Feingold se narodil v roce 1913 v Banské Bystrici v dnešním Slovensku, vyrostl však ve Vídni. Poté, co se v roce 1938 v Rakousku chopili moci nacisté, byl nakrátko zatčen a po propuštění utekl do Prahy. Zde však propásl poslední šanci uniknout nacistickému běsnění útěkem do Anglie. V květnu 1939 byl v Praze opět zadržen a poté již převezen do koncentračního tábora v Osvětimi.
Ve svých pamětech popsal ponižování, násilí, práci do úmoru, nemoci a neustálé hladovění, kvůli němuž zhubnul na 35 kilo. Podle svých slov přežil náhodou. Navzdory naprostému vyčerpání byl uznán práceschopným a převezen do německého koncentračního tábora Neuengamme, posléze prošel i tábory Dachau a Buchenwald. Holokaust nepřežil žádný z jeho sourozenců.
Feingold po válce často kritizoval, že se Rakousko nepostavilo ke své nacistické minulosti čelem a že tam stále mnoho lidí věří v mýtus o své zemi coby první oběti nacistického Německa. „V Rakousku nebyli přeživší koncentračních táborů přijati, váleční zajatci byli ale vítání s hudbou“, napsal. Stěžoval si i na pokračující antisemitismus v rakouské společnosti, který podle něj po roce 1945 opět nabral na síle. Chyběla mu osvěta, o níž říkal, že na ni nikdy není pozdě.
Často zdůrazňoval, že mu je „nejhorší demokracie milejší než nejlepší diktatura“. Sám sebe označoval za kohokoliv jiného než věřící osobu a tvrdil, že pomocí náboženství nelze vést stát. „Nezajímá mě Palestina - tam je pro mě příliš mnoho Židů,“ napsal jednou. Vyrostl v národnostně i nábožensky smíšené společnosti a v ní se cítil nejlépe, dodala APA.
