Úspěšnost opravených zakázek na webu Opravárna je aktuálně 60 %, Charvát ale usiluje o celkově lepší udržitelnost: „Během oprav jsme narazili na limity dané samotnými výrobky a jejich nekvalitní konstrukcí. Proto jsme založili projekt Opravme Česko, který se opravitelnost snaží zvyšovat už od počátku, tedy od výroby, přes prodej, osvětu směrem k zákazníkovi a úpravu legislativy.“
Lidovky.cz: Jaký je rozdíl mezi spolkem Opravme Česko a projektem Opravárna?
Prvně vznikl projekt Opravárna, který propojuje zákazníky s opraváři a servisy. Vždy nás ale limitoval fakt, že opravitelnost není stoprocentní. Začínali jsme na úspěšnosti kolem 30 % poměru zadaných a úspěšně opravených zakázek. Postupně jsme se rozšiřováním pokrytí opravářů a zlepšováním funkčnosti webu dostali k 60 %. Pak jsme narazili na limity dané samotnými výrobky a jejich konstrukcí, která často není příliš kvalitní. Proto jsme založili projekt Opravme Česko, který se opravitelnost snaží zvyšovat už od počátku, tedy od výroby, přes prodej, osvětu směrem k zákazníkovi a úpravu legislativy. Protože reakce na tuto iniciativu byly velmi pozitivní, oddělili jsme neziskovou aktivitu do samostatné jednotky a založili neziskovou organizaci.
Lidovky.cz: Za necelé tři roky jste vybudoval v rámci projektu Opravárna síť téměř patnácti set odborníků, přestože řemeslníků stále ubývá. Je těžké kvalifikované pracovníky najít?
Díky zájmu médií a veřejnosti o projekt to nebylo zas tak těžké, hlásili se nám sami. Větší část jsou hobby opraváři, kteří mají svou práci a opravují spíše pro zábavu. Věnují se často domácímu elektru, na kterém není příliš prostor pro zisk. Zhruba 40 % našich opravářů tvoří profesionálové a firmy. Těm přiřazujeme zakázky, u kterých prostor pro zisk je a jsou opravitelné dobře. Jedná se hlavně o mobilní telefony, notebooky a černé elektro. Kromě toho jsme začali dělat prostřednictvím profi sítě po celé ČR výhradní záruční a pozáruční servis například pro Mall a Decathlon. Jsme nyní schopni v řádu hodin vyslat kdekoliv po republice odborníka na pračku, televizi nebo cokoliv dalšího.
Lidovky.cz: Váš byznys, zdá se, rychle roste. Plánujete pomáhat s opravami i v zahraničí?
Ano, nyní rosteme okolo desetinásobku ročně. Ale nejdříve chceme pořádně otestovat aktuálně nastavený byznys model v Česku, pak se nabízí Slovensko, Polsko a další země, kde už třeba působí naši B2B partneři.
Lidovky.cz: Nedávno jste zveřejnil průzkum opravitelnosti výrobků. Co se tedy vyplatí opravit a co je naopak bez šance?
Analyzovali jsme celkem 901 zakázek zadaných do naší opravárenské sítě a hodnotili, o jaké zakázky je mezi servisy a opraváři zájem a o které naopak ne. Vyplynulo, že největší zájem je o kategorie notebooků a mobilů, které mají obvykle rozbitý displej. Naopak nejhůře dopadly hodiny a fotoaparáty, nicméně je třeba říct, že v těchto dvou kategoriích nemáme zatím dostatek potřebných dat. Kategorie sama pro sebe je domácí elektro, které běžné servisy kvůli neziskovosti často ani neopravují. Nám se díky naší široké síti profi i hobby opravářů přesto daří většinu opravit. I tak ale bez opraváře zůstává nejlevnější kuchyňské elektro, jako jsou tyčové mixéry či mikrovlnky za pár stokorun. Jejich pořizovací cena je tak nízká, že oprava nedává vůbec smysl.
Lidovky.cz: Co když zákazníkův milovaný výrobek potřebuje náhradu součástky, která se už nevyrábí. Je to něco, přes co nejede vlak?
Neexistuje součástka, která by se teoreticky nedala nahradit. Díky 3D tisku lze vytisknout téměř vše a mnohdy v lepší kvalitě než originál. Opět ale narážíme na ekonomické limity. Jen práce IT specialisty, který musí součástku namodelovat, se pohybuje v cenovém rozpětí od pěti set do tisíce korun. Samotný tisk je za pár korun, ale následně je potřeba člověka, který součástku dokáže vyměnit. Takže opět platí, že velmi levné výrobky se opravit nevyplatí ani tímto způsobem.
Lidovky.cz: S jakou nejbizarnější opravou jste se zatím setkal?
Pokud to beru pozitivně, podařilo se nám kdysi najít jednomu skoro 90letému pánovi opraváře na jeho starou heligonku. Neuměl pracovat s internetem, a tak si nemohl zadat zakázku sám. Výjimečně jsme mu tedy vyhledali kontakt my a zjistili, že odborník na staré hudební nástroje bydlí jen asi 15 km od něj ve vedlejší vesnici. Oba jsme propojili a na heligonku mohl hrát dále.
Lidovky.cz: Lidé s oblibou nakupují na zahraničních webech jako Aliexpress, Wish a dalších. Je vůbec možné nakoupit skrze tyto platformy kvalitní elektro?
Upřímně, spíš ne. Prodejci „no name“ výrobků z Číny nejsou zaměřeni na opravy. Při reklamacích nic neopravují, jen mění kus za kus. Pokud se vám vůbec vyplatí posílat zboží za pár dolarů zpět do Číny. Je lepší kupovat u prověřených značek, které u nás mají zastoupení a ideálně vlastní servisní síť.
Lidovky.cz: Myslíte, že se Češi se svou kutilskou náturou snaží rozbité výrobky nejdříve raději znovu přivést k životu, ať už svépomocí, nebo opravou u profesionála, než si pořídí nové zboží?
Sami se o to už moc nepokouší, protože na to většinou nemají čas. Ve velkých městech už téměř vůbec ne. Na vesnicích zatím takové případy jsou. Pozitivní ale je, že dle našich průzkumů drtivá většina lidí dává přednost opravě před nákupem nového, jen nemohou sehnat opraváře, nebo se to nevyplatí. Od toho jsme tu my.
Lidovky.cz: Co jste naposledy opravil vy sám?
Já moc neopravuju. Do elektroniky se vůbec nepouštím, protože je to o život, když to neumíte. Ale baví mě renovace starého nábytku. Zrenovoval jsem si kuchyň, vyrábím si v dílně stolky, poličky. Kvalitativně to je asi nic moc, ale dělá mi to radost a odreaguju se od kancelářské práce.
