‚Vyrazit ven je jediná forma oddechu, současná doba je přetechnizovaná‘

Lidovky.cz: Jak byste ve dvou větách popsal svou práci? 
Především inovujeme domácí prostředí formou vytváření nových a nečekaných zážitků na akcích. Místo hostesek zaměstnáváme mladé a krásné herečky, které dokážou vytvářet zajímavější situace než děvčata, která jsou „jen” hezká a milá. Pokud jde o festivaly, vždy vymýšlíme koncepty značkám přímo na míru. Například pro Becherovku jsme vytvořili koncept festivalového baru založeného na recyklaci starých lodních kontejnerů, které byly prořezány tak, aby připomínaly lázeňskou kolonádu. Tu jsme do festivalové zóny promítli pomocí vodního vřídla, kde se mohli návštěvníci ochladit nebo si jen tak zablbnout ve vodě. Drinky servírované v papírových kelímcích jsme navrhli párovat s na místě připravovanými masovými jednohubkami, které se servírovali na jedlých talířích, což dále odkazovalo na jedinečnou funkci Becherovky coby skvělého aperitivu/digestivu. Ještě než jsme se pustili do reklamy, věnovali jsme se pořádání koncertů zahraničních producentů elektronické hudby, kteří v Čechách do té doby nikdy nehráli. Přivezli jsme tak do vlasti poprvé hudebníky jakou jsou Jamie Woon, Mount Kimbie, XXXY, Kuedo a další. Naší misi bych jednou větou shrnul jako snahu kultivovat domácí prostředí v rámci vytváření nezapomenutelných offline zážitků.

Lidovky.cz: Zaměřujete nejvíce na generaci mileniálů, co vás k tomu přivedlo? Jaká specifika má tato generace, je těžké ji zaujmout?
Je to jednoduché, je to moje generace. Mileniálové jsou velmi nároční na zaujetí díky moderním technologiím a množství možností trávení volného času, které mají k dispozici. Musíte je proto zaujmout něčím nevídaným a ideálně i časově limitovaným. Funguje tzv. FOMO efekt, tedy fear of missing out, což bychom mohli volně přeložit jako strach z toho, že prošvihneme něco, o čem si budou naši vrstevníci povídat.

Lidovky.cz: Na co ze svých projektů jste nejvíce pyšní a na čem pracujete aktuálně?
Postavili jsme nejvyšší a nejdelší mobilní bar, který jsem kdy zaznamenal, a momentálně s ním objíždíme tuzemské festivaly. Byl to náročný projekt a díky osobnímu nasazení všech klíčových dodavatelů jsme to stihli odbavit v neuvěřitelném termínu pěti měsíců. Polovinu času zabraly přípravy a plánování, zbytek samotná výroba. Věřím, že projekt Captain Morgan: Port Royal je důkazem, že i v této malé zemi žije mnoho šikovných lidí, kteří makají srdcem a jsou schopni dotahovat i ty nejnáročnější projekty, které před nimi nikdo nedělal, v šibeničních termínech do zdárných konců.

Lidovky.cz: Můžete stručně popsat proces, od prvotního nápadu až k realizaci?
Od myšlenky ke smlouvě to trvalo dva roky, během kterých jsme v podstatě nevyvíjeli žádnou činnost a jen vyčkávali na rozhodnutí klienta. První krok v rámci realizace bylo partnerství se společností Tatra Trucks, která nám ochotně poradila s výběrem vhodného terénního vozu. Zpočátku se nám nedařilo vybrat nástavbářskou firmu. Oslovili jsme snad všechny tuzemské specializované společnosti, ale buď nám na rovinu řekli, že to pro ně není byznys nebo nám nabídly spolupráci za nesplnitelných finančních podmínek. Nakonec nás zachránilo setkání s šikovnými mladými Ostravany, kteří tou dobou právě kupovali halu ve Vítkovicích. Na základě našich požadavků vymysleli systém rozkládání a celkem vytvořili na 2 km svárů. Do projektu se zapojily přes dvě desítky dalších dodavatelů včetně anglické firmy, která dodala vojenské teleskopické stožáry, a rakouské firmy, která vymyslela systém projekčních plachet. Ty jsou stejně jako na plachetnicích kasatelné lanovým způsobem, i když jsou z projekčního materiálu. Dále jsme spolupracovali se skvělými sochaři, truhláři, elektrikáři, osvětlovači, stage designery, statiky a barmany.

Lidovky.cz: Kde berete inspiraci a vybavíte si nějakou zahraniční realizaci, u které jste si řekl, že je škoda, že jste ji nevymyslel sám? 
Takto vůbec nepřemýšlím, pokud mě nějaká zahraniční realizace zaujme, jsem jenom rád a beru si z ní inspiraci. Nejvíce mne inspiruje anglická, německá a belgická festivalová scéna. Svojí práci miluji a je mi současně i velkým koníčkem. Baví mě do Čech přinášet nové koncepty, a proto mi vůbec nevadí, když někde někdo vymyslí něco nového. Naopak.

Lidovky.cz: Myslíte při vymýšlení projektu na to, aby se dal aplikovat do různých prostředí? Přeci jen Metronome a High Jump jsou svým zaměřením docela rozdílné a cílí na různé publikum.
V rámci festivalů se snažíme vymýšlet pouze koncepty, které mají potenciál nápadem a provedením oslovit, co nejširší publikum nehledě na dramaturgii festivalu. Musí to být jednoduché na pochopení, nápadité a přitom dobře provedené. Náš cíl byl vytvořit spektakulární bar, který zároveň slouží jako hudební stage či vyhlídka, ze které ve výšce čtyř metrů sledujete dění na festivalu.

Lidovky.cz: Jaké jsou hlavní festivalové a hudební trendy současnosti? Co všechno se změnilo od doby, kdy jste chodil se svým tatínkem do klubu Radost FX, který tehdy provozoval?
Lidé se stále rádi baví, ale díky internetu a levným letenkám už toho viděli opravdu dost a je proto náročnější je něčím zaujmout. Dnešní doba je přetechnizovaná, denně na nás skrze telefon a počítač útočí nespočet různých sdělení. Celé to má za následek přetížení našich smyslů, kdy jednou z terapií může být vyrazit ven s přáteli a zažít útok na všechny smysly v reálu. Toto si naštěstí velmi dobře uvědomují i zadavatelé, kteří hledají netradiční cesty, jak vytvořit pozitivní asociace mezi památnými zážitky a svými výrobky.

Lidovky.cz: Jak na vás působí nároky vašich dnešních klientů? A je nějaká zakázka, kterou byste nikdy nevzali?
Z mého pohledu dnes klienti hledají čím dál více nápaditá řešení a jsou otevřenější spolupráci s menšími studii, což nám ve výsledku jenom pomáhá. Naší specializací je zaujmout mladé lidi v jejich přirozeném prostředí (bar, klub, festival), kde máme stále mnoho nápadů. Za pět let existence na trhu jsme dostáli všem našim závazkům a vždy se snažili přinést i něco nad rámec schválených rozpočtů. Cítím, že se tato snaha začíná vracet a krom náročnějších projektů dostáváme i více důvěry ze strany zadavatelů, čehož si nesmírně vážím.