Velký rozhovor s Vlastou Chramostovou z roku 2015 čtěte zde |
Před kamerou Chramostová debutovala v roce 1949 v dramatu Veliká příležitost. Dramaticky náročnější portréty žen, které prokážou morální kvality při těžkých zkouškách za nacistické okupace, vytvořila v roce 1950 ve Fričově Pasti a o pět let později ve Weissově snímku Hra o život. Strhující výkon podala v roce 1968 v Herzově psychologickém hororu Spalovač mrtvol.
Za své nekonformní postoje po srpnu 1968 měla Chramostová zákaz hrát ve filmu, televizi i rozhlase. V roce 1970 ji Otomar Krejča angažoval do Divadla za branou, po jehož zrušení v roce 1972 se krátce objevila v Západočeském divadle v Chebu v titulní postavě Brechtovy hry Matka kuráž a její děti. Na dalších sedmnáct let pro ni zůstaly všechny oficiální scény i média uzavřeny.
  |
Angažovala se v disentu a samizdatu, patřila k prvním signatářům Charty 77 a se svým mužem Stanislavem Milotou se živila výrobou a prodejem lamp. Založila doma režimem sledované a pronásledované bytové divadlo. Ještě na jaře 1989 byla odsouzena za opoziční činnost.
Po listopadu 1989 začala žít svůj „třetí život - život návratů“. Necelý rok poté se stala po Emě Destinnové, komorním pěvci Bedřichu Plaške a Vendelínu Budilovi čestnou členkou české první scény.
Prožila tři životy
Životní příběh filmové a divadelní umělkyně v sobě zvláštním způsobem reflektuje vývoj českých dějin druhé poloviny dvacátého století.
Skvělá herečka s kritickým pohledem, vzpomínají umělci na zesnulou herečku a disidentku Chramostovou |
„Měla jsem tři životy. Herecký, disidentský a život návratu,“ charakterizovala kdysi Chramostová svoji životní pouť. „Všecky byly bohaté a složité. I dlouhé...“ Herečka vlastního bytového divadla, později doyenka Národního divadla, se v roce 2015 stala laureátkou Síně slávy první české scény, už v roce 2008 převzala rovněž zvláštní cenu Thálie. Za zásluhy o demokracii a lidská práva jí pak prezident Václav Havel v roce 1998 udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka.
Herecký život Chramostové začal v jejím rodném Brně, kde po absolvování konzervatoře nastoupila do tehdejšího Svobodného divadla. Po několika dalších angažmá zakotvila v roce 1950 v pražském Divadle Československé armády (dnes Divadlo na Vinohradech). Slibně rozjetou kariéru ovšem ohrozilo manželství s ředitelem brněnského rozhlasu Bohumilem Pavlincem, který po politickém procesu s jeho známým Ottou Šlingem upadl v 50. letech v nemilost. Mnohem tvrdší ranou však byla pro Chramostovou smrt jejich čtyřletého syna, který zemřel při dopravní nehodě v roce 1963.
Ve věku 85 let zemřel kameraman a signatář Charty 77 Stanislav Milota |
V roce 1970 odešla Chramostová z Vinohrad do Divadla za branou Otomara Krejči, které však bylo krátce poté zrušeno. V chebském divadle si ještě v roce 1973 zahrála v Matce Kuráži, po níž už ale následoval zákaz veřejného vystupování. Jeho příčinou bylo angažmá Vlasty Chramostové v roce 1968. Při obsazení Československa vojsky „spřátelených zemí“ pomáhala druhému manželovi, kameramanovi Stanislavu Milotovi, pořizovat záběry okupantů.
Svůj nesouhlas s invazí dala herečka najevo také odchodem z Vinohrad a vystoupením z KSČ. Po zákazu vystupování začal pro Vlastu Chramostovou druhý život - disidentský. Protože se nechtěla divadla vzdát, začala spolu s přáteli organizovat soukromé produkce. V bytovém divadle vzniklo například představení Všechny krásy světa na počest oblíbeného básníka Jaroslava Seiferta nebo Hra na Mackbetha, Appellplatz či Dávno, dávno již tomu.
Vlasta Chramostová v bytovém divadle
V dubnu 1989 byla Chramostová odsouzena k podmíněnému trestu za Prohlášení k Palachovu týdnu. O to překvapivější bylo pak po listopadu 1989 uvedení jejího jména na neoficiálním seznamu spolupracovníků StB. Herečka přiznala, že v 50. letech StB podepsala vázací akt. „Ďábel mě dostal na pýchu a ješitnost. Spletl mě iluzemi o sobě i o společnosti. Koupil si mě za představu lehčího, úspěšnějšího života, jemuž nebudou napříště kladeny žádné překážky,“ popsala ve svých pamětech.
Nové období - život návratu - začal Chramostové po listopadu 1989. Přišla nabídka angažmá v Národním divadle. „Vrátit se pro mě bylo nepopsatelně těžké. Proto jsem půldruhého roku váhala,“ řekla. Stálou členkou činohry „zlaté kapličky“ se stala v roce 1991. Objevila se v inscenacích Falkenštejn, Oblak a valčík, Bloudění, Maryša, Lucerna nebo ve své benefici Tři životy. S jevištěm se rozloučila v roce 2010 titulní rolí Babičky v dramatizaci románu Boženy Němcové.
POHNUTÉ OSUDY: Vlasta Chramostová: Ze spolupracovnice StB disidentkou |
V 90. letech se Chramostová vrátila opět k filmu. Za své výkony ve snímcích Je třeba zabít Sekala (1998) a Kuře melancholik (1999) byla nominována na Českého lva. Zahrála si také v televizní inscenaci PF 77, dramatickém příběhu o cti, morálce a důstojnosti, za nějž získala Cenu České filmové a televizní akademie ELSA. Účinkovala rovněž v seriálu Hraběnky (2007) či ve filmu Odcházení (2011), stejně jako v inscenaci této divadelní hry Václava Havla.
Minulý režim prý Chramostové a Milotovi pomohl přežít humor. „Člověk se musí dopracovat k nadhledu nad sebou samým. Nás tehdy držela jedině sranda. Bylo to nutné, protože připustit si řadu věcí bylo velmi bolestné,“ řekla herečka. Milota zemřel ve věku 85 let letos v únoru.
Poslední rozloučení proběhne v Národním divadle
Poslední rozloučení s herečkou Vlastou Chramostovou na jevišti historické budovy Národního divadla bude v pondělí 14. října v 11:00, oznámil mluvčí scény Tomáš Staněk. Program a seznam řečníků zatím není znám, bude ale podobný, jak tomu bývá v případech, kdy se česká první scéna loučí s významnými osobnostmi. U rakve zesnulého se v takovém případě mimo jiné střídají čestné stráže uměleckých kolegů.
Národní divadlo považuje za nejvhodnější místo k rozloučení s herečkou ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD). Podoba obřadu je podle něj záležitostí divadla, Herecké asociace a nejbližších. „Já se domnívám, že státní pocty si zaslouží všechny tyto ikony 20. století, které nás dnes opouštějí. A v případě Vlasty Chramostové ten pohřeb vlastně bude dělat státní instituce a věřím, že to bude veřejná záležitost,“ řekl Zaorálek České televizi na dotaz, zda by si herečka zasloužila pohřeb se státními poctami, jak o tom dnes mluvil předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.
„Já to beru tak, že tohle je pohřeb, který není jenom soukromou věcí, ale je to něco, k čemu se hlásí státní instituce Národní divadlo,“ uvedl Zaorálek později na dotaz ČTK. Pohřeb podle něj proto bude státní ve smyslu, že ho zaštiťuje stát.
Právě Chramostová si zaslouží pohřeb se státní poctou, míní předseda Ústavního soudu a chartista Rychetský |
Nad úmrtím herečky vyjádřili lítost její umělečtí kolegové, politici i souputníci z disentu. Kromě hereckých kvalit ocenili také její občanskou statečnost. Zármutek nad úmrtím Chramostové vyjádřilo i ministerstvo kultury. „Skvělá divadelní a filmová herečka, jedna z prvních signatářek Charty 77, odvážná žena, vzácný člověk,“ charakterizovalo ji ministerstvo na svém twitterovém účtu.
Chramostová zemřela jen několik dní po úmrtí české popové hvězdy Karla Gotta. Oblíbený zpěvák bude mít pohřeb se státními poctami.
„Pokud si někdo zaslouží pohřeb se státními poctami, je to nepochybně právě Vlasta Chramostová,“ uvedl v neděli předseda Ústavního soudu a rovněž signatář Charty 77 Rychetský. Jeho výrok kritizoval na sociálích sítí mluvčí prezidenta republiky Jiří Ovčáček, podle kterého Rychetský svým „nehumánním a neetickým prohlášením“ ublížil posmrtně Chramostové i Gottovi. Není ale jasné, zda jde o jeho názor, nebo o prezidentův.
