Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Těším se na dny bez diáře, říká herečka Smutná

Lidé

  6:01
V posledních letech jde z jedné divadelní role do druhé, nyní se chystá pracovat i v létě. „Budeme hrát 22 představení na Letní scéně divadla Ungelt s občasnými pauzami, které využiji k výletům do přírody a návštěvám všech, na které jsem v nabité sezoně neměla čas. Než půjdu hrát, dobře se vyspím, nebudu muset vstávat.. Taky se těším na svá vnoučata, užijeme si spolu,“ říká v rozhovoru pro server Lidovky.cz herečka Jitka Smutná.

Jitka Smutná foto:  Petr Topič, MAFRA

Lidovky.cz: V divadle Ungelt právě zkoušíte novou hru. Můžete prozradit o čem bude?
Ano, dramatizaci oblíbené knihy mé maminky. Vždycky, když musela do nemocnice, často jí operované srdce trochu neposlouchalo, brala si ji sebou. Jde o román úspěšné americké spisovatelky Betty MacDonaldové Kdokoli může dělat cokoli. Její humoristické romány vás vždycky nabijí pozitivní energii. Tahle je z období krize v 30 letech a navzdory době, ve které se odehrává je o tom, že rodina v nelehkých dobách své členy stmeluje i chrání. Umožňuje totiž onen nádherný nadhled nad sebou a potížemi.

Lidovky.cz: Zároveň jsou za dveřmi divadelní prázdniny, jaké máte plány?
Budeme hrát 22 představení na Letní scéně divadla Ungelt s občasnými pauzami, které využiji k výletům do přírody a návštěvám všech, na které jsem v nabité sezoně neměla čas. Než půjdu hrát, dobře se vyspím, nebudu muset vstávat.. Taky se těším na svá vnoučata, užijeme si spolu.

Lidovky.cz: Hrajete ve více divadlech, není to někdy náročné?
Je, hlavně na skloubení všech termínů, taky na přípravu, protože to, co se žertem říká, že se herci mají, že pracují jen večer je bohapustý omyl. Ale baví mě to čím dál víc. Navíc to, doufám, oživuje mé herectví, setkávám se s novými partnery a režiséry. A s novými postavami, které jsou pak třeba léta mými spoluputovníky.

Jitka Smutná
Jitka Smutná

Lidovky.cz: Jak pracujete s textem k roli? Co vám pomáhá se jej naučit?
Jednoznačné smysl. Smysl jednotlivých situací i celku. Vlastně i po dobu zkoušení sestavujeme co možná nejpodrobnější mapu, která se skládá z pohybů, dialogu, vizuálních vjemů ale i osobních vzpomínek na podobné situace, které se mi vybavují. A pak, miluju češtinu, jazyk divadelních her. Neříkám text svými slovy ani podobnými. Ale kdyby náhodou divák myslel, budu spokojena.

Lidovky.cz: Kromě divadla se také věnujete psaní poezie a zpěvu. Jak často se vám v nabitém programu poštěstí, že se můžete věnovat těmto činnostem?
No málo, tady jako manager selhávám, hraju pro radost. Ale v posledním půl roce mi přibyli tři noví muzikanti, kterým se mé písničky líbí. Hrajeme teď s Milanem Kramarovičem a jeho syny Jakubem a Matějem. Dostalo to s nimi nový švih.

Lidovky.cz: Jak nejraději trávíte volný čas?
Odpočívám, už musím, čtu. Učím se na ukulele, mám ráda filmy, trávím čas se lidmi, kteří jsou mi milí.

Ptají se vás ještě stále novináři na vaši sexuální orientaci, nebo už „máte trochu klid“?
Kdybyste se mě nezeptala, byl by to v tomto směru klid stoprocentní.

Lidovky.cz: Co považujete za nejtěžší aspekt vaší profese?
Smířit se s tím, že vám práci nabízejí, že si ji nevybíráte. Ale to mám za sebou. To, že hraji role, které bych si sama nenabídla, je mnohdy výzva. Režisér má svá práva a vidění. Respektuji ho.

Jitka Smutná

Lidovky.cz: Čím byste byla, kdyby jste hrát nemohla? Přemýšlela jste nad tím někdy?
Ano. Zahradníkem. Zelené ruce mi zcela jistě osud nadělil.

Lidovky.cz: Jaký máte vztah ke zvířatům?
Trpím tím, že je nemohu mít kolem sebe. Ale neudělám jim to, nemohla bych se jim věnovat tak, jak by potřebovaly. Starám se ve volném čase spíš o lidi, totiž o takové malé lidi. Svá vnoučata. Moje dcera Tereza je herečka a i mě jejich babička pomohla, abych kdysi v Ostravě svou profesi mohla vůbec dělat. Prostě to vracím.

Lidovky.cz: Kdybyste musela žít v jiné zemi, která by to byla?
Kanada. Je to jen ne zcela podložený sen, snad pro ten pocit volnosti z její nádherné přírody, směsi mnoha národů i jazyků. Taková svobodomyslná zem. Toužím se tam podívat.

Lidovky.cz: Byla jste přísná matka, nebo jste dětem nechávala volnost?
Neuměla jsem být přísná. Ale každý děláme, co můžeme nejlepšího pro své děti. Miluju je. Řekla bych, že si občas nabily nosy. Ale jsou báječní a jsem na ně hrdá.

Lidovky.cz: Svěřovaly se vám děti v dospívání se svými problémy?
Spíš teď. Je to pěkné.

Lidovky.cz: Dnešní doba je poměrně hektická, rodiče se často nemají čas dětem věnovat. Co si myslíte, že je ve výchově nejdůležitější?
Neodbývat žádné otázky. Ale zároveň být tady pro ně v objetí, ve hře, laskavosti, humoru. Užívejte si spolu. Děti se učí s rodiči citům, postojům a učí se i nápodobou. Jojo, podobají se nám ti maličtí víc než tušíme, jsme jejich první vzory a naše krize občas samy v dospělosti potkávají či vyrovnávají se s nimi.

Lidovky.cz: Na co se právě teď nejvíce těšíte?
Těším se na louky, ranní světlo v sadu a večerní nebe, fotografování a těším se na dny bez diáře..