20. listopadu 2018 11:26 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

VIEWEGH: Nadále mi hrozí, že doopravdy vyhořím

Michal Viewegh v Sázavě v roce 2017. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Michal Viewegh v Sázavě v roce 2017. | foto:  Tomáš Krist, MAFRA

Napsat každý týden jeden fejeton nejspíš většině lidí nepřipadá nijak zvlášť obtížné (samozřejmě mohu jen hádat, většiny lidí jsem se jaksi neptal) – a musím říct, že mají v podstatě pravdu. Pro každého jen trochu stylisticky obratného novináře či spisovatele to víceméně snadné je.

Ono víceméně si coby praktikující fejetonista dovolím upřesnit: pokud každý týden s příslušným časovým předstihem před termínem odevzdání dostanete odkudsi shůry alespoň jeden použitelný nápad – dostatečně nosný, aby vám vystačil na požadovaných 2500 znaků, a zároveň nepříliš komplikovaný, abyste počet znaků nepřekročili –, je to (jak říkáme my, jejichž výrazivo se ani v šestapadesáti nezbavilo jazykových beďarů puberty) celkem brnkačka. Háček je ukryt ve slovech každý týden a nápad. Spisovatelé totiž nebývají příliš praktičtí ani systematičtí – alespoň já tedy praktický ani systematický rozhodně nejsem.

Moje týdny ubíhají v tu menším, tu větším chaosu, neboť mé myšlenky se po většinu dne a občas i značnou část noci toulávají v oněch fiktivních světech, z nichž není tak snadné na povel vystoupit a posekat zahradu, opravit upadlou kliku od dveří, zaplatit vodné a stočné, napsat fejeton nebo objednat kominíka na revizi komína.

Fiktivního kominíka si v jakékoliv rozepsané povídce, románu či fejetonu samozřejmě objednat dokážu. Můžu si teď hned klidně objednat třeba padesát kominíků najednou! Nebo ještě lépe padesát krásných, úplně nahých mladých kominic! Řekněme tak na jedenáctou večer, ne? Jo, jedenáctá bude tak akorát. Klidně kominice požádám, aby se do mého sázavského domu dostavily přesně hodinu před půlnocí – a klidně se s vámi vsadím, že všechny skutečně přijdou! A navzdory nočnímu chladnu opravdu úplně nahé! A dokonce všechny po mém skutečně existujícím výsuvném hliníkovém žebříku (pokud ho tedy v zabordelené kůlně najdu) vylezou na mou skutečně existující, pravým měsíčním světlem zalitou střechu z pravých pálených tašek Tondach, takže do dnešní studené noci mi bude kromě měsíce bíle svítit i padesát krásných ženských ňader a zadků!

Tak dost. Všichni víme, že doopravdy mi po střeše v noci nikdo nepoleze (natožpak padesát nahých kominic) a že hodinu před půlnocí budu jako obvykle spát. No a co – aspoň už mám skoro dopsaný další fejeton. Sice poněkud halucinogenní, plný obnažených kominických ňader a zadků, ale lepší něco než nic. Komín mého sázavského domu ovšem ve skutečnosti zůstává zanesený sazemi – a mně tak i nadále doopravdy hrozí, že vyhořím.

MICHAL VIEWEGH

Najdete na Lidovky.cz