„Zpráva o úmrtí mého dlouholetého kolegy a přítele Tomáše Ježka mne velmi zarmoutila. Má velkou zásluhu na naší ekonomické transformaci a na úspěšném průběhu a výsledcích privatizace,“ řekl serveru Lidovky.cz Václav Klaus. „Mrzelo mne, že se mi v jisté chvíli začal politicky a později i lidsky vzdalovat a jeho pozdější zahořklost mne velmi trápila.“
Kuponovka měla jen jednu chybu, říkal v rozhovoru jeden z jejích otců Ježek |
„Zemřel člověk, který upřímně věřil své práci a jejímu smyslu,“ vzkázal pro server Lidovky.cz prezident Miloš Zeman přes svého mluvčího Jiřího Ovčáčka.
Tomáš Ježek spolu s Václavem Klausem a Dušanem Třískou navrhli kupónovou privatizaci, která proběhla ve dvou vlnách v letech 1992 a 1994. Tato metoda prodeje státního majetku spočívala v tom, že každý občan mohl získat knížku s kupony za tisíc korun, které se pak mohly vyměnit za akcie státních podniků.
Později však privatizaci kritizoval. Trh s akciemi podle něj fungoval příliš dlouho bez dozoru, což na celou privatizaci vrhlo stín, jelikož mohlo docházet k podvodům. V posledních letech proto říkal, že s Václavem Klausem by již znovu nespolupracoval.
Ježek se podílel i na takzvané malé privatizaci, kdy se do soukromých rukou převáděly prodejny či restaurace.
Ježek pomáhal v roce 1989 založit stranu ODA a ve volbách v roce 1990 byl zvolen za Občanské fórum do České národní rady. V první polovině tohoto roku byl poradcem ministra financí Václava Klause, od června byl poté ministrem bez portfeje pro správu národního majetku ve vládě Petra Pitharta.
Znovu zvolen byl v roce 1992 a po přeměně národní rady v poslaneckou sněmovnu byl poslancem do roku 1996. V roce 1995 přitom po sporech s předsedou ODA Janem Kalvodou vystoupil ze strany a přešel do ODS. Později dvakrát neúspěšně kandidoval do Senátu.
Mezi lety 1992 a 1994 byl také předsedou výkonného výboru Fondu národního majetku ČR.
Od devadesátých let také vyučoval na Národohospodářské fakultě pražské Vysoké školy ekonomické.
Vysokou školu ekonomickou Ježek sám v roce 1962 absolvoval. Ještě při studiích vstoupil do KSČ, z které odešel v roce 1968. Pracoval mimojiné v Ekonomickém ústavu akademie věd a druhou polovinu 80. let pak strávil jako zaměstnanec Prognostického ústavu.
