Lidovky.cz: O otce jste se až do poslední chvíle starala. Proč? Kdo byl pro vás vzorem pro tak lidský přístup?
Nikdy jsem nedokázala si ho vzít domů a starat se o něj sama, nezvládla bych to fyzicky ani psychicky. Sama jsem už v důchodu. Vyřídila jsem mu nejdřív pomoc - úklid, vozili mu jídlo, prali, to bylo ještě, když žil ve svém bytě v Praze na Chodově. Zakrátko to ale nestačilo, tak jsem začala zařizovat domov pro seniory. Přestěhovala jsem ho tam a jezdila pravidelně za ním. Vzor jsem neměla.
ČTĚTE TAKÉ: |
Lidovky.cz: Kdy a proč jste se rozhodla, že dědictví po něm věnujete na dobročinné účely?
Poprvé jsem o tom začala uvažovat po jeho smrti. V době jeho života byly peníze naprosté tabu, o penězích jsme nemluvili. Sám říkal, že ho nezajímají, neutrácel a žil podle mě velmi skromně. Od dětství jsem toužila po jeho lásce a pochopení – které se mi nikdy ale nedostalo – proč bych teď si měla nechat jeho peníze?
Lidovky.cz: Kolik dědictví po otci činí?
Částku se dozvím až od notáře, otec vše tajil i přede mnou, ale z dokladů vím, že jde o statisíce.
Lidovky.cz: Rodině Heliodora Píky jste se nepřímo omluvila. Měla jste možnost s nimi osobně promluvit?
Se synem generála Heliodora Píky, panem doktorem Milanem Píkou, jsem mluvila telefonicky. Sám mě volal. Mluvené slovo je vždy více než psané. Řekl mi, že když světská spravedlnost otce nedostihla, bude ho soudit teď Bůh – a jedním dechem dodal, že Bůh je přece milosrdný, že se nemám bát.
Lidovky.cz: Tuší vaše okolí, že jste dcera prokurátora a soudce Vaše? Dává vám to nějak najevo?
Mé nejbližší okolí, bývalé kolegyně, přátelé a příbuzní vědí, čí jsem dcera. Musím říct, že jsem se nesetkala kvůli tomuto faktu s negativní reakcí. Všichni věděli, že tím trpím. Až na jednu výjimku. Nadřízená v práci na mě před lety vyjela: “No jo, to jsou ty tvé geny po otci”. Přede všemi kolegyněmi. Čekala jsem dost negativní reakci na své sdělení, že cítím se všemi obětmi režimu, že mě lidi odsoudí, že jsem se vyjádřila až po otcově smrti a obviní z pózy a že se vlastně otce zříkám tak, jak to dělali komunisté. Cítila jsem ale potřebu říct to, co jsem řekla, a to i s rizikem, že to mnoho lidí odsoudí.
ČTĚTE TAKÉ: |
Lidovky.cz: S jakými pocity jste sledovala dokument vykreslující otce velmi negativně? Nemáte pocit, že ho film představuje příliš černobíle?
Celý film zcela podrobně jsem nemohla sledovat, prostě se nedokážu dívat do tváře otce a poslouchat po jeho smrti to, co jsem poslouchala celý život pořád dokola. Od dětství jsem těžce snášela, že otec vedl dlouhé monology, debatu s ním vést nebylo možné. Musela jsem to ale vydržet a těžko jsem to snášela, ne vždy jsem to psychicky zvládala. Pro kohokoli je těžké uvěřit, že ve vlastním otci nebylo nic dobrého. Ano, film je pouze černý, ne černobílý. Vyrovnávám se s tím celý život – i teď v důchodu.
Lidovky.cz: Sledovala jste internetové diskuze?
Očekávala jsem, že mě lidi odsoudí. Mívám sama výčitky, že je to zbabělost, říct to až po jeho smrti. Ale nedokázala bych to. Byla jsem poslední, kdo mu mohl být nablízku. Poslední roky jsem omezovala hádky s ním, měli jsme zcela rozdílné názory. Chtěla jsem splnit svoji lidskou povinnost, zříct se ho a přerušit s ním kontakt za jeho života by bylo mnohem snadnější. Ztratila bych tím ale naději, že něco dobrého a hezkého od otce v životě uslyším. Vyčítala bych si, že jsem neudělala dost. A že si zasloužím jeho nelásku, pokud bych se byla takto zachovala. Chtěla jsem, aby cítil, že může být přes všechny ty propastné rozdíly někým na světě milovaný. Bohužel jsem od něho nic hezkého do poslední chvíle jeho života neslyšela. A to mě bolí stále.
Kdo je "rudý kat" Karel Vaš? Karel Vaš se narodil 20. března 1916 v Podkarpatské Rusi. V 17 letech vstoupil do KSČ. Po roce 1948 se stal prokurátorem a vyšetřujícím soudcem. Podle policejního Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu se Vaš jako prokurátor Vrchní vojenské prokuratury v Praze a pak jako vyšetřující soudce pražského státního soudu významně podílel na nezákonném odsouzení Píky k trestu smrti v roce 1949. Na smrt poslal víc než 20 nevinných lidí, dalším stovkám zničil život. Nepřímo zodpovídá za masakr v Postoloprtech. Proces s Píkou, představitelem zahraničního československého protinacistického odboje, byl podle policie vykonstruovaný. Vaš podle vyšetřovatele například zařadil do Píkova spisu falešný dokument o tom, že generál pracoval pro britskou zpravodajskou službu. Vaš vinu popíral, stíhání před lety v knize označil za perzekuci. Trest smrti navrhoval Vaš také v mnoha dalších kauzách. Političtí vězni mu přezdívali "soudce kat". Později se paradoxně sám stal obětí komunistické justice. Kvůli údajné velezradě strávil čtyři roky ve vězení. V roce 1956 jej rehabilitovali, poté pracoval jako úředník a novinář. Minulý týden měl premiéru snímek Vrahem z povolání historika Pavla Palečka a režiséra Jana Bělohlavého, který ukazuje Vašovy hrůzné činy. Zdroj: ČTK |
