Neděle 15. prosince 2019svátek má Radana, Radan 9 °C občasný déšť Předplatné LN
12. listopadu 2019 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

Těhotná ‘89: Hned jsme začali chodit s trikolórou, vzpomíná matka. Od revoluce ji ale odstřihl porod

Iveta Čechová s dcerou Terezou a růžovým Fiatem z německého dovozu, | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Iveta Čechová s dcerou Terezou a růžovým Fiatem z německého dovozu, | foto: Archiv Ivety Čechové.

Praha Že je Iveta Čechová v jiném stavu, zjistila krátce po 17. listopadu 1989. „Účastnila jsem se studentských protestů na Albertově, nakonec jsem ale nedošla až na Národní třídu. Vnímala jsem to spíše jako něco vzrušujícího, nedokázala jsem dohlédnout, jaký to bude mít dopad,“ vzpomíná v dalším díle seriálu serveru Lidovky.cz.

Později se účastnila ještě demonstrace na Václavském náměstí, kde – jak vzpomíná – hovořil i Václav Havel. Další účast na revolučním dění už jí budoucí manžel nedoporučoval. Dcera Tereza se jim narodila v červenci 1990 „Říkal, že je nebezpečné, abych se tam tlačila,“ přibližuje Iveta radu budoucího manžela, aby už do davu demonstrantů nechodila.

„Byla jsem ráda, že se to děje. Hned jsme začali chodit s trikolórou, i v práci. Dívali se tam na mě divně, když se ukázalo, že s revolucí souhlasíme. Ještě totiž nebylo jasné, jak to dopadne. I do okna jsme si vyvěsili transparent Občanského fóra,“ vzpomíná. Pracovala tehdy jako referentka v podniku Potraviny Praha v Malešicích. S manželem se ale poznali dříve v podniku ČKD Polovodiče. „Neměla jsem v Praze bydlení, proto jsem potřebovala práci i s bydlením na ubytovně,“ vysvětluje okolnosti prvního zaměstnání.

Tereza Čechová (vlevo) s maminkou Ivetou Čechovou.

Tereza Čechová (vlevo) s maminkou Ivetou Čechovou.

Když Iveta Čechová otěhotněla, bylo jí 22 let. „Na školním srazu měly už všechny spolužačky děti, byla jsem jedna z posledních. Ale neměla jsem z toho obavy. Žili jsme s (budoucím) manželem v jedné místnosti patřící Obvodnímu podniku bytového hospodářství. Bez záchodu a koupelny, to jsme měli přes chodbu. Ale byli jsme rádi. Těšili jsme se na miminko,“ popisuje tehdejší skromné podmínky. Svatbu měli 10. ledna 1990, už za prezidenta Václava Havla.

Tereza Čechová (vlevo) s maminkou Ivetou Čechovou.
Tereza Čechová.

Uklízením jsme získali byt

Moc toho prý tenkrát nepotřebovali, a finanční stránka jim tak příliš nedělala vrásky. „Díky tomu, že jsme ještě navíc chodili asi rok uklízet domy pro OPBH, získali jsme po narození dcery větší byt. Byl to vedlejšák, uklízeli jsme schody, odhazovali sníh. Podnik to ale podporoval, dalo se od něj takto byt získat,“ vzpomíná.

Po porodu žila půl roku u rodičů na vesnici, zatímco manžel rekonstruoval v Praze nový byt a jezdil za nimi na víkendy. „V jednom pokoji bez koupelny jsem si nedovedla představit, že bych se o malou starala. Navíc jsem tak u sebe měla maminku, která mi pomáhala,“ líčí Iveta. Nějakou dobu pak bydleli i u manželových rodičů v Praze, než rekonstrukci většího bytu dokončili. „Musela se udělat nová koupelna i kuchyň. Manžel tam pracoval po práci a já jsem vždy přijela pomáhat s kočárem, i rodiče přidali ruku k dílu,“ líčí.

Iveta Čechová s dcerou Terezou.

Iveta Čechová s dcerou Terezou.

Začínali od nuly, ale dostali tehdy, podobně jako každá mladá rodina, novomanželskou půjčku. „Za 30 tisíc korun jsme si vybavili byt. Sedačku a nábytek. Také rodiče pro nás měli spoření, takže i od nich jsme něco dostali.“

Místo do světa do Prahy

Paní Čechová pochází z malé vesnice u Nového Boru, do Prahy přišla po střední škole pracovat „na zkušenou“. Doma říkávali, že je z dělnické rodiny, aby mohla studovat. „Přitom maminka byla úřednice. Ale ,režimem‘ nás rodiče nezatěžovali. Do Prahy jsem šla, protože jsem chtěla do světa, a jinam jsem tenkrát nemohla. Kdyby se Terezka nenarodila, po otevření hranic bych zřejmě odjela do ciziny pracovat jako au pair a naučila se jazyk, což se mi nikdy nepovedlo,“ vypráví o touhách, které pro mnoho mladých zůstávaly za totality nenaplněny. 

To, že nemohla vycestovat, si kompenzovala jistou osobní svobodou v nesvobodě. „Cítila jsem se svobodná tím, že jsem se v devatenácti odpoutala od rodičů, žila na ubytovně a mohla si dělat, co jsem chtěla.“

Nehostinná porodnice

Dceru Terezu porodila v červenci 1990, otcové se tehdy k porodům ještě nepouštěli. „Když porod dcery porovnám se svým druhým porodem, nebylo to vůbec příjemné. Pamatuji si, že mě nechali ležet v košili od krve, všechno byl fofr, miminko odnesli,“ popisuje prostředí v porodnici před téměř třiceti lety. „Měla jsem výhrady, ale nestěžovala jsem si a brala to tak, jak to je. Vše dopadlo dobře,“ uzavírá s tím, že tehdy zkrátka nebylo možné si porodnici vybrat.

Omezená nabídka dětské výbavy často vedla k „lidové tvořivosti“. „Terezku jsem hodně obšívala, všichni si mysleli, bůhví odkud to nemá, a já jsem na ni šila a pletla dupačky na všechny způsoby. Kočárek jsme sháněli ve východním Německu, kam se jezdilo pro ty hezké. Měli jsme jej z dovozu z druhé ruky,“ říká.

Mateřství se nebralo tak vážně

Za socialismu jezdívali do východního Německa, Maďarska a Bulharska, tedy členských zemí RVHP. „Ani mi nepřišlo divné, že se jinam nemohlo. Po převratu jsme hned jeli do Rakouska na zájezd a byli jsme tenkrát u vytržení,“ vzpomíná na rok 1990. Koupili si z Německa dovezený ojetý fiat růžové barvy a vyráželi hodně po Čechách. 

Seriál Lidovky.cz

Představujeme příběhy matek očekávajících své potomky na pozadí revolučního dění a rozhovory s jejich dětmi.

V seriálu již vyšlo: 

„Jezdili jsme i na hory a pod stan, tehdy jsem mateřství nebrala zase tak vážně. Pak, když jsem měla po čtrnácti letech syna, více jsem si ho užívala. Klidně bych s ním byla doma na mateřské i čtyři roky,“ říká s tím, že čas, kdy dítě vyrůstá, už se nevrátí. Změnila se podle ní i výchova, která je značně ovlivněná přítomností mobilů. „Neustálá dostupnost svádí dnes - třeba u syna - k větší kontrole. Když má vybitou baterii, hned se strachuji, co s ním je. To u dcery nebylo,“ srovnává a přidává, že přibylo i mnoho informací o tom, co vše se dětem může přihodit. V souvislosti s dostupností informací zmiňuje, že se před třiceti lety také říkalo, že by batole mělo spát na břiše, kdežto u syna už to bylo naopak.

Je také názoru, že současné matky se díky bohatším možnostem mohou realizovat i na mateřské. „Tenkrát třeba nebylo vůbec myslitelné, aby doma zůstával chlap. Na druhou stranu nebylo tehdy pro ženu tak těžké najít po mateřské práci,“ míní. Dnes pracuje Iveta Čechová ve státní správě, práce pro ni ale byla vždy důležitá a nebála se ji měnit, hlavně proto, že se chtěla stále posouvat a učit se novému.

Rodiče se změny báli

Iveta vyrostla v režimu, na který byla zvyklá. Když ale před třiceti lety železná opona padla, svobodný vzduch radostně vítala: „Spíš rodiče se změny obávali, nevěděli, co mohou čekat a co si o tom myslet. Byli za ta léta s režimem a stabilitou, kterou zajišťoval, sžití.“

Současnost Iveta reflektuje jako uspěchanou dobu. „Měli jsme tehdy víc času a klidu. Jako parta jsme se hodně stýkali a společně jezdili trávit víkendy na chatu, užívali jsme si to. Tam jsme se cítili svobodní. Lidi spolu dnes i méně mluví a posílají si zprávy místo toho, aby se sešli,“ uzavírá.

Mladí se vrací ke kořenům

‚Vím, že děti hned nepřijdou, a tak mám pracovní ambice. A když se začínám nudit, přemýšlím o změně. Chci využít svůj potenciál,‘ říká dcera Ivety Čechové Tereza (29), která na Karlově univerzitě vystudovala obor s přírodovědným zaměřením. Nyní pracuje a žije v Praze s přítelem.

Tereza Čechová.

Tereza Čechová.

Je vám 29 let, plánujete zakládat rodinu?
S přítelem jsme se domluvili na svatbě tak do 2 let a asi za 3 a půl roku bych ráda byla těhotná. Vím, že v dnešní době nejde vše naplánovat, ale přibližně takto bych si to představovala. Přítel teď studuje doktorát, nemá tak plný pracovní poměr, takže bychom na rodinu neměli dostatek peněz, rádi bychom byli více zajištění. A určitě chceme být po svatbě. Přemýšlím o tom spíš tradičněji. Myslím, že je dnes odkládání rodiny spojeno i s cestováním.

Dáváte teď tedy přednost práci?
Vím, že děti hned nepřijdou, a tak mám pracovní ambice. A když se začínám nudit, přemýšlím o změně. Chci využít svůj potenciál, dokud můžu. Protože vím, že až dítě mít budu, chci se mu plně věnovat. Využít mateřskou, co to jde. Dnes už se o tom tak nepřemýšlí, vím, že se holky do práce z mateřské vrací mnohem dříve. Ale myslím si, že by se měl čas s dítětem plně využít. Když jeden musí vydělávat, druhý by se tak měl dítěti věnovat co nejdéle to jde.

Z čeho vaše plány vychází, hledáte jistoty?
Určitě. Zároveň se ráda na něco těším a představuji si, třeba svatbu. Když jsme se s přítelem o tom bavili, vím, že to časem přijde a je to pro mě taková jistota. Máme to naplánované i tak, abych stihla všechny věci, které chci. Stihla jsem v klidu dostudovat, najít si první práci, teď si budu hledat třeba druhou. A zvládnu kariéru, být v zápřahu, i když nejsem úplně kariéristka. Pak si budu moci dovolit mít rodinu, klid, být zajištěná a připravená. Teď se necítím vnitřně připravená. Myslím si, že by to tak mělo být. Že se partneři znají dlouho, vezmou se a domluví se: teď jsme připraveni na dítě.

Potýkáte se dnes jako mladý člověk s nějakými nejistotami?
Uvědomuji si, že přijde finanční zátěž a bude se to muset nějak zvládnout. Zatím bydlíme v bytě po babičce, ale hypotéku na dům bychom si třeba teď vzít nemohli. To budeme řešit časem. Přijde mi, že se spousta mladých dnes vrací ke kořenům a takovému klidu a pohodě, kterou právě mamka a její generace zažívala. I třeba k zahradničení.

Co pro vás znamená svoboda?
Je docela těžké to vyjádřit, když jsem nezažila nesvobodu. Samozřejmě si myslím, že je důležitá svoboda slova, možnost cestování. Ale asi to neberu jako něco, za co bych měla být vděčná. Asi to moje generace bere trochu jako samozřejmost. Nechci teď znít namyšleně. Svobodu zkrátka dokážu popsat jen v porovnání s historií. Já se celý život cítím svobodná. Asi proto je pro mě představa jakéhokoli útlaku těžká.

Premium

Cítím hořkost. Bývalý šéf mordparty poprvé promluvil o svém odchodu

Nejznámější český kriminalista Josef Mareš sloužil u policie téměř třicet let,... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Nejznámější český kriminalista Josef Mareš sloužil u policie téměř třicet let, stál za objasněním řady vražd a...

Premium

Zalepili matce prsa, aby nemohla kojit. Při příbězích z Osvětimi pláče i průvodce

Průvodce Lukáš Lev | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Lukáš Lev provází v koncentračních táborech a popisuje nacistická zvěrstva. Jeho babička si však stála za tím, že za...

Premium

Kam dál, Slavie? Manažer Nezmar připouští obavy: Jsme na hraně

Jan Nezmar, manažer fotbalové Slavie | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Na Dortmund má jednu bizarní vzpomínku. Po letech se jí zasměje, ale tehdy? V březnu 2002 bylo Janu Nezmarovi ouvej....