budete přednášet na konferenci Wo.men, která vystoupí proti stereotypům. Jak často se sama s předsudky setkáváte?
S předsudky se ve své profesi setkávám na denním pořádku. Nejhůře to vnímám ve firemním světě, kde rovněž přednáším o rozvojových tématech. Občas mě opravdu překvapí, s čím se ještě ve 21. století, kdy už bychom měli být v těchto tématech o dost dál, setkávám. Nedávno jsem byla například na schůzce v poměrně velké korporaci, kde mě odmítli jen proto, že jsem žena. Není to můj subjektivní pocit, ani výmysl, sami mi přiznali, že raději na přednášku upřednostní mého kolegu, i přesto, že se tématu tolik nevěnuje, protože ho zaměstnanci s největší pravděpodobností přijmou lépe. Možná ano, možná ne, ale tenhle postup mě nemile překvapil a zároveň utvrdil v tom, že je skutečně potřeba s tím něco dělat.

Denisa Dědičová

Denisa Dědičová je za pražskou pobočku GrowJOB Institute zodpovědná za všechna veřejná školení tématu Konec prokrastinace. Aktuálně se věnuje zejména rozvoji témat jako je osobní vize, osobní hrdost, spokojenost a inovace ve vzdělávání. 

Pravidelně je zvaná na konference, které se zabývají gender otázkou a vnímáním rovných příležitostí ve společnosti, např. Kongres žen, Konference Wo.men, Avon proti násilí aj. Přednáší také na konferencích pro ředitele základních a středních škol, ale i na konferencích pro vysokoškoláky, kde pomáhá studentům najít svou osobní vizi a tím i dlouhodobou spokojenost. 

Lidovky.cz: Vnímáte stereotypy tedy spíše jako genderovou záležitost?
To určitě ne, předsudky se mohou samozřejmě týkat nejen pohlaví, ale i vzdělání, věku, i toho, jak člověk vypadá. Já si například mnohdy dělám legraci, že lidé, kteří učí, by měli sami chodit na kurzy kritického myšlení, protože se díky své profesi cítí naprosto neomylní. Já osobně jsem velká zastánkyně ženskosti, proto se i žensky oblékám, nosím ráda sukně, podpatky a dávám zkrátka ženskost najevo. Představte si, když pak mladá holka takového vzezření přijde přednášet do školy, kde je věkový průměr čtyřicet a výš. Lidé si mě samozřejmě automaticky škatulkují a mně trvá bohužel dlouho, než si získám jejich důvěru, než dokážu, že mám dostatečný kredit pro to, abych tam stála a něco jim předávala. A to je velká škoda, protože značnou část času ukrojím jen sebeobhajováním.

Lidovky.cz: Co pro vás představuje pojem feminismus?
Myslím si, že dnes je slovo feminismus, díky neustálému omílání, často vnímáno jako sprosté slovo. A je to škoda. Obvykle jsou totiž vidět zejména striktní feministky, což jsou ženy, které chtějí „pálit podprsenky“, jak my říkáme. Lidé si ale často neuvědomují, že feminismus představuje především snahu poskytnout rovné příležitosti a neznevýhodňovat jednu skupinu na úkor druhé. I muži, kteří se zasazují o to, aby měly ženy na trhu stejná práva, jsou feministi. K takovému vnímání feminismu se stavím pozitivně. Dokazování mermomocí, že na něco máme, není správná cesta, ale vzdát se úplně je krokem zpět.

Lidovky.cz: Myslíte si, že mohou ženy za feminismus maskovat absenci vlastních kvalit?
Rozhodně se to může stát, ačkoli si nemyslím, že by se výraznější procento žen hlásilo k feminismu proto, že by chtěly svalovat vinu na druhé. Toto je mimo jiné problém sebepoznání. Pokud mám dostatek sebereflexe a objektivity, jsem schopná si něco takového přiznat. My s kolegy v GrowJOB často řešíme, že čím více přednášek máme, tím více nabýváme dojmu, že lidem už nepředáváme nic nového. Proto je důležité konstantní sebevzdělávání a zájem o zpětnou vazbu. Jakmile člověk trénuje objektivitu a má na své působení ohlas, dokáže své kvality poměrně snadno zhodnotit, a tedy není třeba hledat chybu ve druhých. To se ale netýká pouze žen, to je téma aktuální napříč všemi tématy celé populace.

Lidovky.cz: Jakou měrou může právě vzdělávání ovlivnit vnímání předsudků?
Můj vlastní vzdělávací projekt se zakládá na tom, že učitelé jsou druhým nejdůležitějším vzorem hned po rodičích. Od učitelů i rodičů přebíráme vzorce chování, tedy pokud učitel má jakékoli předsudky ke komukoli, nevědomky jej dětem předává. Proto musí učitelé brát na vědomí, že každá jejich promluva a reakce má nesmírný vliv na hodnotový postoj budoucí generace. Učitelům tedy vysvětluji, že předsudkům podléháme všichni a že je důležité dětem nechat dostatečný prostor pro vytvoření konkrétního názoru. Protože nenávist plodí nenávist a zlo plodí opět jen zlo. Čím více nenávistní budeme my sami, tím více budeme k nenávisti podněcovat i další generaci. U nás se tenhle názor momentálně považuje za sluníčkový, ale pokud víte, jakým způsobem děti zpracovávají informace, je žádoucí tomu své chování uzpůsobit.

Lidovky.cz: Jaké předsudky spatřujete ve vzdělávání?
Za poslední dobu to byla třeba inkluze. Ačkoli byla kritizovaná z mnoha důvodů, kterým naprosto rozumím, považuji to za úžasný krok právě ve smyslu propojování zdravých dětí s dětmi, vůči kterým se předsudky objevují nejčastěji. Ve skupině, kde se setkávají tyto dva světy, se zdravé děti učí, že jejich předsudky jsou bezpředmětné a zároveň se stávají empatičtější, což je velmi dobrá přidaná hodnota. Ráda diskutuji i o alternativních metodách, jako je například unschooling, tedy sebeřízené vzdělávání, které spousta lidí šmahem odsoudí. Myslím, že je třeba být vždy otevřený i jiným názorům. Osobně se ale přikláním k čemukoli, co má rámec a předává jasné hodnoty. Další problém spatřuji ve škatulkování studentů, kdy učitelé zbytečně podléhají fixnímu myšlení.

Lidovky.cz: Co je podle vás příčinou platového podhodnocení žen ve školství?
Ve školství existují tabulkové platy „podle zásluh”. To, že by si učitelé obecně zasloužili víc, je nepopiratelný fakt. Ženy ve vzdělávání si ale neumí říct o větší částku, protože se podceňují. Muži s tímto naopak problém nemívají. Proto se nabízí otázka, zda si za to často svým způsobem nemůžeme samy. Kde se v nás vzaly pochybnosti, jestli za to vůbec stojíme? Začít musíme u sebe.

  • 2Diskuse


Alena Pecháčková

Autor

Alena Pecháčkováalena.pechackova@lidovky.czČlánky