Středa 20. ledna 2021svátek má Ilona 0 °C oblačno Předplatné LN
aktualizováno  Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

‚O smrti blízkého přes Skype.‘ Pandemie přesunula pomoc do online světa, lidé cítí samotu, říká terapeutka

Sylvie Stretti | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Sylvie Stretti | foto: Vigvam

Přesun do online vod se netýká jen klasických obchodů, ale také nejrůznějších služeb. Jednou z organizací, která řeší své fungování v době omezení spojených s pandemií koronaviru, je také Poradna Vigvam. Nezisková organizace, která může v dohledné době poskytnout pomoc řadě z nás. Každodenní realitou terapeutů Poradny Vigvam je poskytování terapie pozůstalým, kteří v procesu truchlení potřebují odbornou pomoc.

„Zprávy jsou plné úmrtí v důsledku covidu-19, ale lidé umírají i jinak, stále jsou zde náhlá úmrtí v důsledku nemoci, úrazu, nehod, sebevražd či vražd, která jsou právě tou nečekaností a přítomným násilím traumatizující a pozůstalí potřebují pomoc. Když člověku do velké míry izolovanému na home office někdo blízký zemře, může být online terapie spojením se světem a místem, kde lze otevřeně mluvit o své bolesti či vzteku,“ říká zakladatelka Poradny Vigvam Sylvie Stretti v rozhovoru pro Lidovky.cz. 

Lidovky.cz: Ozývají se vám teď lidé zasažení úmrtím blízkého ve spojitosti s onemocněním covid-19?
V přímé souvislosti velmi málo. Mnohem více se nám ale lidé ozývají v souvislosti s úmrtím v důsledku nehod, nečekaných nemocí, sebevražd či vražd, kdy se kvůli opatřením souvisejících s covid-19 mají problém rozloučit nebo mají pocit, že jsou na vše mnohem více sami. Nárůst těchto případů je v letošním roce opravdu velký a byl velký už na jaře. Celkový počet klientů z roku 2019 jsme letos překročili již v červnu.

Sylvie Stretti

Zakladatelka a ředitelka poradny Vigvam, kde pracuje také jako terapeutky. V rámci poradenského pracoviště pracuje v mateřské škole a jeslích Bambíno s dětmi, rodiči a pedagogy a také jako terapeut pro pozůstalé v rámci dětského podpůrného týmu ve FN Motol. . Vystudovala dvouobor Husitská teologie a psychosociální studia na Husitské teologické fakultě UK v Praze, kde od r. 2009 přednášela na katedře psychosociálních věd a etiky (předměty krizová intervence, sociální diagnostika a poradenství a další). Je absolventkou výcviku v Systemické rodinné terapii a výcviku v krizové intervenci, které se věnovala 12 let na linkách důvěry (Linka Bezpečí a Linka EDA) a v terénu (Dům tří přání). V současnosti je frekventantkou výcviku v Logoterapii a existenciální analýze při IPIPAPP (Institutu Pro Integrativní Psychoterapii A Psychologické Poradenství).

Poradna Vigvam poskytuje bezplatnou terapii rodinám, kde došlo k nečekané či náhlé smrti. Koncept je unikátní svým zaměřením na rodiny s dětmi, ve kterém se v části terapie jeden z terapeutů věnuje dospělým a druhý dětem. Každý je tak schopný pracovat se ztrátou vlastní rychlostí. 

Lidovky.cz: Je vůbec možné vést terapie v online prostoru?
Ano, je to možné, ale není to pro každého. Na jednu stranu je to alespoň nějaký kontakt a lidé tak nemusí být na náročnou situaci sami. Na druhou stranu to nejbolavější řeší z prostoru domova, který má být bezpečným místem a terapeut musí být velmi opatrný, aby s klientem nepracoval v příliš velkých hloubkách. Mnohem více je důležité mít na paměti, že je třeba se bavit nejen o tom bolavém, náročném, ale i o tom hezkém.

Lidovky.cz: Nechybí vám při tom takové to osobní prostorové napojení na klienta?
Chybí, velmi. Protože osobní kontakt dovoluje mnohem větší blízkost a řekla bych větší odvahu se na některé věci zeptat, některé věci a situace komentovat. V onlinu je člověk zdrženlivější a více následuje téma, které klient přináší. Navíc máme v současné situaci třeba i porady a další provozní setkání online a já osobně už dost trpím, večer doma jsem úplně vyřízená a někdy jen tupě zírám na fantasy či detektivky. 

Lidovky.cz: V čem jsou terapie „po Skypu“ pro vás jiné než ty offline?
Jsou méně osobní a člověk snadněji cítí bezmoc, protože chybí ta blízká interakce, že můžete ten kapesník či vodu člověku fyzicky podat. V tom jsou náročnější i pro terapeuty, kteří musí mít na paměti, že když to nemohou podat, mohou k napití, kapesníku nebo vyvětrání vyzvat slovem. Na druhou stranu můžeme být ve spojení i s lidmi, kteří by přijet nemohli (především z důvodu velké vzdálenosti), a přesto naši pomoc potřebují.

Lidovky.cz: Co je pro vás v online prostředí největší výzva?
Lidově řečeno nezbláznit se, protože je to opravdu mnohem náročnější mluvit s monitorem, poté skončit a nemít vedle sebe kolegu, který funguje jako ventil. A také si uhlídat hranice osobní i hranice služby.

Lidovky.cz: A co to přináší pozůstalým?
Smrt je v médiích přítomna dennodenně, týká se nás všech, a když člověku zavřenému na home office někdo blízký zemře, může online terapie být to hlavní spojení se světem, kde prožívání bolesti, smutku, vzteku, prostě čehokoliv je v pořádku a je na to prostor. Kdyby ta možnost nebyla, tak zůstat s tím sám nebo jen s telefonem je málo nebo nic. Zprávy jsou navíc plné úmrtí v důsledku covidu-19, ale lidé umírají i jinak, stále jsou zde nečekaná úmrtí v důsledku nemoci, úrazu, nehod, sebevražd či vražd, stále je to nečekaná náhlá smrt, která je právě nečekaností a přítomným násilím traumatizující a ti pozůstalí potřebují pomoc. Bohužel si to lidé z okolí či z médií často neuvědomují, nevědí jak reagovat, sami jsou frustrovaní zprávami, a tak třeba reagují jen na začátku, ale za měsíc dva už nevědí co říci, nezajímají se tolik. Pro pozůstalé je to však stále čerstvé, bolavé a home office či online výuka jim komplikuje i návrat k běžnému životu.

Lidovky.cz: Jak se na přechod do onlinu dívají vaši dlouhodobí klienti?
Pro některé klienty je to lepší než nic, pro některé, zvláště teenagery, je to známé prostředí a tolik to neřeší, ale pro některé je to nepřijatelné, ať se jedná o dospělé, nebo především o hodně malé děti.

Lidovky.cz: Pracujete teď s malými dětmi jinak než obvykle?
Máme třeba terapie i se 4letými dětmi, kdy je ta práce především o udržení vztahu, aby potom osobní setkání mělo na co navázat a nezačínali jsme od nuly. To jsme znali i z dřívějška – u hodně malých dětí stačilo vypadnutí na 3-4 týdny z důvodu prázdnin či nemoci a začínali jsme znovu u vytváření důvěry a vztahu.

V tomto směru my i klienti vnímáme posun a možnost zůstat v kontaktu. Upozorňujeme i klienty, aby jejich očekávání, zvláště u dětí, byla realistická, že se asi až tak neposuneme, ale zůstaneme v kontaktu. Ale jsou i lidé, pro které je tato forma komunikace neosobní, a tak online kontakt odmítají.

Lidovky.cz: Jak to řešíte s nimi?
Těm alespoň průběžně telefonujeme, jak se mají, co je čeká. Protože třeba pro pozůstalou maminku nebo tatínka, kteří jsou s dětmi najednou celý den sami doma, je to situace, kdy si nejsou jistí ani běžnými výchovnými trápeními souvisejícími třeba s vývojem. Nemají ale už sílu a energii v kontextu truchlení spojeném s karanténou na to nahlédnout s jistou dávkou nadhledu. Pro ně jsme tu tedy alespoň jako podpora přes telefon.

Lidovky.cz: Mohou být neustávající zprávy o pandemii pro děti děsivé?
U dětí se v důsledku nekonečných zpráv o covidu mohou otevírat i starší a nezpracovaná úmrtí blízkých. Smrt je obecně všudypřítomná, ale teď je všude značně skloňovaná, avšak jen v té děsící podobě…

Lidovky.cz: Je to teď jiné než dřív, nebo tu tenhle problém vždy byl a jen se v současnosti zvýrazňuje?
Je to ono úskalí, na které se snažíme již delší dobu upozornit, že když se s dětmi nemluví o smrti běžně, jako součást prevence a vzdělání, je pak v takovéto situaci mnohem děsivější. Již před dvěma lety jsme začali natáčet 3 filmy na téma ztráty, které finančně podpořila Nadace Sirius (jde tam o malé ztráty, kdy se odstěhuje kamarád, ztráty bezpečí v podobě raného stadia šikany a ztráty blízkého, například úmrtí sourozence či spolužáka), které jsou cíleny do základních škol právě jako součást prevence. V tuto chvíli jsou dostupné metodiky u nás na webu a začínáme je distribuovat do škol.

Lidovky.cz: Mohou být v těchto časech pro učitele užitečné?
Upřímně si myslím, že prostor na práci s nimi bude spíš až ve druhém pololetí, protože teď toho mají děti obecně dost. Potřebují hlavně kontakt, radost a také utvrzení, že svět je stále bezpečné místo, které má nějaký řád.

Lidovky.cz: V jakých případech je možné se na vás jako truchlící obrátit?
Pozůstalí se na nás mohou obrátit v okamžiku, kdy jim zemře někdo blízký a třeba se potřebují poradit, zda všechno probíhá, jak má, nebo když nevědí, co dělat, jsou smutní, zoufalí, zlobí se. Může se to týkat dospělých i dětí, jsme tu pro všechny.

Alena Pecháčková

Autor

Alena Pecháčkováalena.pechackova@lidovky.czČlánky

Souboj českých stálic. Je větší octavia o tolik lepší než menší scala?

Srovnávací test Škody Octavie a Scaly | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Na počátku byla temnota. Pak bůh řekl budiž octavia. A byla. A viděl, že octavia je dobrá... ale že by to chtělo ještě...

Pýchu dnes nazýváme zdravým sebevědomím, promlouvá k lidem profesor Kašparů

Lékař, psychiatr, vysokoškolský profesor a řeckokatolický kněz Jaroslav... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Sedm hlavních hříchů jsme si přejmenovali. Z neřestí jsme vytvořili ctnosti, a tak se možná není čemu divit, že se...

Jako žena jsem byla ve Vatikánu poněkud výrazná, vzpomíná farářka Kopecká

Martina Viktorie Kopecká, farářka Církve československé husitské | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Svým vzhledem působí rozruch na mnoha místech, dokonce i ve Vatikánu. Je mladá, krásná a hlavně progresivní. Život...

PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: Těhotenství bylo bezproblémové, později měl malý Honzík epileptické záchvaty i 30krát denně
PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: Těhotenství bylo bezproblémové, později měl malý Honzík epileptické záchvaty i 30krát denně

Šestiletý Honzík Hanuš se narodil s vrozenou vývojovou vadou pravé ruky. Když bylo malému půl roku, lékaři mu diagnostikovali opoždění...