16. února 2019 5:15 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

Vysněnou roli mám, ale nemůžu ji prozradit. Zakřikla bych to, říká operetní pěvkyně

Martina Šnytová | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Martina Šnytová | foto: Archiv Martiny Šnytové

Před publikum poprvé vystoupila ve čtyřech letech, od té doby získala několik cen a stala se přední českou operetní pěvkyní. „Když jsem jako malá zahlédla mikrofon, musela jsem to zkusit. Zážitek to byl perfektní, poprvé jsem okusila pocity štěstí z veřejného vystoupení a „děkovačka“ stála za to,“ říká v rozhovoru pro server Lidovky.cz Martina Šnytová.

Martina Šnytová
Martina Šnytová


Lidovky.cz: Čím jste chtěla být jako malá? Snila jste už tehdy o tom, že budete zpěvačkou?
Jako malá holka jsem chtěla být lékařkou podle vzoru své tety. Chtěla jsem pomáhat lidem a mít červený diplom z Karlovy Univerzity. Když se kouknu zpátky do minulosti, tak většina mých hraček byli poníci a dětské lékařské potřeby. Tehdy mému “ošetření” neunikl nikdo. A vidíte, dnes je všechno trochu jinak.

Lidovky.cz: Kdy a jak jste se dostala ke zpěvu?
Byla jsem poměrně živé dítě, které se ničeho nebálo. Cokoli jsem slyšela, jsem zkusila zaintonovat a když mi doma řekli: Martinko zazpívej, tak jsem se uklonila a spustila. Za to, že mě v pěti letech máma přihlásila do lidové školy umění může také můj strýc, který ve mě tenkrát viděl pěvecký potenciál. Jsem vděčná, že i díky němu můžu dělat tuto krásnou profesi.

Lidovky.cz: Když nezkoušíte, nezpíváte nebo nemáte představení, čím trávíte nejčastěji čas?
Jsem člověk, který je zvyklý si v práci sáhnout na dno. Ve zkouškovém procesu neumím moc odpočívat nebo “vypnout” a po premiéře jsem zase úplný opak, nedělám pak prakticky nic, jenom se „válím“ a odpočívám. Hodně relaxuji u uklízení a nakupování, to mě opravdu baví. Jinak svůj volný čas moc ráda trávím s přítelem Ivanem a rodinou.

Martina Šnytová

Přední česká operetní pěvkyně, muzikálová zpěvačka a herečka a sólistka Národního divadla moravskoslezského (NDM). V roce 2007 získala Cenu Jarmily Novotné a stala se finalistkou Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech. V roce 2011 získala širší nominaci na Cenu Thálie za roli Káči v muzikálu Divotvorný hrnec a v dalších letech pak tři úzké nominace na Thálie za její mimořádný jevištní výkon v roli Heleny Zarembové v Polské krvi (2012), za titulní roli v Krásné Heleně (2013, s přihlédnutím k roli Evelyn ve Fantomovi Londýna) a za roli Fanny Briceové v muzikálu Funny Girl (2015). V roce 2017 získala Cenu Jantar za roli “Já” v muzikálu Rebecca. V Národním divadle moravskoslezském hostuje od roku 2003, angažmá v operetě a muzikálu získala v roce 2007 a o rok později se stala jeho sólistkou. Martina je absolventkou sólového zpěvu na Janáčkově konzervatoři u Elišky Pappové a ve studiu pak pokračovala na Fakultě umění Ostravské univerzity, kterou absolvovala v květnu 2012.

Lidovky.cz: V kolika letech jste poprvé předstoupila před publikum? A pamatujete si, jaký jste z toho měla zážitek?
Myslím, že to bylo na nějaké letní dovolené. Byli mi čtyři roky a hrála tam živá hudba. Vůbec poprvé jsem zahlédla skutečný mikrofon, takže asi chápete, že jsem své štěstí musela zkusit. Zážitek to byl perfektní, poprvé jsem okusila pocity štěstí z veřejného vystoupení a „děkovačka“ stála za to.

Lidovky.cz: Míváte trému, nebo jste maximálně soustředěná anebo si ji nepřipouštíte?
Takový mírný pocit trémy mám vždy a myslím si, že je to tak správně. Přispívá k tomu i fakt, že čím je člověk starší a má vícero zkušeností, má taky větší pocit zodpovědnosti. Tento pocit mám vždy jen těsně před představením, anebo koncertem, ale jakmile to „vypukne“, zapomenu na vše a jsem jako ryba ve vodě.

Lidovky.cz: Jste spíše introvert nebo extrovert?
Od každého trochu. V divadle jsem extrovertní typ, ale v soukromí spíše pravý opak. Nemám ráda velké množství lidí na jednom místě, ale učím se to zvládat. 

Lidovky.cz: Máte ráda ticho?
Miluju hudbu a pocit, když mě naprosto pohltí. Stejně tak mám ráda ticho, zní taky tak krásně.

Lidovky.cz: Pocházíte z Beskyd, jak jste kromě zpěvu trávila v horách dětství?
Výhodou bylo, že jsem byla neustále někde venku. Na kolech jsme s kamarády jezdili z jedné vesnice do druhé. S babičkami a dědou jsme zase chodili na houby a borůvky. Někdy bych chtěla vrátit čas, protože jsem měla překrásné dětství.

Lidovky.cz: Kromě operety hrajete také v muzikálech. Co vás baví víc?
Vlastně je to teď trochu naopak. Kdysi se víc dávaly operetní tituly, později to bylo půl na půl a nyní převažují zase muzikály. Baví mě oba žánry. Jsou si velice podobné, jen má každý z nich svá specifika a pravidla, která je třeba dodržovat. Možná mě nyní více přitahují muzikálová představení, ale možná to bude tím, že jsem jimi teď více ovlivněna. V příští sezóně ale budeme v Národním divadle Moravskoslezském (NdM) dávat také operetní titul, na který se už teď moc těším.

Lidovky.cz: Máte angažmá v Národním divadle moravskoslezském. Vyhovuje vám to tak? Neuvažovala jste o „volné noze“?
V NdM hostuji od roku 2003 a v angažmá jsem už od roku 2007, to je už poměrně dlouhá doba. Potkali mě zde a stále potkávají nádherné divadelní zkušenosti. Díky angažmá jsem měla také možnost vybudovat si kvalitní repertoár, a to jak na poli operety, tak muzikálu. Nikdy mi do klína nespadlo nic samo a zažila jsem tady jak časy slunečné, tak i pár těch zamračených, ale vždycky jsem se snažila na sobě neustále pracovat a takto se to snažím udržovat stále. Angažmá si tedy moc vážím a myslím si, že když máte kvalitní soubor, můžete dělat kvalitní divadlo. Dnes je velký trend dělat konkurzy a zvát hosty. Je to vlastně dobrá cesta, jak soubor oživit anebo poznat nové tváře. Často je ale v těchto tvářích vidět únava z neustálého cestování, což je údělem bytí na “volné noze.” Finančně je to asi možná výhodnější cesta, ale nikdy nevíte, zda vás obsadí, či nikoli. Jestli se touto cestou někdy vydám, zatím netuším.

Lidovky.cz: Jak často musíte v týdnu zpívat a udržovat si hlasivky v kondici?
Zpívám prakticky denně, hlavně když zkouším anebo hraju. A když nezkouším, stejně cvičím doma a učím se nová hudební čísla. Hlasivky jsou sval, který musíte neustále cvičit. Ddůležité je taky umět mlčet, odpočívat, dodržovat hlasovou hygienu, a hlavně mít dostatek spánku.

Lidovky.cz: Předpokládám, že se také musíte hlídat, abyste neonemocněla... Máte na to nějaký recept, jak se nachlazení vyhnout?
Nemoc a nachlazení je noční můrou snad všech zpěváků. Snažím se v takových obdobích dopovat vitamíny, zázvorem a když to jde, vyhýbám se místům, kde bych se mohla nakazit. Tohle se ale naplánovat mnohdy nedá.

Lidovky.cz: Když zrovna nehrajete a nezpíváte, chodíte se dívat na kolegy, jak jim to jde?
Určitě se nechodím dívat na to, jestli to někomu jde nebo ne. Chodím se dívat na různá představení všech žánrů jako normální divák. Ráda se obohacuji o nové zážitky.

Lidovky.cz: V Ostravě žijete od svých 15 let. Máte tady svá oblíbená místa? Jak se dívka z hor sžije s větším městem?
Ostravu mám jako město opravdu ráda. Sžila jsem se s ním tehdy velmi rychle. Nejen kvůli oblíbeným místům, ale také kvůli lidem, které jsem tady poznala. Pro mladou holku z malého města v horách byla tehdy Ostrava úplně nový svět se spoustou obchodních center, takže si asi umíte představit, za co jsem utrácela své první divadelní výdělky.

Lidovky.cz: Většinou se herců novináři ptají, jestli mají nějakou vysněnou roli a oni ji většinou opravdu mají. Jak jsou na tom muzikálové a operetní zpěvačky? Existuje role, kterou byste si přála hrát?
Neprozradím, protože jich je už více, a ještě bych si je zakřikla. Jen doufám, že mě jich do budoucna čeká ještě celá řada.

Lidovky.cz: Jaký máte vztah ke zvířatům? Máte nějaké?
Zvířecí tvory mám moc ráda, sama totiž jednoho takového tvora doma mám. Je to ruská modrá kočka a jmenuje se Fialka. Život je s ní bohatší a je skvělá.

Lidovky.cz: Sledujete politickou situaci ve světě? A co si o ní myslíte?
Spíše okrajově, samozřejmě se zajímám o to, co se kolem mě děje, ale že bych šla více do hloubky, to zase ne. Když mě něco opravdu zajímá, zeptám se povolanějších.

Lidovky.cz: Co je podle vás největším problémem?
Jednoznačně arogance moci.

Alena Pecháčková

Autor

Alena Pecháčkováalena.pechackova@lidovky.czČlánky

Najdete na Lidovky.cz