29. září 2017 7:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

ŠTULÍK: Konečně pátek? O víkendu jsem jak utržený ze řetězu

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Jan Štulík, přednosta Kliniky spondylochirurgie 1. LF UK a FN Motol | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jan Štulík, přednosta Kliniky spondylochirurgie 1. LF UK a FN Motol | foto: Lidové noviny

Mám typické cirkadiální a cirkatýdenní rytmy. Z toho, co mě baví mimo medicínu, nestihnu přes týden prakticky nic, protože vstávám brzy, většinou celý den operuju a domů přijíždím navečer – to stihnu maximálně krátké cvičení. Přesto mám hodně koníčků, většinou jsou to outdoorové aktivity, které které si konečně užiju o víkendu. To jsem pak jako utržený z řetězu.

Nepřispím si, ne ne, naopak, vstanu co nejdřív, abych toho co nejvíc stihl. Pokud půjdu na ryby, vstanu klidně v půl páté. Na rybách chci být sám nebo s tátou, který mě k téhle zálibě přivedl už v dětství. Chytáme hlavně dravce, pstruhy, štiky, sumce. Jestli nezaberou, budu doma třeba už v osm, cestou nakoupím čerstvé rohlíky pro rodinu, dáme si společně snídani a potom se ženou kávu, to mám moc rád. 

Dopoledne si najdu čas na práci kolem domu a zahrady: posekám trávník, pohrabu listí atd. A když bude venku hodně nevlídno, sednu si a budu se věnovat odborným textům – o víkendu mám čistou hlavu a jde mi vědecká práce od ruky.

Konečně si po nedělním obědě, který servírujeme už v půl dvanácté nebo i dřív, abychom měli delší odpoledne, užiju další svůj rituál: chodím si lehnout. Ne na dvacet minut, ale pěkně na hodinu, abych dospal alespoň část spánkového dluhu z týdne. Manželka chodí spát se mnou. A po odpočinku zase budu něco podnikat s dětmi, které vozíme na fotbalové zápasy a fandíme. Po návratu se projedu na kole – máme tady na jih od Prahy krásné trasy pro horské i silniční kolo. A když nevyjde kolo, je tu ještě auto. Mám takové sportovní autíčko, Caterham, je to formule jedna z 50. let. Tvrdé auto, co má kola venku a jede z 0 na 100 za tři sekundy. Jezdím v tom v helmě a skoro vždycky sám, nikdo si do toho se mnou nechce sednout. Moc tam fouká a drncá to.

Úplně nejšťastnější budu v neděli večer, když si zapíšu, co jsem za víkend všechno stihl, na to jsem úplně úchylný. Píšu si soupis ryb, jaké bylo počasí, jak proběhl trénink na kole nebo v autě... Jenže někdy se mi zdá, že je těch položek strašně málo a mám na sebe vztek. S pocitem, že něco zanedbávám, žiju vlastně nepřetržitě. A vždycky si slibuju, že toho stihnu příští víkend víc!

Jan Štulík, přednosta Kliniky spondylochirurgie 1. LF UK a FN Motol
  • 0Diskuse




Najdete na Lidovky.cz