Šlechtický rod Colloredo-Mansfeldů vlastnil v českých zemích před válkou tři velká panství – Dobříš, Zbiroh a Opočno. Jejich správy se postupně ujali tři starší synové důstojníka rakousko-uherského válečného námořnictva a vojenského diplomata Jeronýma hraběte Colloredo-Mansfeld. Jejich další osudy jsou dostatečně známé.
Princ od TobrukuEduard Josef Lobkowicz se v řadách 11. čs. pěšího praporu – Východního pod velením pplk. Karla Klapálka se zúčastnil bojů v Sýrii a v říjnu 1941 s ním odjel do obleženého Tobruku. Zde prokázal velkou osobní odvahu a byl dvakrát zraněn. Jako vůbec jediný čs. voják v letech 2. světové války byl vyznamenán současně československým, polským i britským válečným křížem. Více čtěte zde: |
V září 1938 se všichni postavili na pozice obrany republiky a podepsali známé prohlášení české aristokracie adresované prezidentu Benešovi. Přestože na počátku okupace byli především v důsledku tohoto svého postoje přinuceni k některým kompromisům s okupačním režimem, v únoru 1942 jim byl jako nepřátelům říše zabaven majetek nacházející se na území pod kontrolou nacistů.
Téměř neznámý je však osud Jeronýmova čtvrtého, nejmladšího, syna Bedřicha Colloredo-Mansfelda. Ten se narodil 3. dubna 1917 v Berlíně, kde byl v té době jeho otec námořním atašé rakousko-uherského velvyslanectví. Vyrůstal na zámku ve Zbirohu. V Čechách na něj sice nezbyl žádný majetek, zato se mu však dostalo kvalitního vzdělání. Již v kvintě jej otec poslal na elitní soukromé gymnázium do Německa a po maturitě v roce 1935 pokračoval ve studiu historie a filozofie na univerzitách v Mnichově, Vídni a Ženevě.
Nepohodlní |
Na vlastní oči viděl nástup nacismu a stal se jeho zásadním odpůrcem. Když byl po 15. březnu 1939 vyzván, aby odevzdal československý pas a na německém vyslanectví si vyzvedl říšskoněmecký cestovní doklad, rozhodně to odmítl a zůstal ve Švýcarsku jako emigrant. Své rozhodnutí nezměnil ani po ukončení studií.
Dne 18. prosince 1944 se u čs. diplomatického zástupce v Ženevě Jaromíra Kopeckého dobrovolně přihlásil do zahraniční armády. Přes Paříž, kde se podrobil odvodu, odjel do Velké Británie. Bez ohledu na svůj původ nastoupil jako obyčejný vojín u Náhradního tělesa čs. armády v Southend-on-Sea, kde prodělal základní výcvik. Konec války jej však zastihl ještě na Britských ostrovech. V polovině prosince 1945 byl demobilizován a vrátil se zpátky do Švýcarska.
Rána pažbou a šibeniceČeskoslovenští legionáři, kteří padli do zajetí, nemohli očekávat žádné slitování. To je příběh i Josefa Sobotky odsouzeného pro velezradu k trestu smrti. Více čtěte zde |
Za zmínku stojí, že přes svůj naprosto loajální postoj k republice měl být po válce na základě tzv. Benešových dekretů zbaven československého státního občanství. U odvodu totiž, pravděpodobně vzhledem k dlouhému pobytu v německojazyčném prostředí, uvedl jako svoji mateřštinu němčinu a musel proto dokazovat, že přes tuto skutečnost je české národnosti. Do Československa se však již trvale nevrátil.
V červnu 1946 se oženil s Christou von Kreis a následně pak odjeli do USA, kde Bedřich přednášel na několika vysokých školách. V polovině 50. let se rodina vrátila do Evropy, manželství však skončilo rozvodem. V roce 1975 se znovu oženil s o dvacet let mladší Francouzskou Martine Andrieux. Po roce 1989 se ještě stačil podívat do staré vlasti, avšak 29. července 1991 v rakouském Öblarn zemřel.