Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Jak se změnila ulice? Za totáče ti lidi pomohli, dnes tě okradou, říká ,bezdomovec’

Lidé

  7:12
PRAHA - Když ho potkáte na ulici, rozhodně ho nepřehlédnete. Výrazné líčení, dlouhé řasy, umělá piha na tváři nebo cinkající bižuterie. Na podpatcích mu to jde lépe než leckteré ženě. Aby taky ne, když se prostitucí živil od svých čtrnácti let.

Karim žil na ulici od čtrnácti let. foto: Michal Cetkovský

Tehdy Karim odešel dobrovolně z domova a vydal se do Prahy. V jejích ulicích nakonec strávil s přestávkami 26 let, během kterých se nakazil virem HIV. Ten mu paradoxně „pomohl“ se odtamtud dostat. Co pomáhá bezdomovci přežít? „Drogy a alkohol, jde to ruku v ruce. Jen 2% lidí jsou čistý, a ti to mají nejtěžší,“ říká celebrita mezi bezdomovci. Polovina z nich ho nesnáší, té druhé pomáhá se z ulice dostat. Ze zásady lidem tyká, protože to podle něj umožňuje bezprostřední komunikaci. Jinak tomu nebylo ani v rozhovoru pro server Lidovky.cz, ve kterém promluvil o tom, jak se ulice Prahy a pohled na bezdomovectví změnily od dob totality.

Lidovky.cz: Bylo dřív lidí bez domova méně?
Bylo jich míň, ale hlavně nebyli vidět.To protože byl paragraf příživa (zrušen po roce 1989, pozn. red.) a tys musela pracovat. Oficiálně byla na ulici necelá tisícovka lidí. Teď je to čtyřnásobek toho, co je jinde.

Lidovky.cz: Na ulici jsi začínal, když ti bylo čtrnáct. Bylo by to dnes jiné?
Rozhodně. Je to hlavně tím, že se lidi mění k horšímu. Když jsi byla za totáče na ulici a něco se ti stalo, tak ti šla spousta lidí pomoct a bránit tě. Dneska tě někdo okrade a ty lidi se přidaj, protože je to pro ně jednodušší než jít na charitu. A ještě ti vynadaj za to, že ses nechala okrást. Tohle se hrozně změnilo. Tehdy jsi věděla, kdo tě ochrání a pomůže ti, dneska lidi nemaj důvěru.

Lidovky.cz: Takže se dá říct, že být bezdomovcem dnes je těžší, než to bývalo?
Jo. Na jednu stranu je na ulici všechno jednodušší – svoboda, nikdo tě nebuzeruje, nemusíš chodit do práce, co si zajistíš, to máš. Nikdo ti ale nic na tácku nepřinese. A závist je tam vidět mnohem víc než v normálním světě. Když seš na ulici chytřejší než někdo jiný, dostaneš to sežrat. Lidí nevidí, cos pro úspěch musela udělat, ale jen to, co z toho máš. Kvůli tomu tě oberou i lidi, který znáš.

Karel Lampa

Narodil se na Slovensku, ještě jako malý se však s rodiči přestěhoval do Brna. Ve čtrnácti letech se rozhodl, že nechce protekci svých rodičů (jeho otec byl šéfem zpěvohry brněnského Národního divadla), a odjel do Prahy. Tam žil na ulici 26 let, z toho sedm let byl na pervitinu. Živil se také jako prostitut. Při této práci ho jeden z klientů záměrně nakazil virem HIV. Nyní je Karimovi pětačtyřicet a žije s přítelem na ubytovně. Jak sám říká, jeho drogou už není pervitin, ale jeho práce. Hraje v divadle, kreslí obrazy, pracuje jako průvodce v rámci projektu Pragulic nebo jezdí do škol vzdělávat ostatní.

Lidovky.cz: Jak je na tom Česká republika v porovnání s ostatními státy v Evropě, co se týká bezdomovectví?
Praha je na pátem místě, co se týká počtu bezdomovců. První místo mají český holky, který provozujou sexuální služby, druhý drogy a třetí heteráci pro klienty.

Lidovky.cz: Proč jsou české ženy tak žádané?
Jsou přizpůsobivý a většina cizinců říká, že naše ženský jsou nejhezčí. A mají to často jako přivýdělek, hodně z nich jsou studentky.

Celebrita mezi bezdomovci, nebo pirát z Karibiku?

Lidovky.cz: U mužů je to podobně? Čím se poptávka mění?
To je dáno dobou. Tehdy kluci třeba živili rodinu, dneska si to vybírají jako „vedlejšák“. Za totáče jim bylo deset až patnáct, teď se to posunulo na patnáct až devětadvacet.

Lidovky.cz: Ceny zůstávají?
Dřív se platilo víc. Dneska jdou holky v podstatě za cokoliv. Rozdíl je v tom, jestli jde o podnik nebo o ulici. Nejen v cenách, ale podnik je zároveň ochrana - jsou tam kamery, smlouva, můžeš odejít. Venku nevíš, co se stane. Proto dřív byli pasáci a dnes už jich tolik není.

Lidovky.cz: Mění se pohled lidí na bezdomovce?
Rozhodně. Hlavně taky na prostituci, na policajty, na mafii. K tomu přispívaj i ty naše prohlídky, lidi si začnou uvědomovat souvislosti a všímat si jich. Stejně tak tomu pomáhají média a dokumenty jako třeba Katka, PragueNight nebo My děti ze stanice ZOO, protože se tam o tom mluví.

Lidovky.cz: Mají mezi sebou bezdomovci nějaká nepsaná pravidla?
Pokud ublížíš dítěti, máš problém. Když si někdo na něco hraje, má problém. Pokud budeš oficiálně handicapovaná, budou ti bezdomovci pomáhat a chránit tě. Jakmile ví, že to hraješ, ublíží ti. Stejně tak lidi ví, kde se můžou pohybovat, ale i kde jsou mafie nebo policajti, se kterejma se musíš domluvit, abys tam mohl bejt. Proto jsou třeba lidi na Karlově mostě VIP, a to tam přitom jenom klečí.

Umělé řasy kupuje na Václavském náměstí. Prsteny jsou jeho vzpomínky.
Při svých prohlídkách Karim ukazuje lidem Prahu z jiného úhlu pohledu.

Lidovky.cz: Není celá situace ohledně bezdomovectví v Česku začarovaný kruh? Že společnost neví, co s tím má dělat?
Je to pravda, protože oni většinou netouží po pomoci. A pokud jim dáš peníze, tak je stejně prochlastaj. Jeden ze sta je šťastnej, když mu dáš něco k jídlu. Ostatní ti to omlátí o hlavu, protože je v podstatě degraduješ. Tu změnu musí chtít ty lidi sami, jinak s tím nikdo nic neudělá. Společnost se sice snaží, ale vždycky je to něco za něco – přestaň chlastat, dostaneš jídlo. A na to lidi řeknou „ne“. Pak potkáš toho jednoho, kterej je čistej, slušnej, nedělá problémy, nefetuje, nepije, čistí ulice nebo prodává Novej prostor. Ale tím, že stejně bydlí na squatu, je pro společnost stejnej jako feťák, alkoholik nebo dealer, byť má IQ 180. Takže si i ostatní řeknou „proč bych se vracel, když mám tady charitu a kontejner a to mi stačí“.

Lidovky.cz: Kdybych mezi vás přišla jako nová a nikoho neznala, co bych musela udělat pro to, abyste mne přijali mezi sebe?
Otipujou si tě. Rozhovorem s tebou zjistí, co od tebe můžou čekat. Vedle mě na Hlaváku postavili tašku s věcma, odešli a čekali, co udělám. Jakmile zjistí, že jim pohlídáš věci, pomůžeš jim psychicky, ochráníš je, tak ti pomůžou a budou tě učit. Pokud bys ale ztratila jejich důvěru, skončila bys sama.

Projekt Pragulic

Pragulic je sociální podnik, který vznikl v roce 2012. Zájemcům umožňuje poznat město očima lidí bez domova. Ty zaměstnává jako průvodce. Kromě klasických prohlídek si mohou lidé vyzkoušet například to, jaké to je být bezdomovcem na 24 hodin. Kromě Prahy má organizace nově pobočky i v Olomouci a v Českých Budějovicích. Karim s ní spolupracuje od samého začátku.

Lidovky.cz: Většina současných projektů pomáhajících sociálním menšinám je relativně mladá. Jak to fungovalo dříve?
Tyhle projekty dřív vůbec nebyly. Když jsem byl na ulici, dalo se spíš spolupracovat s charitama, což dělaly třeba sestry, misionářky nebo salesiáni, který to vlastně dělaj dodneška. Ale to bylo všechno.

Výrazné líčení a oblečení z charity. Není to image herce, ale výraz osobnosti.

Lidovky.cz: Virem HIV tě nakazil záměrně klient. Co se ti honilo hlavou?
On se tím bavil a byl rád, že to může předávat dál. Já jsem si řekl, že to je něco, co mi pomůže z toho byznysu odejít. Vzal jsem to jako zpětnou vazbu a řekl jsem si, že tím můžu pomoct sobě a zároveň se revanšovat společnosti. Teď jsem nejvzornější pacient.

Lidovky.cz: Takže nejsi ten typ člověka, který by se zhroutil?
Ne. Občas mi je hůř, ale pak si řeknu, že je to zbytečný. Mám tady ještě spoustu nedořešených věcí a když to přijde, tak to přijde.

Lidovky.cz: Jako průvodce pracuješ už pět let. Nenudí tě to?
Vůbec. Baví mě lidi, který jezdí. Pokaždý se těším, co budou chtít vidět, jak se budou chovat, co je zajímá. Nechodí tam z nudy, ale protože se chtěj něco dozvědět. Nezevšednělo to a pořád mě to nabíjí. A překvapuje mě, že mladší ročníky mají víc informací než lidi, kteří už něco zažili.

Lidovky.cz: Na prohlídkách řeknete spoustu kontroverzních informací, které by se neměly dostávat ven...
Hodně věcí je veřejný tajemství a půlka lidí ty věci ví. Často mi přijdou lidi, informátoři, který znám a sami se zapojí do prohlídky. Nepoužívám jména a od různejch zdrojů vím, co můžu a nemůžu použít.

Lidovky.cz: Máš nějaké negativní recenze?
Spousta lidí si stěžuje, že ty prohlídky nejsou s drogama a sexuálníma službama (smích). Ale špatný to bylo jen dvakrát, z toho jedna byla televize, která to celý překroutila. Většina lidí si ale potom, co vidí věci na vlastní oči, uvědomí, že měli klapky na očích.

Lidovky.cz: Tvoje prohlídky jsou hodně teatrální. Je to kvůli tomu, že jsi herec, nebo je to opravdový Karel Lampa?
Není to maska nebo herectví. Říkám to tak, jak jsem to zažil, se sebeironií, což málokdo dokáže. Spoustu lidí baví to, že se dokážu přizpůsobit jakýmukoliv dotazu a neříkám „no comment“. A navíc - kterej průvodce ti nabídne, že tě při prohlídce nosí na zádech nebo tě doprovodí až domů?

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...