Kladenský rodák pocházel zdělnického a tím pádem komunistického prostředí. Otec byl redaktorem tehdejšího Rudého práva, dosud žijící matka sekretářkou na různých ministerstvech.
Z gymnázia ho vyloučili pro nekázeň. Než šel na vojnu sloužit k radistům, rok dělal eléva v karlovarském divadle a pracoval v ČKD. Po návratu do civilu se na čas uchýlil coby knihovník na Univerzitu 17. listopadu akoncem 60. let konečně vstoupil na dlouhou a úspěšnou žurnalistikou dráhu, byť začala v neatraktivních Hasičských rozhledech.
Deset let psal o zemědělství jako redaktor v Lidové demokracii, pak přešel do Mladého světa, třebaže se to neobešlo bez podezřívavosti, neboť byl ženat spřekladatelkou a tlumočnicí Janou, jež byla židovského původu a o níž si StB právem myslela, že překládá dokumenty Charty 77.
Jiří se nicméně v redakci Mladého světa vypracoval v předního ekonomického publicistu, který využil perestrojkových poměrů a jako první přinášel informace o počítačích, programování i genetice, v dobré paměti je jeho kontroverzní reportáž o JZD Slušovice.
Mezitím dálkově dokončil fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy. V roce 1989 neváhal jako čerstvý člen KSČ popudit podpisem Několika vět.
Po odchodu z Lidových novin krátce pobyl v časopisu Týden a v Hospodářských novinách, až zakotvil v Právu. Vedl též internetový časopis Názor. V roce 2005 se stal vedle Adama Černého a Václava Součka laureátem žurnalistické Ceny Ferdinanda Peroutky.
Z prvního manželství s paní Miladou měl syna Jiřího, z druhého syna Jakuba, politologa, adceru Ruth, překladatelku arozhlasovou redaktorku.
Zemřel v úterý 25. ledna v Praze po mnoha těžkých chorobách. Poslední rozloučení se koná ve středu 2. února ve 14 hodin v malé obřadní síni strašnického krematoria.