KAŠPÁREK: Konečně pátek? Zakážu si myslet na práci, víkend patří rodině |
Takové cestování má své výhody. Čtu si, poslouchám hudbu nebo si pouštím videa z internetu. I tento text píšu ve vlaku. V sobotu mám dokonce celé kupé sám pro sebe. Natáhnu si nohy na protější sedačku a odpočívám.
Konečně teplo. Miluji teplé letní počasí. Rád si užívám volné neděle a nejradši mám ty slunečné, vonící čerstvě posekanou trávou. Naše venkovská zahrada je totiž tím nejkrásnějším místem k odpočinku. A nemusí to být jen blažené nicnedělání a povalování na slunci. I když to si dopřávám moc rád a několikrát za den. K neděli na zahradě patří i práce. To je můj sport. Šťastní prý můžeme být tehdy, když činnost kterou právě vykonáváme je nám zároveň odměnou. Teprve ve svých padesáti letech jsem dospěl k poznání, že nejblíž tomuto ideálu jsem při práci na zahradě. Objevil jsem radost v tak obyčejné práci, jakou je zalévání. Žádné automatické závlahové systémy. Rozmotám hadici a mám čas prohlédnout si skrytá zákoutí, vidět jak kapky stékají po listech, cítit vůni květů a obdivovat jejich krásu.
Konečně volná koupelna, říká moje žena v neděli večer. A já se jí nedivím. Byl jsem tam minimálně hodinu. Dělal jsem si totiž nehty. Cože? Nehty? Ano, mám totiž takovou zvláštní zálibu, lakuji si nehty. Přesto, že jsem celkem normální heterosexuální muž, zalíbil se mi tento způsob zdobení těla. Tetování ani piercing se mi nikdy nelíbily, ale na nehtech můžu uplatnit svou preciznost. Možná je v tom i špetka skryté touhy po dokonalosti, která je tak pošetilá a zcela nedosažitelná.
