ŠTÍPKOVÁ: Je totiž neděle a mám dost času aneb Úvod do asociativního úklidu s Marií

Co to tedy je? Asociativní úklid většinou začíná velmi nenápadně, nějakým běžným úkonem, který v domácnosti potřebujete nebo chcete vykonat. Kupříkladu máte hlad a chcete si uvařit nějaké jídlo. Ale dřez je plný neumytého nádobí a vy nemáte v čem si to jídlo uvařit. Pustíte se tedy do mytí nádobí. Už jste skoro u konce, když se vám v rukách ocitne nějaká sklenice či jiný potravinový obal, na kterém je ještě etiketa.

Zde je nutno podotknout, že ne každý vymývá potravinové obaly. Já ano. Některé z nich totiž dále používám (skleněné obaly například na nákup v bezobalovém obchodě a následné skladování potravin, plechovky jako květináče), a ty, které pak vyhazuju do tříděného odpadu (plastové či jiné obaly), vymývám, aby nesmrděly. Vím, že jde o jednu ze zdánlivě zbytečných činností, které vykonávám, a že je to trochu divný, ale já prostě nesnáším smrdutý tříděný odpad. A co nesnáším snad ještě víc jsou zbytky lepidla a etiket na potravinových obalech, které chci dále používat. Další mou oblíbenou, zdánlivě zbytečnou činností je tedy odstraňování těchto zbytků ředidlem.

Nyní se vraťme do momentu, kdy máte v rukách sklenici se zbytkem etikety. Po výše zmíněných doplňujících informacích je vám, doufám, jasné, že ta sklenice přímo volá po tom, aby etiketa byla okamžitě odstraněna. Ředidlem. Jdete tedy pro ředidlo a u skříňky, kde se nachází, vás vyloženě zaskočí kus odlupující se omítky, která už se částečně vydrolila na koberec. Vytáhnete tedy vysavač, abyste to místo, které jste očividně dlouho zanedbávali, dali do pořádku. Uprostřed procesu vysávání zdí (postupně totiž objevíte po bytě spoustu dalších takových míst s odlupující se omítkou) však vysavač začne nějak špatně táhnout. Není taky divu, vždyť v něm už zmizela velká část výmalby vašeho bytu a taky nějaké to zdivo, které nedrželo dost pevně. Popravdě…z materiálu, který se momentálně nachází ve vašem vysavači, by se dal postavit malý zahradní domek. 

Chcete vyměnit sáček do vysavače, ale zjišťujete, že doma už žádný sáček není. Rozhodnete se tedy, že dojdete koupit sáčky do vysavače, a protože bezobalový obchod se nachází poblíž obchodu s vysavačovými proprietami, začnete si psát seznam, co všechno tam potřebujete nakoupit. Při té příležitosti ještě ostrouháte všechny tužky, které v bytě máte a protřídíte propisky. Nefunkční vyhodíte. Pochopitelně proto, že tužka, kterou jste si psali seznam, se vám během toho procesu zlomila, a když už jste v tom strouhání, že jo…a tak bych mohla pokračovat dál a dál.

Od původního nápadu uvařit si něco k jídlu uplynuly cca tři hodiny, vy se tak trochu proti své vůli nacházíte v tramvaji s batohem plným cinkajícího skla na zádech a máte stále hlad. Ostatní spolucestující si vás poněkud s odporem prohlížejí. Vypadá to totiž, že váš batoh je plný prázdnejch lahváčů, které jste nasbírali někde u popelnic, jedete je vrátit, za výdělek si následně koupíte pár plnejch a uděláte si hezkej večer. Nelze tomu ovšem vzdorovat. Asociativní úklid si vás zkrátka povodí a sám si řekne, co přesně je třeba udělat.

Nyní již máte dostatek indicií týkajících se asociativního úklidu a můžeme se vrátit k tomu mému včerejšku. Včera neděle byla. Respektive kocovinová neděle. Takovej ten den, kterej můžeš rovnou škrtnout z diáře.

Večer před tím jsme totiž ve Švanďáku premiérovali Lady Macbeth z Újezda.

Jen tak mimochodem kolegyně Natálie Řehořová je v tom famózní, což nebudu dále rozvádět, protože už jsem o ní jednou oslavně psala a vypadalo by to, že jsem do ní zamilovaná. A to teda nejsem. Ale je v tom skvělá. Tak skvělá, až mě trochu sere. Tak se přijďte podívat, jo?!

Zpět k mé nedělní kocovině. Moje „skoroužžena“ mě velmi ohleduplně ponechala ve vegetativním stavu v posteli a odešla do práce. Ještě předtím uklidila téměř celý byt. Kromě místnosti, kde jsem se nacházela já. Já dostala jeden jediný úkol. Vyluxovat v ložnici a pověsit prádlo. To jsou sice úkoly dva, ale to neva. Úkol zněl jasně. Ale já se zhruba v jednu rozhodla být produktivní pro domácnost a umýt okna. Tedy shluk mých pár posledních přeživších mozkových buněk se tak rozhodl. Samozřejmě. Je totiž neděle a mám dost času. Ovšem doma se nenacházely žádné noviny. Nevím, jak vy, ale já okna meju zásadně novinama. Potřebuju tedy noviny. Dedukcí docházím k tomu, že se budu muset vydat na dobrodružnou výpravu mimo chráněné území našeho bytu. Mých posledních pár přeživších mozkových buněk v tuto chvíli páchá hromadnou sebevraždu při představě, že opustím tento byt. Naštěstí mi moje žena přichystala k posteli hromádku oblečení. Takový jakoby návod k použití. Jinak bych velmi snadno mohla uvíznout v pasti rozhodovací paralýzy. Na kalhotách ovšem nalézám fleky. To je nutné okamžitě vyřešit! Zmiz, ty proklatá skvrno… 

Použiji tedy sprej na skvrny a chci hodit kalhoty do pračky. Tam se ovšem nachází prádlo, které mám pověsit. Pověsím tedy prádlo a házím kalhoty do pračky. Ale když chci aplikovat aviváž, všimnu si, že takovej ten šuplíček na aviváž je úplně zanesenej zbytky pracích prostředků a aviváže. Vytahuju jej tedy ven a dám se do vymývání. Poté se věnuju ještě prostoru, kam se onen šuplíček zasouvá. Celý proces trvá nakonec dost dlouho, vše dělám velmi pomalu a důkladně. Dojde i na použití kartáčku na zuby. Věděli jste například, že v pračce existují místa, která lze vyčistit jen vatovou tyčinkou do uší? A když doma nemáš vatovou tyčinku do uší neboli uchošťour, že ji lze vyrobit ze špejle a vaty? Když nemáš špejli, použij jakoukoli dřevěnou třísku. Vatu můžeš nahradit například materiálem, kterým se vyplňují plyšová zvířátka. Jo, zním teď tak trochu jako uklízecí Jirka Babica…ale nikdy nevíš, co se může hodit!

Sečteno, podtrženo…ven z bytu jsem se nakonec dostala až večer, když jsem jela hrát do Národního (což jsem málem nestihla…byla jsem do toho úklidu pračky, který se nakonec rozšířil na celou koupelnu, dost zabraná totiž), noviny jsem nekoupila a okna tudíž neumyla. Tak, tak, že jsem stihla vyluxovat a pověsit to prádlo!

No, jo, no…včera neděle byla, za týden bude…lá lá lalalalalala…zas.