Vystudovaný žurnalista přispíval do hudebních periodik Melodie a Gramorevue už v 80. letech. Paralelně produkoval první oficiální nahrávky mladých kapel (Precedens, Psí vojáci, Dybbuk) a byl několik let dramaturgem Kulturního domu Opatov, kde v roce 1985 uspořádal utajený koncert americké zpěvačky německého původu Nico, což jej stálo zaměstnání.
V roce 1990 patřil k zakladatelům časopisu Rock & Pop, kde vykonával nejprve funkci zástupce šéfredaktora a od roku 1992 byl jeho šéfredaktorem. Z časopisu pomohl vytvořit hlavní české hudební tištěné médium 90. let.
Kromě zavedených jmen hudební publicistiky v něm dal prostor zástupcům nastupující generace oboru: v magazínu začínaly pod jeho vedením takové žurnalistické osobnosti jako Petr Korál, Honza Dědek, Jana Kománková, Pavel Klusák, Luděk Staněk nebo Honza Vedral. V objevování nových talentů oboru pokračoval i v následujících dvou dekádách jako pedagog na Vyšší odborné škole publicistiky.
Po roce 2002 Vojtěch Lindaur pracoval jako moderátor a redaktor Rádia Beat, byl redaktorem Mladého světa a založil časopis Rock & All. V posledních letech vedl elektronický hudební měsíčník Tři veteráni.
Přestože byla Lindaurovou láskou hudba, vzešlá z kvasu 60. let, a jeho největšími oblíbenci osobnosti typu Neila Younga, Jima Morrisona nebo Boba Dylana, vždy se do hloubky zajímal o aktuální hudební dění. V 80. letech to byly kapely, jejichž kariéru odstartovala tzv. Nová vlna, v dalších dekádách mladé kapely, pro které používal hezké české označení svěženky.
Kromě vysoce nadprůměrné odborné erudice byl Vojtěch Lindaur také v oboru hudební publicistiky mimořádným stylistou se zcela originální poetikou. Svůj rukopis osvědčil kromě článků také v bezmála desítce knih.
