24. srpna 2019 5:35 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

Zahradník Fous: Stromy se zavlažovacími vaky jsou jako pacienti na infuzi

Dlažba odvádí vodu, plochy rabátek jsou miniaturní a architektonické řešení se... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Dlažba odvádí vodu, plochy rabátek jsou miniaturní a architektonické řešení se... | foto: Slavomír Kubeš, MAFRA

Kdyby se stromy mohly sbalit, utekly by z měst do lesů. Žít s námi je opravdu peklo. Už teď to vypadá, že mají připravené evakuační zavazadlo a­ chystají se vyrazit. Ve městech se totiž objevily zavlažovací vaky.

V poslední době se snažíme stromy korumpovat vodou, zda-li by to s námi ještě jednou nezkusily, případně to nevydržely o trochu déle. Kdo cestoval kdy po USA, tomu jsou pytle s vodou jistě povědomé. Do Evropy se dostaly přes Velkou Británii a ­v ­posledních dvou sezonách se staly hitem českých měst. Neuvěřitelné se stalo skutkem. Naše společnost dospěla k závěru, že stromy potřebujeme, a rozhodla se je zalévat s pomocí jednoduchého patentovaného produktu, totiž pytli s vodou. Je to dobře? Co to udělá?

Jak prosté!

Nad každým produktem se vznáší otázka. Funguje to? Americký nápad napodobovaný dalšími firmami je založen na technologii trysky zvolna uvolňující vodu gravitační cestou minimalizující tak odpar a cílící vodu přímo ke kořenům stromů, které jsou nejaktivnější v hloubce kolem 40 cm. Potud je nápad geniální, prostý.

Ondřej Fous

Vymyslet trysku, jež se nebude ucpávat a ­přitom bude pomalu kapat, není tak jednoduché. Domnívá-li se někdo, že stačí propíchnout špendlíkem igelitový pytel s ­vodou, může to zkusit. Celý nápad směřoval k jednomu jedinému cíli: zvýšit procento ujmutých stromů po výsadbě. Tento problém trápí všechny země světa a ­zálivka je jeden z klíčových faktorů.

Ujmout strom ve městě je čím dál obtížnější. Stále sofistikovanější kotvení, ochrana báze kmene proti mechanickému i chemickému poškození či budování prokořenitelných prostorů jsou horkým tématem. Už dávno padla někdejší pomyslná hranice, že cena výsadby nemá být vyšší než cena výpěstku. Škody způsobované vandalismem a městským životním stylem lidí jsou vysoké, ale stromy natolik žádané, že se dělá stále víc pro to, aby měly šanci s námi žít. Ptáte-li se, proč je náš životní styl natolik nekompatibilní se stromy, ptáte se správně. Zatím děláme vše pro to, abychom se nemuseli uskromnit, a ­přitom s námi nějaké stromy žily. Je to podobné jako zeleninu pěstovat na střechách a na polích stavět supermarkety se zeleninou.

Pytel spasitel

Pytel s vodou pomůže nově vysazenému stromu s ujmutím. Bezesporu. Dokonce, správně umístěn, pomůže i velkému stromu po přesazení. Proces ujmutí trvá několik let a je tím kratší, čím lépe jsme připravili místo pro strom z­hlediska jeho dlouhodobé perspektivy. Přijde-li vám to jako přehazování peněz z jedné hromádky na druhou, je to úvaha správná. Pokud šetříme, a neřešíme příčiny, sázíme stále nové stromy a ty neustále hynou. V uličních stromořadích velkých měst můžete vidět, jak během patnácti let sází správa zeleně již šestý stejný strom na stejné místo. 

Každé ráno pak přijde paní Vomáčková se svým pejskem, pak pan Novák a potom tenhle a­ tamhleten a svorně šestý strom umočí. Vysadíme tedy strom sedmý. Pytel s vodou bude ředit, to bezesporu pomůže, ale hlavně zabrání moči na cestě k bázi kmene. Po odstranění pytle v dojmu ujmutí se můžeme opět dívat, zdali strom stihl překořenit mimo oblast psí dávky, nebo nikoliv. Podle toho buď uschne, nebo přežije.

Spasí pytel staré stromy? Ne. Může je i zabít. Například udržování vlhkosti na bázi kmene starých stromů je pozvánkou na festival dřevokazných hub, které aktivitu lidských pečovatelů velmi ocení. No a co strom mladý, již ujmutý, nepomůžeme mu? To je dobrá otázka. Proč mladé, již ujmuté stromy trpí suchem? Vyvolává to další otázky. Je sucho mimořádné, a tak musíme pomoci? Přejde to a bude zase pršet? Není to rakovina léčená aspirinem? Neudělal někdo něco špatně? Případ od případu se budou odpovědi odborníků lišit a je to tak správně.

Je mnoho míst, kde byly stromy nemilosrdně zakopány, a nikoliv vysazeny. Člověk, který takové sázení schválil či provedl, způsobil společnosti značnou škodu, protože očekáváním byl velký, vzrostlý a zdravý strom. Dnes jeho pozici zabírá živořící mrzák, kterého udržujeme při životě jako pacienta na kapačkách. Je chvályhodné, že se chováme ke stromům s etikou živých tvorů. Shodně chvályhodné by ovšem bylo ptát se, kdo stromy do takovéhoto stavu nechal dojít. My všichni jsme byli nevšímaví ke stromům? V lesích jako v ulicích?