"Vždycky jsem chtěla zažít pořádné dobrodružství, ale nevěděla jsem jaké. Teď se mi splnilo: ukazuji v africkém Malawi, co je škola hrou, a rozjíždím kariéru zpěvačky. Všechno do sebe zapadá," vzpomíná Tereza Mirovičová z občanského sdružení boNGO.
V 90. letech vystudovala obchodní akademii a nastoupila na své první místo. Kariéra sekretářky ji nelákala, jenže žádnou konkrétní představu o svém životě neměla. Když si přečetla inzerát v novinách, že jedna mezinárodní organizace shání dobrovolníky do státu Malawi v jihovýchodní Africe, měla pocit, že to bude přesně výzva, na kterou čekala.
"Až na místě jsem zjistila, že to vlastně nikdo moc neorganizuje. Každý dobrovolník měl na starost několik školek, ovšem jak se o ně staral, záleželo jen na něm. Navíc tamní výuka je založená na biflování, a děti tak nemají možnost dělat něco tvůrčího. Řekla jsem si, že to změním," komentuje dvaatřicetiletá Mirovičová své začátky.
Tereza Mirovičová jako zpěvačka - přetextovala píseň od Radůzy do místního jazyka Chichewa
Milion na školku
Po šesti měsících se vrátila do Čech, chtěla sehnat peníze na stavbu první školky, která by byla podle jejích představ. Obeslala nejrůznější nadace s tím, že shání milion korun na rozjezd první modelové školky. Nadšená dobrovolnice ale nikoho nezajímala, neměla za sebou ani velkou organizaci, ani záruky, že takový velký projekt zvládne. Nakonec se jí přeci jen podařilo sehnat milion korun na stavbu první školní budovy. "Je to velký rozdíl, když někdo z mezinárodní nadace přijede do Afriky, chvíli ,koná dobro‘ a pak se vrátí zpátky ke kancelářskému stolu," hodnotí Mirovičová. Rozhodla se, že v Africe zůstane.
Pro svůj nápad nadchla také švýcarskou učitelku Simone a muzikanta Davida. Zůstali a řešili věci na místě. A hlavně žili mezi místními. Nejdříve bylo potřeba obejít jednotlivé vesnice a přesvědčit náčelníky, že školky mohou být kvalitnější. Do té doby mohl totiž učit vlastně kdokoliv. Stačilo, že uměl čísla a písmena. Záhy se tedy z projektu jedné školky stal dlouhodobý plán na vybudování celé sítě vzdělávacích institucí, včetně proškolování učitelů a navrhování speciálních vzdělávacích pomůcek.
Trailer k filmu, který Tereza natočila
Chodit s ostatními pro vodu
"Můj den začínal v pět ráno, musela jsem si dojít pro vodu s ostatními, pak si připravit něco k jídlu a potom na stavbu, kde pracovalo zhruba čtyřicet dělníků. Často jsem také jezdila do města, kde jsem dojednávala lepší podmínky pro nákup stavebního materiálu pro naši školku." Chtěla vybudovat vzdělávací instituce, které budou časem soběstačné, a vyhledávala dárce, kteří budou průběžně přispívat.
Zpočátku ji místní brali jako "tu bílou ženu", která přišla a něco neustále vymýšlí. Teď je pro ně tou, která učí jejich děti, že chodit do školy nemusí být vždycky jen otrava, ale i zábava a hra. Před několika lety se tříčlenný tým boNGO odstěhoval do města a nyní se věnuje hlavně rozvíjení nového rekvalifikačního programu pro nezkušené učitele a nově také pracuje s místními základními školami. "Tehdy mi došlo, že můj život není jen neustálé organizování. Odmalička mě baví muzika. Mám ráda české písničky z šedesátých let a řekla jsem si, že je přetextuji do místního jazyka Chichewa." Mirovičová už v Malawi měla několik koncertů a zaujala, protože je pro místní naprostou raritou. Natočila i videoklip s jejich nejznámějším zpěvákem. Zahrála si i v Praze, společně se zpěvačkou Radůzou.
"Jsem teď v Čechách jen na skok. V Malawi chci zůstat, teprve tam konečně dělám něco, co má výsledky, a jsem sama za sebe," říká Mirovičová.
