Filip Topol se narodil 12. června 1965 v Praze jako mladší syn českého dramatika a básníka Josefa Topola a vnuk velkého českého spisovatele Karla Schulze.
Již ve svých třinácti letech v roce 1978 založil se svými spolužáky ze základní devítileté školy (bubeníkem Davidem Skálou a baskytaristou Janem Hazukou) hudební skupinu Psí vojáci. Záhy s ní vystoupil na Havlově Hrádečku, to mu bylo čtrnáct. Legálně, byť s problémy mohli koncertovat až od roku 1986, první EP desku vydali v roce 1989.
Filip Topol pracoval do roku 1990 jako programátor, pak se již živil hudbou. Od té doby vydal na dvacet desek, některé samostatně, v roce 1994 hrál hlavní roli v celovečerním filmu Žiletky (rež. Zdeněk Tyc). Jeho tvorbu doplňují drobné prozaické texty: raná próza Mně 13 a cestopis Karla Klenotníka Cesta na Korsiku. V nakladatelství Revolver Revue se chystá vydání jeho kratších próz z osmdesátých let.
Už po třicítce stanul kvůli alkoholu na prahu smrtiJeden z nejcharismatičtějších českých rockových hudebníků Filip Topol zanechal nesmazatelnou stopu v duších několika generací posluchačů. Muzikant z umělecké rodiny vtiskl svoji pečeť především legendární pražské undergroundové skupině Psí vojáci, která fungovala přes 30 let. A když se Psí vojáci, jejímž největším hitem jsou asi Žiletky, letos vrátili po více než roční pauze na pódia, byla jejich vystoupení beznadějně vyprodaná. Topol se přitom v posledních letech uklidnil, už to nebyl bard, po jehož prstech zůstávaly na klávesách krvavé šmouhy. A v textech Psích vojáků nahradily ponurou atmosféru plnou beznaděje pozitivnější motivy včetně lásky. Na koncertech to ale pořád uměl "rozbalit". Důležitý moment přišel krátce po třicítce, kdy Filip Topol stanul kvůli alkoholu na prahu smrti. "Chlast mi moc dal a nezavrhuju ho, jenom už mám svoje vypito, patřilo to k určité etapě života, a ta je pryč," shrnul to později. Kromě Lukáše Pollerta a mnoha dalších lékařů mu prý život zachránil Wolfgang Amadeus Mozart. "Sílu mi dodávala přítelkyně, rodina, lékaři, ale z nocí na nemocničních chodbách a kuřárnách mě vysekal on," vzpomíná Topol na martyrium operací, při nichž mu lékaři odebrali půlku slinivky a dobu, kdy opustil své alter ego, odevzdaného opilce jménem Kilián Nedory. Začal navíc hlouběji studovat Mozartova díla. "Viděl jsem ty skuhrající lidi, kterým je všechno těsné, na všechno nadávají... Tak jsem se odstěhoval do 18. století," řekl romantik Topol o návratu z nemocnice. Nadaný skladatel a klavírista byl velkým obdivovatelem barokní hudby, největší zájem v něm vyvolával geniální rakouský rodák. Bylo tak možné vidět rockera Topola, kterak hraje v kostele na varhany vlastní pojetí jeho skladeb. Klasiku měl ale rád už dřív, Bacha i Beethovena poslouchal ještě na škole. První veřejné vystoupení absolvoval syn dramatika a chartisty Josefa Topola (a mladší bratr spisovatele Jáchyma Topola) jako sotva třináctiletý u tehdejšího disidenta Václava Havla na Hrádečku, kde dělal předzpěváka skupině Plastic People of the Universe. Týž rok dal Filip Topol se spolužáky Janem Hazukou (baskytara) a Davidem Skálou (bicí) dohromady kapelu Psí vojáci, kterou nazvali podle indiánských válečníků z románu Thomase Bergera Malý velký muž. Když přitom tehdejší náctiletí - dnes by se řeklo teenageři - zhudebňovali poezii, nehledali inspiraci u Václava Hraběte jako třeba Vladimír Mišík. "Dítě s temnotou v hlavě" Topol sáhl raději po německé středověké poezii v překladu Ivana Wernische a v textech se tak objevily například verše "Jsem tady, nevím na jak dlouho/musím umřít, nevím kdy/putuji a nevím kam". A náladě slov odpovídala i Topolova hudba. "Když jsem v nějakých šestnácti skládal Baroko v Čechách na bráchův text, byl jsem úplně vyřízený z komunismu... Chtěl jsem psát tak temnou hudbu, že si z ní všichni komouši podřežou hrdla," vzpomínal po letech Topol, pro kterého se za minulého režimu zakázaní Psí vojáci stali osudem. "Co bych asi tak mohl dělat, kdybych kapelu rozpustil? Vždyť nic jiného neumím a pořád mám v sobě čerta. Je to moje jediná možná cesta," řekl před třemi lety v Respektu. Dlouhá léta přitom mohli Psí vojáci hrát pouze na soukromých akcích. Už po jejich prvním vystoupení v listopadu 1979 na Pražských jazzových dnech totiž zpozorněla Státní bezpečnost. "Na první tři výslechy jsem musel jít s mámou, protože jsem neměl ještě občanku," vzpomněl kapelník skupiny, která z podzemí vystoupila v polovině 80. let jako P.V.O. (Psí vojáci osobně). První desku se čtyřmi největšími "peckami" (Psycho killer, Žiletky, Marilyn Monroe, Sbohem a řetěz) vydali v roce 1989. První dlouhohrající album Nalej čistého vína, pokrytče vyšlo Psím vojákům v roce 1991. A poslední, jedenáctou studiovou desku nahrála kapela, jež uměla proniknout hluboko do podvědomí posluchačů, před deseti lety. Filip Topol se ale prosadil i jinde - zahrál si hlavní roli ve snímku režiséra Zdeňka Tyce Žiletky (1994), objevil se i ve zfilmované verzi románu Sestra jeho bratra Jáchyma (2008). Topol byl úspěšný také jako sólový muzikant nebo autor scénické hudby. |
