23. března 2019 18:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

Kvůli klimatu nechtějí děti. Problém přece není v tom, že by člověk existoval, reaguje teolog Vácha

Děti (ilustrační foto). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Děti (ilustrační foto). | foto: Shutterstock

Praha „Když chci zachránit planetu pro kudlanky nábožné a krásnoočka, chci ji zachránit také pro člověka“, reaguje biolog a teolog Marek Orko Vácha na aktivisty, kteří odmítají rodit děti, aby zabránili ekologické katastrofě. Brání druh homo sapiens sapiens tím, že každá doba měla své problémy a tento problém není neřešitelný.

LN Ve své knize Tváří v tvář Zemi jste se zabýval Hnutím za dobrovolné vyhynutí lidstva (VHEMT). V Německu a Británii též zaznívají hlasy žen, které odmítají mateřství kvůli změně klimatu. Čím své počínání odůvodňují?
Jak hnutí říká, skutečně dochází k šestému vymírání živočišných druhů na této planetě a důvodem je činnost člověka. Zároveň hnutí VHEMT konstatuje, že evoluce je nastavená tak, že občas se nějaký druh stane takzvaně exotickým. Což je přesná ekologická definice. Třeba králík v Austrálii. Druh se ocitne v novém prostředí, kam se nějak dostane nebo kam je zavlečen, v tom prostředí nemá konkurenci, prudce se namnoží a vytlačí místní druhy.

Říkají, že homo sapiens sapiens se chová v tuto chvíli jako exotický druh, a pokud chceme zachránit planetu a druhovou diverzitu, jediný rozumný způsob je odtud odejít. Tedy: přestaňte se rozmnožovat, přestaňte mít děti, protože tím zachráníte planetu. Pokud chceme omezit změnu klimatu, zastavit globální oteplování, pro pána krále nemějme děti.

Biolog a teolog Marek Vácha.

Biolog a teolog Marek Vácha.

LN Zřejmě s tím tak úplně nesouhlasíte.V Británii nedávno vzniklo hnutí žen i některých mužů „BirthStrike“, kteří doslova vyhlásili dětem stávku a nechtějí je přivádět na svět. Buď se bojí o jejich budoucí život, nebo tak chtějí zachránit planetu před klimatickou katastrofou.
Myslím si, že je to úplně špatně. Zajímá mě to jak ekologicky, tak teologicky. Z hlediska teologického je to zajímavé tím, že jde o pokus o návrat do biblického ráje, ovšem bez člověka. Problém přece není v tom, že by člověk existoval, ale že se chová určitým způsobem.

Produkujeme odpady, využíváme energii a podobně. Teologicky to nikdy nebylo a není postavené tak, že můžeme zlikvidovat hřích likvidací hříšníka. Samozřejmě, jde to, ale nemůžeme přece říct, že aby člověk zachránil zemi, přestane rodit děti.

LN Není to zkrátka otázka víry, ať je to osobní víra v cokoliv?
Filozof Rémi Brague říká, že novodobá božstva si dávají pečlivý pozor, aby se neprezentovala jako božstva. V rámci záchrany země je zde náhle imperativ nemít děti. Přísný. Která božstva žádají lidské oběti? Ve jménu matky země najednou říkají, že nesmíme mít děti, abychom zachránili svět. Vypadá to na první pohled velmi obětavě, moudře. 

V druhém plánu se nejedná o nic menšího než o to, aby náš druh odsud odešel jenom pro záchranu přírody. Věřím ale, že člověk má svou velkou hodnotu. Když chci zachránit planetu pro kudlanky nábožné a krásnoočka, chci ji zachránit také pro člověka.

Další teologický argument je, že se někdy mluví o světě stojícím na pokraji globálního konfliktu. Existuje argumentace, že tento svět má spoustu problémů, globální změnu klimatu, války, katastrofy a tak dále, a že by tedy bylo nemoudré a nezodpovědné do tohoto světa přivádět děti.

Marek Vácha, kněz a biolog

Římskokatolický duchovní, teolog, biolog, pedagog a spisovatel Marek Orko Vácha (52) je přednostou Ústavu etiky a humanitních studií 3. lékařské fakulty UK. Jako farář slouží v lechovické farnosti, je farním vikářem (kaplanem) římskokatolické akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora. Napsal řadu knih, v nichž propojuje duchovní a přírodovědný svět (Tančící skály: O vývoji života na Zemi, o člověku a o Bohu; Šestá cesta: O havranech, o liliích a o mnohem vzácnější cestě; Věda, víra, Darwinova teorie a stvoření podle knihy Genesis). Jednou z nejnovějších jsou Nevyžádané rady mládeži. Přezdívku „Orko“ získal ve Skautu (zkráceně „Orlí oko“).

LN Jaký je pohled církve?
Existuje na to velmi stará a moudrá odpověď: Kniha Jób. Job má absolutně děsivý život, těžkou nemoc. Teprve v závěru knihy se začne Jobovi dařit dobře a ukazuje se, že nic neudělal, celá kniha je protestem proti názoru, že nemoc je trestem za hříchy. Jób znovu zakládá rodinu a má tři dcery. Mohl by říct, že nechce, aby jeho děti zažívaly co on. Ale neudělá to. Poselstvím knihy je, že žádná doba není tak tragická, aby do ní nestálo za to přivést děti. Nikdy nejsou věci nastaveny tak zle, abychom se vzdávali rodiny.

LN Mluvil jste i o ekologické argumentaci. Ta spočívá v čem?
Je velmi jednoduchá. Je jistě úctyhodné, když se ženy rozhodnou nemít děti, ale protože je nás na planetě sedm a půl miliardy, je zřejmé, co se stane příští generaci. Otázka přírodního výběru. Pokud tyto ženy nebudou mít potomky, přijdou děti kohokoliv jiného. Z Afriky, z Asie. Děti žen, které to vnímají jinak. Z pohledu evoluční biologie je celkem zřejmé, jak tato myšlenka dopadne. Skupina, která se přestane množit, jde pryč.

Přece jenom, pokud náš druh za něco stojí, pokud my Evropané za něco stojíme, zůstane rození dětí základním biologickým imperativem.

LN Nabízí se otázka, jestli se dnes, alespoň v západním světě, nepřenesl vnější konflikt spíše do oblasti vnitřního prožívání, tedy zda nenabyl duševního nebo duchovního rozměru.
Nepochybně přenesl. Není to má myšlenka, ale evolučně se náš druh umí potýkat s celou řadou problémů: hlad, zima, nepřátelé. Opravdu se však zdá, že jeden problém nás přerůstá. Neumíme si poradit s blahobytem. Nikdy jsme to ve své evoluci nezažili. Říká se, že nutričně byl problém hladu u nás vyřešen až v padesátých letech. A generace padesátých let měla jediný úkol – aby děti vystudovaly. Dnes už je jídlo i studium – pro toho, kdo chce – vyřešeno. Najednou si vůbec nevíme rady s blahobytem a přemýšlíme, jak s životem dál nebo proč žít. Na straně druhé chci zopakovat, že každá doba měla své problémy a tento problém není neřešitelný. Není to prohrané.

LN Nezřídka si u své generace mladých všímám, že dostupné možnosti současného světa dokáží vyvolat chaos při hledání životního směru. Zkrátka nevíme, kudy přesně se vydat.
Je to tak. Řeknu teď svou myšlenku, takže berte nebo nechte být. Například Michelangelo šel v patnácti letech do ateliéru a vlastně už z něj nevyšel. Nebo Auguste Rodin. Najednou v dějinách máme řadu lidí, kteří šli za svou hvězdou. Dnes žijeme v době, která je extrémně agresivní. Právě v tom, aby nám vzala čas a rozptýlila nás. Žádná jiná doba tak agresivní nebyla.

Dnes to je na milimetrovém kliknutí myší, vůbec nemusíte odcházet z místnosti a jste rázem v jiných světech. Je těžší a těžší soustředit se. Věnovat se svému oboru, své cestě nebo tomu, co dělám, a být v tom dobrý. Ať je to cokoliv.

LN Mluvíte také o tom, že nás čeká zápas o podobu rodiny. Co tím myslíte?
Stala se zajímavá věc, která zde nikdy předtím nebyla. Rozsekli jsme lásku od sexu, sex od plození dětí, plození dětí jsme odsekli od rození a rození dětí od výchovy. Všechno to jsou oddělené věci. Zdá se mi ale, že dávají smysl pouze tehdy, když je architektura postavená dohromady.

LN Může zápas o rodinu přejít v rozklad rodiny jako jakési základní hodnoty?
Musel bych mít křišťálovou kouli, ale myslím, že ne. Možná je to mou profesní deformací evoluční biologií, ale domnívám se, že kyvadlo půjde zase zpátky.

LN Jaký je náš největší současný problém?
Pro mě není největším problémem ekologie 20. století Islámský stát, ale opravdu šesté vymírání živočišných druhů. Myslím, že za sto dvě stě let se na nás naši prapravnuci nebudou dívat jako na století Islámského státu, ale na století odcházení druhů.

LN Může dnešní mladá generace změnit směr?
Škarohlídi říkají, že žijeme v sobecké době konzumu, telenovel a podobně, a najednou tu máme věci, které by nikdo nepředpokládal. Objevuje se velké množství mladých lidí různého vyznání a kontextů, kteří chtějí převzít svůj díl zodpovědnosti za problém šestého vymírání a globálního oteplování. Nám se v osmdesátkách, za bolševika, smáli. Ale našli se nadšenci, kteří šli proti zdi, začaly vznikat Lipky a Rezekvítky a strany zelených. To nikdo nečekal. Znovu se ukázalo, že sázka na sobectví nevyšla.

LN Že bychom přece jenom nebyli jako Češi takoví škarohlídi?
My Češi máme pro mě něco velmi sympatického. Schopnost sebeironie, sebeshazování. Když se pak přispívá na dětskou onkologii nebo na cokoliv, dáváme docela slušné peníze. Nemyslím si, že je bitva prohraná. Jsme lepší, než si myslíme. Mám ve studentech, středoškolácích, vysokoškolácích, a v celé této generaci velkou naději. Najednou si překvapivě vybírají práci podle toho, jestli je baví. Mladá generace dorostla do vědomí, že jsou věci, které si nemohou koupit za peníze, a že když pojedou ve flanelce dobrovolně pomáhat na Šumavu, dává jim to smysl. Dají této dovolené přednost před potápěním se na Maledivách. To mi přijde sympatické. Mám velikou naději, že nastupující generace v sobě znovu objevuje smysl pro spiritualitu.

LN Co stojí za těmito změnami?
Tím, jak máme všeho dost, začínáme přemýšlet, co dál s životem. Odpor vůči církvi sice stále je, ale zdá se, že se začínáme ptát po „tom“ něčem nad námi, co nás přesahuje. Jsou teologové, kteří, když o tom píší, dávají velmi inteligentně tři tečky do závorky. Jakmile řeknete slovo Bůh, je to špatné. Každý už si něco představuje a většinou ne moc pozitivního. Papež František říká – podobně jako můj oblíbený biolog, tvrdý ateista Ed Wilson –, že problém ochrany přírody překračuje hranice všech církví, spojuje všechny lidi dobré vůle.

LN Je obava z příchodu globální krize opravdu opodstatněná?
Klima se mnohokrát dramaticky měnilo už dříve. Ale podstatná otázka – na kterou není odpověď, a kdo tvrdí, že ji má, hádá – zní: na kolik procent ke globální změně klimatu přispívá člověk? To, že globální změna klimatu existuje, není názor, ale fakt. Doby ledové přicházely a odcházely. Změny klimatu byly daleko drastičtější, než jsou dnes. Asi nikdy nebudeme vědět, nakolik tomu dnes pomáhá člověk, ale už samotný princip předběžné opatrnosti říká, že by si člověk přece jenom měl dávat pozor na vypouštění CO2 a podobně. Máme před sebou výzvu, která je obrovská a která tu ještě nebyla. Ale musíme se domluvit všichni. I s Ruskem a Čínou.

LN Nastane tedy utahování opasků?
Problém politiky je, že myslí v krátkodobých horizontech. Chcete vyhrát volby a třeba i ty příští, ale nikdy nemyslíte na víc než na deset let dopředu. Když si jedna strana řekne, že budeme myslet na budoucí generace, na svá vnoučata, přijde opozice a může říct: „My budeme klidně žít na dluh, nějak to dopadne.“ Křesťanství má výhodu v tom, že říká dva tisíce let stále totéž. Například že štěstí člověku nepřinese obklopení se hmotnými statky. Důležité je, že to říká bez ohledu na panující režim – ať komunismus, feudalismus, nebo kapitalismus.

Mám kamaráda, který je lesníkem na Šumavě. Ohledně kůrovce říkal: „Ať se rozhodne v Praze cokoliv, jestli to bylo dobré, nebo špatné rozhodnutí, zde poznáme za čtyřicet let“. Ale za čtyřicet let už nebude existovat ona strana, jméno ministra nebude nikdo znát. Příroda myslí v daleko delších časových úsecích. Církve celého světa, zdá se mi, ještě nevyužívají zcela svůj prostor, kde by k tomu mohly něco říct. Aby se myslelo těch padesát sto let dopředu.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na Lidovky.cz