Zemřel písničkář Wabi Daněk, autor trampské ‚hymny‘ Rosa na kolejích. Bylo mu 70 let

Wabi Daněk

Když před deseti lety klasik českého folku Stanislav Wabi Daněk slavil šedesátku, prohlásil, že do sedmdesáti musí ještě hrát. "Jednak mě to šíleně baví a taky kvůli mýmu mladýmu, kterého musím vyprovodit do života. A to máte ještě čtyři roky střední školy a pak ještě vysoká," řekl tehdy. A svoje slova se Daněk snažil naplnit, i když v poslední době již bojoval se zdravotními problémy. Dnes kytarista a skladatel ve věku 70 let zemřel. Wabi Daněk zůstane pro mnohé ikonou českého trampského hnutí a jeho píseň Rosa na kolejích je považována za trampskou hymnu. "Tohle už je takový pokročilý termín, že se jím ani moc rád nechlubím. Nemocí, a ne lehkých, byla hromada, změnily mi život. Člověk se musí přizpůsobit, protože by byl magor, kdyby se hnal do smrti. Přibrzdil jsem, začal trochu zdravě jíst, ale jinak je to pořád ten samý Daněk, který se těší na každý další den, bere život, jaký je, a snaží se radovat z drobností," řekl letos v lednu u příležitosti svých kulatin. Slova o tom, že je ikona či legenda, tento rodák ze Zlína odmítal. "Nejsem jediná ikona, jsou to Pavel Žalman Lohonka, bratři Nedvědové nebo Miki Ryvola. Nejsem ani legenda, protože jsem ještě neumřel. Já ještě nemám hotovo." uvedl před časem. Kromě "Rosy" Daňka proslavily desítky dalších písní, například Píseň, co mně učil listopad, Nevadí, Fram či Hudsonské šífy. Písní ale oproti jiným generačním souputníkům tolik nenapsal. "Jsem líný člověk a dost autokritický. Jakmile je jednou písnička na nosiči, každý si ji může pustit znovu a říci: Ježíši Kriste, co to je za krávovinu? Byly časy, kdy jsem to sypal z rukávu, teď je to spíš porod," řekl Daněk. Stále ho ale inspirovaly slogany i příběhy, jen už měl pocit, že všechno viděl. "A co se týče písní o lásce, jsem velmi cudný, mám jich, že by je vrabeček na ocásku odnesl," říkal. Daněk nazpíval i songy Miroslava Skunka Jaroše, Montgomery či Guantanámo. Nejvíc ho asi bavily koncerty s kytaristou Milošem Dvořáčkem nebo synem Šimonem. Dětství Daněk prožil obklopen skautskými a trampskými písněmi rodičů a jejich přátel z komunisty rozpuštěného skauta. Po vyučení zámečníkem a vojně se kvůli bytu přestěhoval do Chodova u Karlových Varů, kde se potkal s kapelou Plížáci. S ní se dostal i na Portu. Po návratu zpět do Zlína, který se v té době jmenoval Gottwaldov, se stal členem skupiny Rosa, pro kterou napsal píseň Rosa na kolejích. S oběma skupinami Daněk získal Interpretační portu (v letech 1971 a 1974), tedy cenu za nejlepší hudební výkon. Autorskou portu dostal v letech 1981 až 1983 za písně Ročník 47, Fotky a Nevadí. Za zásluhy o rozvoj žánru získal v roce 1979 Zlatou Portu. Až do roku 1983, kdy odešel "na volnou nohu", pracoval Daněk jako řidič sanitky. Alba Rosa na kolejích, které vyšlo v roce 1984, se v polovině 80. let prodalo na čtvrt milionu kusů. O dva roky později vyšla Daňkovi druhá deska nazvaná Vítr a po desetileté odmlce třetí s názvem Pískoviště. I když už prý nebyl Valach, ale "pražská náplava" (v Praze se usadil v roce 1985), pojmenoval své další album z roku 1999 Valašský drtivý styl. V roce 2002 vyšlo album pod názvem Nech svět, ať se točí dál a v roce 2009 deska A život běží dál. Posledními Daňkovými počiny byly desky Wabi a Ďáblovo stádo z roku 2012 a Wabi a Ďáblovo stádo - Příběhy písní z roku 2014, na které spolu s kapelou Ďáblovo stádo s hostujícími Jarkem Nohavicou a Radůzou oživili staré tradicionály. Daněk během své kariéry spolupracoval s legendami, jako jsou Kapitán Kid, skupina Pacifik či Miki Ryvola, od jehož bratra, písničkáře Wabi Ryvoly převzal přezdívku. Trampský bard Daněk hrál mimo jiné i pro krajany v Austrálii, USA a Kanadě. V roce 2012 vystoupil na pražském koncertě americké legendy country hudby Krise Kristoffersona, ke kterému ho mnozí příznivci přirovnávají.